Kanada mi otevřela oči, hlásí Denis Kindl, poslední zámořská posila osmnáctky

Pět zámořských krajánků využije na mistrovství světa v Minsku reprezentační osmnáctka. Tím posledním, který dorazil těsně před odletem do dějiště turnaje, byl útočník Denis Kindl, jenž tuto sezonu strávil v kanadském juniorském týmu Gatineau Olympiques. Mladší bratr obránce Jakuba Kindla, člena širšího kádru Detroitu, měl během uplynulých dní nabitý program. "Minulou středu jsme vypadli, vzápětí jsme s mým agentem panem Crhou začali řešit, jak se co nejdřív dostat do Čech za nároďákem," říká útočník původem ze Šumperka, který do loňského roku hrával za Pardubice.

Kindl v rekordně krátké době zajistil letenky a v pátek odpoledne už zdravil kamarády z reprezentačního výběru na soustředění v Berouně. Den poté stihl první a poslední společný trénink na české půdě, v neděli brzy ráno odletěla výprava směr Minsk. "Dvě noci jsem skoro nespal, pak jsem to ale v Berouně dohnal. Přechod není jednoduchý, ovšem o start na šampionátu jsem měl velký zájem, v pohodě to překonám. To je život," hlásí sympatický chlapík.

Šikovný útočník delší dobu věděl, že o jeho služby národní tým stojí. "Byl jsem v kontaktu s trenérem Kopeckým. Mluvili jsme spolu po skypu hned, jakmile jsme vypadli. Jsem rád, že mohu s klukama být, budu se snažit reprezentaci co nejvíc pomoci," konstatuje. Kdyby se série druhého kola play off natáhla, Kindl by měl smůlu podobně jako Petr Straka a Jakub Culek, kteří letos oblékali dres Rimouski.

Trenéři osmnáctky totiž naznačili, že chtějí kádr uzavřít do odletu, a slovo dodrželi. "V prvním kolem jsme hráli na sedm zápasů s Montrealem a podařilo se nám postoupit, pak jsme proti Saint John neměli šanci. Oni jsou favorité, ani jednou jsme je neporazili," říká. První sezonu za Atlantikem tedy Kindl uzavřel, když se podívá proti proudu času, loňského rozhodnutí odejít do zámoří rozhodně nelituje.

"Kanada mi otevřela oči!" pálí bez rozpaků. V čem? "Ve všem. Je úžasné, jaký mají tamní hokejisté přístup, jak se rvou o šanci, jak pracují. Všude panuje silná konkurence, každý chce uspět a je odhodlaný udělat maximum. Zámořské juniorské soutěže jsou od těch českých také hodně jiné v zájmu publika, médií. Je to škola po všech stránkách," konstatuje.

U českých hráčů se hodně mluví o tom, aby za Atlantik neodcházeli brzy, v ranném věku, kdy se mohou spoustu věcí naučit. Ale dospívající hráči mají právo na svůj výběr, každý z nich svého štěstím strůjcem. "Kdybych zůstal v Pardubicích, hrál bych juniorku, snažil bych se na sobě pracovat jako dosud. Ale nevím, co by mi to dalo. Taková konkurence jako v Kanadě tady není. Tam mě to úplně pohltilo. Věděl jsem, že musím skutečně zapnout na 110 procent, abych dostal šanci."

V gatineau měl Kindl dobrý začátek. "Dařilo se, trenér mě stavěl. Tohle je hrozně důležité. Jakmile nemáte důvěru kouče, nastávají problémy. Já to svým způsobem poznal zhruba v polovině soutěže. Nenastupoval jsem pravidelně, nebylo to ono. Pak klub trenéra vyměnil a ten nový byl úplně jiný. Věřil mi, hrál mě. Takže konec zase mnohem lepší," popisuje úvodní ročník v quebecké juniorské lize.

Kindl hrál za tým z Gatineau, kde mají s českými mladíky dost zkušeností. V někdejším Hullu nastupovali třeba Pavel Rosa, Jiří Fischer, Martin Vágner, Davíd Krejčí - všichni dělali našemu hokeji skvělé jméno. Také Denis se snažil. V 65 utkáních základní části QMJHL nasázel 17 gólů, k nim přidal 20 nahrávek. "Poměrně rychle jsem se adaptoval. Začátky jsou těžké, ale jakmile pochytíte řeč, jde to lépe. Jak říkam, hlavní je postoj trenéra," připomíná.

Angažmá v zámoří ho prověřilo po všech stránkách. "Spousta zápasů,  dlouhé tripy, hodiny v autobusech. Někdy jsme hráli i pět utkání za týden, což není žádná legrace," upozorňuje. Kindl tušil, do čeho jde, podobnou cestou se před lety vydal i jeho bratr Jakub. "Je starší o pět let, to víte, že jsem na bráchovi sledoval, jak to chodí v Kanadě. Jsme spolu pořád v kontaktu, bavíme se o hokeji. Jeho rady jsou určitě cenné."

Jakub Kindl v tomto ročníku poprvé naskočil do NHL. "Zrovna jsem jel za ním na farmu do Grand Rapids, když ho povolali do prvního týmu Detroitu. Viděl jsem pak bráchu na vlastní oči v NHL. Měl jsem radost, že se mu to podařilo, pro mě samotného to je další motivace. Ten zážitek byl opravdu veliký," přiznává. Nyní ještě nemyslí na to, co se stane v další sezoně. Jestli zůstane v Gatineau, nebo kam vlastně půjde hrát .

"Uvidíme, mám čas. Nyní myslím na osmnáctky," hlásí. Jakmile uslyší dotaz, zda mezi jeho tajná přání také patří společné angažmá v jednom týmu s bratrem, jen se posuměje. "Těžko říci, kdy se tahle možnost naskytne. Je mezi námi určitý věkový rozdíl, každý hrajeme jinde. Ale možná se jednou někde sejdeme. Třeba v pozdějších letech, na sklonku kariéry. Nevím. Špatné by to nebylo," usmívá se závěrem.