Kamil Brabenec se po dvou týdnech vrátil do brněnské sestavy. A Kometa vyhrála

Dva týdny chyběl v sestavě Komety Brno útočník Kamil Brabenec. Ne proto, že by byl zraněný. Prostě jen společně s dalšími hráči neměl důvěru trenéra. Brnu hra na tři pětky vyhovovala, dařilo se. V utkání proti Pardubicím se ale trenér Pazourek rozhodl poslat na led i čtvrtou lajnu – Brabence s Bourretem a Ludvíkem. „Ty dva týdny vysedávání na lavičce pro mě byly hrozné,“ oddechl si po vítězném zápase Brabenec. „Hokej jsem hrát nezapomněl, jen se potřebuju dát dohromady mentálně, pak půjdou líp i nohy a ruce,“ ujišťuje.

Do sestavy jste se vrátil po dvoutýdenní pauze, to vás určitě muselo těšit, navíc když jste utkání vyhráli.

„Já jsem se hrozně těšil. V sobotu nám trenér řekl, že budeme proti Pardubicím hrát na čtyři pětky. Těch šest utkání předtím, kdy jsem jen seděl na lavičce, bylo velmi těžkých, každý hráč ví, o čem mluvím. Pro mě bylo hodně těžké, že jsem nemohl klukům pomoct, ale byla to volba trenéra, klukům se pár zápasů povedlo a nebyl důvod sahat do sestavy. Poslední utkání už ale kluci vypadali unaveně, tak proto asi ta hra na čtyři lajny. Byl jsem natěšený a chtěl jsem hlavně ukázat, že jsem ten hokej nezapomněl hrát. Sice mě puk ještě úplně neposlouchal a trochu jsem s tím bojoval po té dlouhé pauze. Hlavně jsem ale chtěl ukázat, že makám, že na to nekašlu, a říct si o místo v sestavě.“

O vítězství ale Kometa rozhodla až ve chvíli, kdy se hrálo zase na tři útoky…

„To sice ano, ale dvě třetiny se pořád hrálo na čtyři. To bylo důležité zejména z toho hlediska, že kluci, co chodili na přesilovky, si mohli trošku odpočinout, když šla hrát naše čtvrtá pětka. Podle mě to svůj smysl mělo, protože kdyby se hrálo celou dobu jen na tři lajny, na konci by nám chyběly síly, které jsme takhle ušetřili a díky tomu vyhráli.“

Je to stejné jako v NHL, že čtvrtá pětka je jen taková záložní, nebo je to tady jinak?

„Tak samozřejmě prvotní pokyny od trenéra jsou vůči čtvrté lajně vždycky ty, aby hlavně neinkasovala, s tím jsme do toho šli. Pak jsme taky samozřejmě měli šetřit čas pro první a druhou pětku, aby byly čerstvější na přesilovky. Myslím, že svůj cíl jsme splnili.“

Koncovka vám dvě třetiny nevycházela, ta branka v přesilovce pět na tři čtyři vteřiny před koncem druhé třetiny byla asi vysvobozením, viďte.

„Určitě. Ale na druhou stranu, Pardubice těch šancí taky neměly tolik. My se s koncovkou trápíme delší dobu. Je pro nás dobré, že jsme v posledním utkání před reprezentační pauzou zvítězili. Pocity jsou hned lepší, atmosféra v kabině uvolněnější, takže se i na to zlepšení koncovky můžeme víc zaměřit. V kabině bude větší sranda, než když na nás ležela ta deka, konečně se musíme od toho dna odrazit. To říkáme pořád, že? Pořád ještě děláme spoustu chyb, takových triviálních, jako byla ta inkasovaná branka s Pardubicemi – čtyři se dereme do útoku, zapomínáme bránit a pak nám ujedou dva na jednoho. To se nám stává v každém zápase, musíme se toho propříště vyvarovat.“

Pořád věříte tomu, že týmy v tabulce nad vámi jsou dostižitelné?

„Samozřejmě. Kdybychom nevěřili, tak tu soutěž nemusíme hrát. Porazili jsme Kladno, porazili jsme České Budějovice… tyhle týmy jsou hratelné, oni taky neudělají každý zápas vítězství. Když budeme bodovat doma a přivezeme i nějaký bodík zvenku, máme určitě šanci je dotáhnout.“

V pátek jste přišli o asistenta trenéra Václava Baďoučka, přišel vám k tomuto svému rozhodnutí něco říct?

„To víte, že ano. Přišel se do kabiny rozloučit, řekl, že se tak rozhodl po delším uvažování. Prý chtěl pro mužstvo nějaký impuls a že už nám nemá co víc dát. Já bych chtěl jenom za všechny říct, že ty špatné výsledky nebyly jeho chyba, to všechno je v nás, nás je tu pětadvacet lidí, kteří se o dobrý výsledek musíme porvat. Ať už je tady trenér takový nebo makový, zodpovědní jsme za všechno my na ledě.“

Je pro vás vítězství nad Pardubicemi návod, jak stahovat ztrátu na předposlední příčku v tabulce?

„Jasně. Od tohohle se musíme odrazit – hrát vzadu pokud možno na nulu a nějaký gól uplácat, nemůžeme hrát přestřelky jako 6:5 nebo 5:4, to prostě v situaci, v jaké jsme, nejde.“