K prvnímu letošnímu kladenskému vítězství pomohly i dva góly mladého Petra Kafky

Kladno se po devíti kolech dočkalo zázraku v podobě vítězství. I když je jen dvoubodové, tak jsou za ně domácí velice rádi. Nerodilo se ale lehce. Již ve třetím utkání po sobě se hráči Vagnerplastu sice ujmuli vedení, ale pak se jim vždy jakoby roztřásly kolena. Najednou nevědí, jak si se situací poradit, produkují hrubé chyby v obraně, kterých soupeř dokáže využít. Nejinak tomu bylo i dnes, kdy Kladno nejdříve našlo střelce v podobě čerstvě jedenadvacetiletého Petra Kafky (na snímku), který Kladnu vypomáhá od třetího kola. Ten dvakrát poslal svůj tým do vedení úspěšnými přesilovkovými zásahy.

Jenže když za Cikánka v závěru druhé třetiny zapadlo Vlasákovo tečované nahození od modré čáry, soupeř tradičně vývoj otočil. Už to s Kladnem vypadalo podobně jako ve všech minulých zápasech, ale deset minut před třetí sirénou vysunul Kuchler na modré Látala a ten zařídil remízu. V prodloužení branka nepadla a tak o dvou bodech pro Kladno rozhodl nakonec jediným úspěšným nájezdem Kalla. Petr Kafka tak mohl být po zápase rád, že jeho dvě branky tentokrát nepřišly vniveč.

Jak jste první letošní vítězství Kladna viděl?
„Bylo to hodně upracované. Bylo vidět, že jsme se toho v závěru opět trochu báli, ale zamakali jsme a nakonec to byl parádní týmový výkon. Byli potřeba všichni hráči, naštěstí to v závěru vyšlo a dva body bereme všema deseti.“

Nakolik vám spadl vám kámen za srdce po zápase, který se opět vyvíjel, jako řada předchozích?
„Přesně tak, ten průběh se opět opakoval. Vždy během začátku zápasu vedeme, ale ve finále do třetí třetiny jdeme s jednogólovým mankem. Nehrajeme špatně, ale pak se sesypeme, během pěti minut dostaneme tři góly a je po zápase. V těch posledních utkáních nás inkasovaný gól vždy neuvěřitelně srážel a ohledně psychiky by asi nikdo nechtěl být na našem místě. My se na každý gól nadřeme, pak přijede soupeř a dá nám tři branky z ničeho, viz dneska. Tentokrát se nám to ale dotáhnout konečně povedlo.“

Čím to, že po vstřelení branky začnete vždy ztrácet půdu pod nohama?
„My se snažíme hrát pořád stejně, ale nevíme čím to je, ale často nás po naší brance začne soupeř přečíslovat. Pak z toho inkasujeme a to nás strašně sráží.“

Jak se v závěru druhé třetiny hrálo vám, neříkal jste si „Dal jsem dva góly, a přesto se to zase otočilo a je to k ničemu!“?
„Dnes se mi sice dvě branky povedly, ale na druhou stranu jsem například už v minulém zápase dva góly z tutových šancí měl dát. Jsem rád, že to tam spadlo a mohl jsem pomoci týmu, i když ten druhý gól byla dost náhoda, kdy mi tam spadla tečovaná střela.“

V závěru jste jel jako druhý hráč Kladna nájezd, mohl jste tím vlastně zkompletovat hattrick?
„Věřil jsem si a navíc Petra Přikryla ze Sparty znám. Tušil jsem, co na mě asi zkusí, ale špatně jsem trefil puk a nevyšlo to. Kdybych ho zvedl, jak jsem chtěl, asi bych ho do brány dostal.“

Je to úleva i pro vás, letos to byly vaše první mistrovské trefy?
„Já dal letos nějaké góly v přípravě na Spartě, ale tady opravdu první. Co hrajeme s Pavlem Paterou a Sašou Treillem, tak si šance vytváříme. Mám kolikrát na holi tutovky, ale do teď mi to tam nemohlo spadnout. A dnes mi do brány spadlo i takové nahození a zaplať pánbůh za to.“

Jak se hraje v útočné formaci s touto trochu odlišnou dvojicí?
„V každé lajně je potřeba mít rozdílné hráče. Já třeba hraji dozadu, i když to není zrovna moje priorita, já býval vždy ten hráč dopředu. Tady ale plním obranné úkoly a snažím se, jak to jen jde. A co se týče Pavla Patery, tak to nemusím vůbec připomínat. Dokazuje, že je hvězdou týmu a hraje se mi s ním parádně.“

Vaše mateřská Sparta se zbavila Hlinky s Hlaváčem, neozvali se vám už, že by třeba chtěli zkrátit vaše hostování v Kladně?
„Podle mě to možné není, měl bych tu být určitě do dvacátého října. Jak dál, to se uvidí. V tuhle chvíli nedokážu říct, jestli Sparta o mě bude mít vůbec zájem, nebo jestli budu tady… To jde mimo mě.“