Juniorský objev Dmitrij Jaškin sní o NHL. Ale teď budu ještě doma. Tedy v Čechách, hlásí

O jeho talentu se vědělo delší dobu, nicméně až Memoriál Ivana Hlinky odhalil, že Dmitrij Jaškin skutečně ukrývá ohromný potenciál. Syn někdejšího vsetínského obránce Alexeje Jaškina dosud válel jen za mládežnické výběry Valachů či posléze pražské Slavie, nyní má za sebou první mezistátní konfrontaci. Dopadla na jedničku. V červnu získal Jaškin český pas, o dva měsíce později dával v dresu národního týmu klíčové góly. Prokázal předpoklady pro kontaktní hokej, skauti klubů NHL si jeho jméno v poznámkách hodně výrazně podtrhli.

Šikovný střelec a bojovník má veškeré předpoklady. Až dosud ovšem neměl možnost předvědčit o umění na reprezentační úrovni. "Dima" je totiž původem Rus, oba rodiče pocházejí z velké východní země. "Já jsem ale doma v České republice. vyrostl jsem ve Vsetíně, hokejově na Lapači. Když naši přišli na Moravu, bylo mi osm měsíců. Celou dobu žiju tady, do Ruska jezdím jen na občasné návštěvy," vzpomíná.

Je zřejmé, že talentovaný mladík by měl bezpochyby šanci hrát i za ruské výběry. Jenže nechtěl. A osmnáctka díky tomu získala šikovného hokejistu. Není moc běžné, aby v českých mládežnických kategoriích startovali naturalizovaní junioři. Před časem se hovořilo o Bělorusovi Protasenjovi, nyní je každopádně hitem číslo jedna Jaškin. "Vychoval mě český hokej, proto jsem měl zájem reprezentovat Českou republiku. Když jsem dostal občanství, záleželo jen na trenérech, jestli mě pozvou."

Stalo se, Jaškin nejmladší se v červnu zapojil do tréninkového kempu osmnáctky. A nyní, pouhé dva měsíce poté, je její klíčovou osobností. "Kluci mě přijali skvěle, hned jsem zapadl a cítil se v týmu výborně," děkuje na dálku. Jeho zbraní nejsou jen góly a parádní hokej, nýbrž také otevřená povaha. Dmitrij je komunikativní, veseký, nezkazí žádnou legraci. Během Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi měl dlouho náladu výbornou, jenže druhá část turnaje se českému týmu nepovedla.

Snaha o zisk medaile vyšla naprázdno. "Pokaždé jsme zaspali v začátcích utkání. Nevím, jestli to bylo přípravou, koncentrací. Těžké říci, stávalo se nám to ale pořád. Proti Kanadě i Švédsku je pak těžké vracet se do hry. Škoda, mohlo z toho být lepší umístění," lituje. Výběr osmnáctiletých se po delší době dostal na špičkové akci do play off, nakonec skončil čtvrtý.

Zatímco v úvodu akce hořeli junioři odhodláním, střetnutí s Kanadou a Švédskem sehráli v jiném rozpoložení. Narazili na silné protivníky, přesto bylo znát, že mladým Čechům chybí elán. Možná to částečně ovlivnilo i vyřazení tří hokejistů z týmu - Pavelka, Kvapil a Beran znečistili ve volném čase hotelový pokoj a trenéři je za to poslali domů. "Bylo to před zápasem s Kanadou, ale jestli to ovlivnilo náš výkon, to nevím. Tohle je věc vedení, trenérů. Já k tomu nemám co mluvit," připomíná.

I když finiš turnaje české osmnáctce nesedl, Jaškin se zařadil k nejlepším útočníkům vůbec. Vytvořil výbornou formaci se Švihálkem a Sedlákem, udivoval jistotou v osobních soubojích, dával góly. Tenhle mladý dravec cení tesáky a možná není daleko doba, kdy Jaškina uvidí i fanoušci v extralize dospělých. Záležet bude na Vladimíru Růžičkovi, jestli pošle nadaného juniora mezi mantinely nejvyšší soutěže.

"Samozřejmě to je můj cíl, záleží, zda dostanu šanci. Ve Slavii každopádně zůstávám," hlásí. Ale jeho ambice tím pochopitelně nekončí. Jaškin sní o NHL. "Jednou bych ji rád hrál. Uvidíme, zda to vyjde, případně bych mohl jít o do ruské KHL. Tam jsem se letos stal jedničkou draftu. Když na to došlo, volal mi táta a říkal, že patřím Novosibirsku. Je to příjemné, ovšem jak jsem řekl - chtěl bych do zámoří. Ale teď ještě ne. Budu doma, tedy v Čechách," přibližuje.

Ačkoli má ruské kořeny, vystupováním se nijak neliší od jiných členů české osmnáctky. Dmitrij ovládá brilantně češtinu, i doma se prý s rodiči baví víc česky než rusky. Jako mladý zamířil ze Vsetína do pražské Slavie, adaptaci ve velkoměstě ale zvládl na jedničku. "Šla se mnou tehdy mamka, bydlíme spolu v bytě. Táta jezdí, když má čas. Zatím byl víc ve Vsetíně s mým starším bráchou Michailem," upozorňuje.

Nyní ale bude mít "pražská" část rodiny převahu. "Brácha také hraje za Slavii, přešel do Prahy, což je pro mě skvělé," zmiňuje. Vzápětí odmítavě zakroutí hlavou, jestli bude staršímu sourozenci radit, kam se v české metropoli vydat. "To ne, Michail Prahu zná, průvodce mu dělat nebudu," usměje se. Před sebou má velkou budoucnost, sám ale nejlépe ví, že s příležitostí musí naložit rozumně. Nikam se nežene, nikam neutíká. "Nejdřív se ccdi prosadit ve Slavii, pak se uvidí," uzavírá odhodlaně.

Foto: hokejkv.cz