Jsme na vrcholu sil, Soči je životní šance, říká Malkin. Ovečkin chce mít konečně šťastnou olympiádu

Bývali to dva mladí kluci, kteří měli všechno před sebou. Zářili na juniorských turnajích, bleskově se stali hvězdami NHL, mají doma zlato z mistrovství světa. Jevgenij Malkin (na snímku). A Alexander Ovečkin. Vynikající útočníci mají leccos společného, dobré i horší mezníky kariéry. Do té druhé skupiny bezpochyby patří olympijské hry. Esa Pittsburghu a Washingtonu startovala pod pěti kruhy už dvakrát, ale ani jednou z toho nebyla medaile. "Nejsou to moc dobré vzpomínky, o to víc chceme uspět teď v Soči," říká Ovečkin v rozhovoru pro deník Sovětskij Sport.

Malkin nezůstává pozadu, už odpočítává hodiny, kdy se přidá ke sborné a zaútočí na olympijské zlato. "Se Sašou jsme na vrcholu sil, navíc se olympiáda koná u nás doma. Tohle je životní šance! Kdo ví, co bude za čtyři roky, ve sportu se nedá dívat moc dopředu. Třeba se v Koreji 2018 ani jeden z nás neukáže," konstatuje Malkin.

Svoje první hry okusil v italském Turíně, bylo mu 20 let. Ovečkinovi jen o dva víc. "Tehdy jsme porazili ve čtvrtfinále Kanadu a mysleli si, že máme cestu otevřenou. Byl to krásný zápas. Dal jsem vítězný gól, podařilo se nám vyřadit Kanadu, která byla považována za největší favority. Ale pak jsme nezvládli zápas s Finy a nakonec prohráli i ten o bronz proti Čechům. Byli jsme čtvrtí," kroutí s odstupem času Ovečkin.

Náladu si měli spravit ve Vancouveru, to už dvě ruské pušky naplno sázely góly v NHL. "Stejně jako jsme chtěli vyhrát v Turíně, dělali jsme maximum, abychom uspěli ve Vancouveru. Nepovedlo se, bylo to velké zklamání," vzpomíná Malkin. Jeho letitý souputník dodává, že po tehdejším čtvrtfinálovém debaklu s Kanadou zažil asi nejhorší chvíle kariéry. "Všichni do nás šli. Fanoušci, média - každý byl najednou strašně negativní. Najednou se vyrojila hromada lidí, co si dělali PR na smutku někoho druhého," dodává Ovečkin.

Jenže není se co divit. Sborná před Vancouverem vyhrála dvě mistrovství světa, fanoušci totéž čekali na olympiádě. Už před čtyřmi lety se hovořilo o tom, že příště v Soči to konečně musí přijít. Málokdo si dokáže představit tlak, pod jakým nyní budou domácí hokejisté! "Ale já se do Soči těším. Jasně, soustředím se na NHL, ještě hrajeme zápasy. Od 9. února budu mít v hlavě jen olympiádu," vzkazuje Malkin.

Podle Ovečkina bude rozhodovat okamžitá forma, týmový duch. I maličkosti. Výhodou Rusů je, že mají konsolidovanou sestavu s individualitami. Všichni doufají, že se včas uzdraví kapitán Dacjuk, na straně sborné bude domácí prostředí, evropské rozměry kluziště i dokonalá znalost prostředí. "Když jsem viděl, jak se minule ve Vancouveru radoval Sidney Crosby, říkal jsem si, že bych něco takového chtěl zažít také. Sidneyho příběh je pro mě inspirací," vykládá Malkin.

Leckdo tvrdí, že pokud ruský tým nezačne hry podle představ, může to vyvolat u fanoušků zklamání. "Ale oni jsou vyspělí! Když si vzpomenu na mistrovství světa 2007, kde jsme skončili třetí, lidé byli smutní z našeho semifinálového vyřazení, ale dál nás skvěle povzbuzovali. Před Soči si hlavně přeju, aby na nás nikdo nepískal, abychom k tomu nedali lidem důvod," pokračuje útočník Pittsburghu.

Alexander Ovečkin má představu, co ho čeká, za důležitou považuje patřičnou týmovou chemii. "Každý z nás je v mužstvu s určitou rolí. Trenér Biljaletdinov má dost zkušeností, věřím, že se nám společně bude dařit. Kouče znám od 16 let, je tvrdý a přísný, ale také spravedlivý," hlásí. O konkrétních ambicích moc hovořit nechce, sport je nevyzpytatelný. Boje o medaile rozhodují detaily. "My však musíme být připraveni" velí. Jevgenij Malkin to vidí stejně! "Věřím, že budeme na konci slavit. Tahle olympiáda musí být naše!" uzavírá.