Jsem vyzrálejší. A vím do čeho jdu, říká František Musil. Před Soči je připraven na pořádný kolotoč

Když reprezentační trenér Alois Hadamczik dostal po nepovedeném mistrovství světa od výkonného výboru svazu doporučení, aby doplnil realizační tým o osobnost se zkušenostmi z NHL, ihned ho napadlo jméno Musil. "Frantu oslovím. Chtěl bych, aby se k národnímu týmu vrátil," říkal koncem května hlavní kouč. Měsíc poté je tenhle comeback potvrzen. Musil po pěti letech nastupuje k elitnímu výběru, kromě jiného ho lákají především olympijské hry v Soči.

Akce se rodila v uplynulých dnech, ovšem rozhodně není překvapivá. "S Lojzou jsme v kontaktu pořád, i když jsem teď už u reprezentace nepůsobil. Bavíme se o nejrůznějších věcech. Spojuje nás hokej a svým způsobem přátelství," vykládá mistr světa 1985, jenž jinak působí jako skaut Edmontonu. Musil na dálku samozřejmě vnímal dění kolem národního mužstva. Hokejem žije, milovaný sport je pro něj pořád číslem jedna.

Někdejší zkušený obránce dobře ví, že se letošní šampionát ve Stockholmu nepovedl. "Ale jedna věc je sledovat turnaj u obrazovky, případně v hledišti, druhá pak být přímo s týmem. Vidět souvislosti, reakce hráčů a podobně. Zajímal jsem se, jenže můj kontakt s reprezentací nebyl tak těsný vztah, jako když jste přímo v centru dění," potvrzuje.

Jak se začal rodit plán jeho návratu k reprezentaci? "Nějakou dobu po mistrovství se ozval Lojza Hadamczik s tím, že by měl zájem. Probírali jsme to, já všechno řešil především s rodinou. Ta je pro mě na prvním místě, tyhle priority se nemění. Ale manželka řekla, že to zvládneme, stejně tak děti. Všechno finišovalo během posledních dvou týdnů, Lojza z mé strany potřeboval vyjádření. Řekl jsem, mu, že do toho jdu," hlásí.

Sám prý příliš neváhal. Potřeboval však souhlas Edmontonu, pro který dlouhodobě vyhledává talenty a sleduje potenciální posily. "Kdyby byli v Oilers proti, nemohl bych nabídku akceptovat. Momentálně mám dost různých starostí, blíží se draft, probíhají mítinky. Ale národní tým je pro mě velká výzva. Příští sezona bude specifická a hodně náročná, už se na ni moc těším," přiznává.

Když zvažoval, zda Hadamczikův návrh přijmout, hovořil o tom také se svým tchánem Jaroslavem Holíkem. "Byl součástí komunikace v rámci rodiny, samozřejmě věděl, že tu možnost mám. Děda se na některé věci dívá z jiného pohledu, ale i v mém případě je vidět určitá změna. Jsem určitě vyzrálejší než v roce 2006, kdy jsem k národnímu týmu šel jako asistent poprvé," pokračuje.

Během první etapy oba trenéři společně s Josefem Palečkem prožili necelé tři sezony, elitní tým vedli na šampionátech v Rize, Moskvě a Quebeku. Největším úspěchem tehdy byly stříbrné medaile z Lotyšska 2006. "Od té doby uteklo dost času, ale realizační tým je u reprezentace pořád víceméně stejný. Pokračuje Pepa Paleček, vím, do čeho jdu. I to pro mě bylo důležité. Měl bych se velice rychle adaptovat."

Prozatím není jasné, jaké úkoly dostane na starost. "Je to čerstvé, postupně si o tom promluvíme. Jak se bude blížit start sezony, všechno dostane konkrétnější podobu. My s Pepou budeme pomáhat, lodi ale velí Alois," říká jasně. S kolegy se poprvé potká už v polovině července, český národní tým uskuteční třídenní kemp pro hokejisty z NHL. Zatím ještě není jasné, kde soustředění proběhne, ovšem to není tak podstatné.

"Máme před sebou vrcholnou akci, olympiáda vyžaduje maximální pozornost. Hráči NHL mají dost svých povinností, kterým se v sezoně věnují. Některé z nich známe, jiné méně, některé třeba vůbec. Rádi bychom s nimi probrali několik témat, je důležité si promluvit a vyložit karty na stůl. Jsem přesvědčen, že uděláme hodně dobrých věcí. Když pak začne soutěžní období, už k tomu není prostor. V Soči už vůbec ne. Kluci tam přiletí a vlastně hned půjdou hrát," vysvětluje.

Do letního kempu nyní zbývá měsíc, ale František Musil rozhodně neodpočívá. Koncem příštího týdne proběhne v New Jersey draft NHL, jemuž předcházejí mítinky v organizaci Oilers. Z České republiky proto brzy odletí zase za Atlantik. Podobné to bude mít i v sezoně. "Cestování, to je můj život," říká s nadhledem. Na pořádný kolotoč je zvyklý. "Kdybych to nechtěl dělat, tak to nedělám. Jak jsem řekl - mám podporu rodiny, hokej mě pořád strašně baví."

František Musil má svým způsobem výhodu, že ani jeden ze tří potomků už ho vyloženě nepotřebuje. Nejstarší dcera je dospělá, syn David také. Letos válel juniorskou Western Hockey League, do níž nakoukl i nejmladší Adam. Musilovi mají zázemí u Vancouveru, hlava rodiny už několik let putuje neustále mezi Evropou a Severní Amerikou. Teď si Musil nejstarší přibral ještě reprezentaci. "Jdu do toho strašně rád. Cítím to tak, že je pro mě velkou výzvou, když mohu pracovat s takovými lidmi. Něco podobného se každému nepovede. Jestliže ta možnost je, proč ji nevyžít," uzavírá.