Jsem velmi šťastný, svěřuje se kapitán mistrovských Košic a příkladný otec Peter Bartoš

Dávno shodil plnovous, halící jeho tvář v průběhu play off slovenské extraligy a také při závěrečném ceremoniálu, kdy s céčkem na košickém dresu jako první zvedl nad hlavu mistrovský pohár. Peter Bartoš (na snímku) si vychutnal bujaré oslavy, poté protrpěl suchou letní přípravu („Takové galeje jsem snad ještě nezažil!“) a nyní užívá poslední dny volna před nástupem na led. Brzy sedmatřicetiletý veterán prošel zámořskou NHL, českou i federální ligu a hrál na čtyřech světových šampionátech. Zůstává věrný klubu, jehož barvy hájí už pět let. V kapse má novou tříletou smlouvu.

Košice získaly poslední dva slovenské tituly a Bartoš patřil vždy k ústředním postavám. Ne náhodou vyhrál loni anketu o nejlépe bránícího útočníka soutěže. Letos byl druhý za spoluhráčem Húževkou a v anketě Hvězda extraligy skončil rovněž druhý za banskobystrickým Pardavým.

„Před rokem jsme vyhráli základní část a čekalo se, že splníme po desetiletém půstu konečně roli favorita. Podařilo se, ale letošní finále bylo mnohem emotivnější, stál proti nám sebevědomý Slovan Bratislava. Mezi oběma městy je obrovská rivalita. Fanoušci nám odpustí porážku s kdekým, ale ne se Slovanem.“ cení si zlaté obhajoby.

Cesta košických ocelářů za druhým úspěchem v řadě byla hodně trnitá. „Měli jsme špatný začátek,“ rekapituluje ostřílený borec. „Hned první zápas doma jsme prohráli a trápení nebralo konce kraje. Velmi dlouho jsme se pohybovali až někde kolem sedmé příčky. Po osmém kole odešel trenér Tomko a nahradil jej pan Čada, stále se však nedařilo. Makali jsme, ale chybělo nám hokejové štěstí.“

Po lednovém zemětřesení v kabině se stal Peter Bartoš staronovým kapitánem a teprve od února začali Košičtí pravidelně bodovat. „Před play off jsme chytili vynikající sérii třinácti zápasů bez porážky,“ ohlíží se lídr týmu. „To nás nakoplo a závěr sezony jsme měli fantastický. K prvním dvěma finálovým zápasům do hlavního města jsme jeli v pohodě. Někdo z chalanů dokonce řekl novinářům, že jedeme pro dvě vítězství. Smáli jsme se tomu, ale opravdu jsme vyhráli. Soupeře, který byl po základní části první s velkým náskokem, jsme dokonale zaskočili a už jsme to nepustili,“ chlubí se.

V průběhu sezony oceláři čtyřikrát Slovanu podlehli, finále však získali pro sebe 4:2 na utkání. Šestý zápas na východoslovenském ledě prakticky rozhodl Bartošův gól. „Letošní titul jsme si cenili víc než loni právě proto, že jsme zdolali Bratislavu. Hlediště pro osm a půl tisíce diváků bylo nabité, atmosféra nezapomenutelná. Lidé to brali super. Podporovali nás i v předchozím průběhu, stále jich chodilo nejméně šest tisíc,“ odvádí pozornost od vlastních zásluh muž, který v play off zavedl nevšední rituál: pro štěstí nosil do šatny plenky, o jejichž naplnění se staral jeho nejmladší syn Adam.

Peter Bartoš se stále udržuje ve výborné kondici a myšlenky na závěr kariéry odhání jako slabé mouchy. „Chtěl bych hrát do dvaačtyřiceti,“ říká s potutelným úsměvem. „Dokud slouží zdraví a mám z hokeje radost, tak mohu všechno překonat a bude to pro mě jen a jen dobré. Opakuji, že důležité je zdraví. A to může člověk mít, když se dobře stará o své tělo,“ nadhazuje otázku životosprávy, která v jeho případě byla vždy stoprocentní.

Brusle ještě zdaleka neodkládá, má se však za čím ohlédnout. Stihl jednu sezonu ve federální československé lize, absolvoval šest v české a deset ve slovenské extralize, rok strávil v zámoří. „Splnil jsem si sen dostat se do NHL,“ sestavuje žebříček úspěchů.

„K vrcholům patřil šampionát v Petrohradu, kde jsme podlehli až ve finále českému týmu. Přitom se všichni báli, abychom se vůbec mezi elitou udrželi. V mužstvu bylo patnáct hráčů z české a slovenské extraligy, vytvořila se skvělá parta, bylo to super,“ rozplývá se. „Dvakrát mi bohužel unikla olympiáda, nemám ani zlato ze Švédska 2002,“ jmenuje i mety, k nimž nedošel.

Ročník 2000 – 2001 prožil na americkém kontinentu, ve třinácti utkáních za Minnesotu Wild v NHL vstřelil čtyři góly. Ten první dal buffalskému Dominiku Haškovi. Vzpomíná? „No jasně, člověk to vidí pořád před sebou. Jeli jsme dva na jednoho a padlo to tam. Puk mám doma schovaný. Byla to otázka času. Dostával jsem se do šancí, už ve své premiéře jsem jel dvakrát sám na bránu,“ hovoří o sezoně, jejíž větší část ale strávil ve farmářském týmu Cleveland Lumberjacks.

Na českých kluzištích zanechal Peter Bartoš stopu coby hbité křídlo Českých Budějovic, kde působil v období 1998 – 2000 a 2001 – 2004. „Ze začátku se mi na budějovickém ledě dařilo, mám pěkné vzpomínky. Jenom ten způsob, jakým jsme se rozešli, byl pro mě trochu těžký. Po sestupu z extraligy jsem měl nabídky odjinud, ale nechtěl jsem utíkat, zvláště když mě lidé z vedení přemlouvali, abych zůstal a pomohl.

Po dvanácti zápasech mi najednou oznámili, že končím a mám se hlásit ve Zvolenu. Nikdo mi nic nevysvětlil. Bral bych, kdyby mi řekli z očí do očí, že kvůli posilám z NHL už pro mě není místo. Ale pan Jandač se mi do očí nepodíval a to mě mrzí,“ pokrčí rameny nad stinnou stránkou sportovního života.

V úvodní fázi pobytu na českém jihu postihla rodáka z Martina osobní tragédie. Zákeřná nemoc mu vzala mladou manželku. Zůstal sám s dcerkou, ale brzy jí našel pod Černou věží novou maminku. „Dostal jsem druhou šanci a jsem velmi rád, že jsem ji dostal. Jsem velmi šťastný,“ svěřuje se hokejista, který všem úspěchům na ledě nadřazuje rodinný život a je příkladným tátou pěti dětí. Vyženil další dceru a s paní Veronikou přivedli na svět ještě tři kluky. „Nejmenšímu je půl druhého roku a pořádně si to s ním užíváme. Na dvojčata, která teď půjdou do školy, jsme byli trochu krátcí,“ vyzrazuje pobaveně.

V budoucnu chce být Peter Bartoš trenérem. „Podal jsem si přihlášku do kursu, jenže v košickém klubu mi to zamítli, abych neošidil letní přípravu. Tak jsem to nechal, ale pomalu na to pomýšlím,“ netají svůj plán. Obtížné však bude rozhodování, kde se Bartošovi usadí. Mají dům v Košicích i Budějovicích, k oběma městům je pojí vztah. „Opravdu nevím, jak to dopadne. Ale teď si s tím ještě nelámeme hlavu,“ demonstruje, že hokejisté jsou zvyklí uvažovat pragmaticky.