Jsem šťastný, že mohu být v Budějovicích a užívám si to, svěřuje se gólman Jakub Čech

Brankářskou ekipu v českobudějovickém HC Mountfield doplnil před koncem lednového přestupního termínu Jakub Čech (na snímku), jenž odehrál úvodní část sezony v prvoligovém Havířově. Klub ale finančně zkrachoval a vystoupil ze soutěže, pětadvacet hráčů bylo bez místa. Z havířovského kádru se pouze gólman Čech dostal do extraligy. „Je to taky o štěstí,“ usmívá se rodák z Olomouce. „Spousta kluků ho neměla. Někteří šli do Kadaně, do Šumperka, jiní do druhé ligy. Byli jsme v situaci, kdy člověk bere všechno. Jakmile přišla nabídka, nikdo nepřemýšlel a hned kývl,“ komentuje nelehké dny po rozpadu klubu.

Ze zpráv, které pronikaly na veřejnost a také z výsledků na ledě bylo zřejmé, že mužstvo Havířova padá do propasti. Co se tam dělo?
„Během loňského léta se objevily dluhy, které klub do začátku soutěže hráčům ještě stihl doplatit. Zůstaly neuhrazené pouze nějaké prémie, ale to jsme překousli a šli do sezony s tím, že se to postupně dorovná. Měly přijít dotace z města. Dostali jsme ale jen výplatu za září a tím všechno skončilo. Od té doby žádný hráč peníze neviděl. V listopadu jsme stávkovali, na chvíli se to zvedlo díky nějakým příslibům, ale pak to šlo úplně do kytek.“

V takových podmínkách se těžko hraje hokej.
„Nejenže od října nedostal nikdo výplatu, ale peníze nebyly ani na hokejky, na izolačky, na brusku, nebylo nic. Nemohli jsme brousit brusle a nevěděli jsme, jestli pojedeme na zápas, bude-li zaplacený autobus. Neumím říct, jestli své pohledávky zpětně vymůžeme, ale doufám, že jo.“

Dokážete jako hráč odhadnout, kde vznikl problém?
„Pokud vím, tak město dávalo do hokeje hodně peněz, za které by se první liga odehrála úplně suverénně. Hráči by sice neměli nijak přehnané platy, ale chodilo by všechno včas a zázemí by fungovalo. Jenže město si možná pořádně nehlídalo, kam ty peníze jdou a nějak se to prohospodařilo. Za minulou sezonu se nasekaly dluhy. Nabraly se prý nějaké půjčky a nebylo čím splácet úroky, lepila se díra za dírou, začalo se to nabalovat. Ale to je spíše otázka pro havířovské manažery.“

Pro hokejisty muselo být hodně nepříjemné, když se klub odhlásil ze soutěže.
„Mrzelo nás to všechny. Mám pocit, že nám to oznámili až 10. ledna a najednou zbývaly jenom dva týdny, abychom si honem něco sehnali. To není žádná výhra, když se najednou vyskytne dalších pětadvacet lidí, co nemají kam jít v dnešní době, kdy je tolik volných hráčů. Naštěstí trenér Peštuka a prezident klubu pan Hyner se snažili všem hráčům pomoci a obvolávali ostatní kluby. V mém případě myslím, že pan Hyner kontaktoval budějovického trenéra Výborného, jestli by neměl zájem, a pak už to bylo v rukách agentů a manažerů. Musím zaklepat, že to šlo fakt rychle. V Mountfieldu jsem zatím na hostování do konce sezony a určitě bych se potom rád domluvil na dalším pokračování.“

Premiéru v barvách Jihočechů jste si odbyl v bouřlivé atmosféře brněnské haly Rondo, kde jste střídal Jakuba Kováře, ale zápas s Kometou neskončil moc slavně.
„Prohráli jsme 0:4. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsem si zachytal, na druhou bych byl radši, kdybychom udělali body, posunuli se kousek výš v tabulce a nebylo to takhle našlapané.“

Zároveň nastupujete v prvoligovém Táboře, který s Mountfieldem úzce spolupracuje. Také v husitském městě zažíváte porážky, které jsou v probíhajícím ročníku asi vaším údělem, že?
„Za Tábor jsem odchytal dosud tři utkání. První jsme vyhráli v prodloužení, další dvě prohráli. Ale tady je pozitivní, že postup do předkola play off je zajištěný. Je to vlastně bonus, v Táboře bylo cílem zachránit soutěž.“

V Českých Budějovicích je jasnou jedničkou Roman Turek. Junior Hrubec, který párkrát zaskakoval, odešel na zbytek sezony do Písku, a post dvojky připadá buď na vás nebo na Jakuba Kováře. Jak tento stav vnímáte?
„Uvědomuji si, že jsou tady dva kvalitní gólmani. „Eda“ Turek byl teď zraněný, Kuba Kovář chytal velice dobře v posledních zápasech. Já budu rád za místo na střídačce a když zůstanu na tribuně, nic se neděje. Jsem šťastný, že mohu vůbec být v Budějovicích a užívám si to. Beru skutečnost jaká je a budu dělat všechno pro to, abych zde mohl působit třeba i v příští sezoně. Určitě je pro mne v současnosti výhodou, že nemusím pouze trénovat, ale dostanu se do hry alespoň v Táboře.“

V jihočeské metropoli už jste se usídlil?
„Vzhledem k tomu, že je únor a smlouvu mám do konce dubna, tak nemá smysl něco složitě řešit. Vedení klubu mi našlo ubytování kousíček od zimáku, takže jsem spokojený, ale v tom apartmá stejně moc nepobývám, nejvíc času trávím na cestách. Poslední týden mi vychází na šest zápasů, ať už na ledě nebo na střídačce. Do Budějovic jsem se přesunul sám, přítelkyně zůstala v Olomouci, kde má zaměstnání. Snad se za ní podívám v olympijské přestávce.“

Jak vnímáte atmosféru v kabině Mountfieldu?
„Je tady veliké odhodlání. Všichni se snaží udělat maximum, aby se šlo do předkola play off. Nikdo nechce hrát play out. Doufám, že se nám přání splní.“