Jsem rád, že jsem naživu, řekl Jiří Fischer v emotivním projevu

Zda se ještě někdy vrátí k hokeji, je ve hvězdách. Prozatím je rád, že je naživu. Velmi emotivní bylo pondělní vystoupení Jiřího Fischera před novináři v Detroitu. Po tváři se mu koulely slzy jako hrachy, nešlo jim poručit. O spontánnosti nabízeného obrazu přitom nepochyboval nikdo z přítomných.

Fischer začal tím, jak je potěšen, že je zase mezi lidmi a nepřestává v sobě živit naději na znovu obléknutí dresu Red Wings. Ovšem kdy by se tak mohlo stát a zda vůbec, nebude s určitostí známo v horizontu týdnů.

„Jsem opravdu šťastný, že jsem tady,“ nechal se slyšet při svém prvním veřejném vystoupení od srdečního kolapsu z utkání s Nashvillem zadák Detroitu. „Málo lidí dostane druhou šanci tak jako já.“

Fischer střídavě plakal, popotahoval a zhluboka dýchal, když mluvil o té osudové noci a možném návratu na ledovou plochu. „Nepředpokládám, že bych se vrátil v nejbližších týdnech. Ale tohle je všechno, co umím; na čem jsem celý život pracoval. Nerad bych o to přišel.“

Během utkání Detroitu a Nashvillu 21. listopadu jej po náhlém kolapsu na střídačce oživoval týmový lékař Tony Colucci. Nejprve konstatoval zástavu srdce, nemohl nahmatat puls. Zpětně svůj závěr zpochybnil, puls prý mohl být jen velmi slabý.

„Je to v podstatě jako když restartujete počítač,“ popsal Colucci použití defiblirátoru. „Zastavíte, resetujete.“

Při tom pomyšlení mrazí. Zatímco počítač se po sebenásilnějším resetu s 99,99% pravděpodobností znovu rozběhne, o lidském organismu se to tak jistojistě říct nedá.

„Nepamatuji se na svůj pád na lavičce,“ lovil marně v paměti český hokejista. „Nepamatuji se, že by mě někdo oživoval, dokonce ani na ambulanci. Nicméně, jak jsem se dostal do nemocnice, vidím všechno, jako by se to stalo včera.“

Podle Colucciho měl Fischer podobnou zástavu srdce, jaká vzala život dvěma basketbalistům – Reggiemu Lewisovi a Hanku Gathersovi. Fischer je prozatím stále v léčebném procesu a podstupuje testy. Lékaři odmítají jakékoli spekulace o možném návratu na led jako předčasné.

„Nejsem specialista,“ prohlásil Colucci, „třeba kardiologové nabídnou nějaké magické řešení. Ale neviděl jsem případ, kdy by sportovec přežil zástavu srdce a vrátil se ke své kariéře.“

Už týden po kolapsu měl navíc Jiří Fischer znovu nepravidelnou srdeční činnost. Ta jej zřejmě provází minimálně od roku 2002, kdy se na jeho problémy poprvé přišlo. Znovu tak musel do nemocnice, z níž byl propuštěn po několika dnech.

„V podstatě jsem strávil v nemocnici poslední tři týdny,“ přiznal Fischer. „Byl jsem neustále monitorován a podstupoval testy. Několikrát jsem musel zpátky, protože můj srdeční tlukot se mi doma nezdál v pořádku. Chtěl jsem se jen ujistit, zda je vše, jak má být. A bylo.“

Pomyšlení na odchod z aktivního hokeje je pro českého beka samozřejmě něčím těžko přijatelným. Právě letos se začal výrazně prosazovat v těžké konkurenci obránců Red Wings.

Už loni v české extralize jasně dokázal, že není jen typem zametače před brankou. Že má potenciál rozehrávat brankové situace, prosazovat se v přesilovkách. Nejlepší hokejové roky má navíc stále před sebou.

Když byl dotázán na možný odchod do hokejového důchodu, odpověděl příkře: „Je mi 25.“

Na druhou stranu si dobře uvědomuje to nejzásadnější: „Každý den ráno se probouzím s vědomím, že žiju. Nikdo nepochopí, dokud se nedostane tak blízko, že jediné, čím má smysl se trápit, je zůstat naživu.“

Foto: The Detroit News