Jsem jenom takový blázen, který na všechny pokřikuje, říká o své roli na střídačce Jaroslav Špaček

V NHL odehrál téměř devět stovek zápasů, po celou dobu při tom platil za důrazného a nesmlouvavého beka. Obránce Jaroslav Špaček (na snímku) se rozhodl loni v létě ukončit bohatou aktivní kariéru, krátce poté se dohodl na spolupráci s mateřskou Plzní. V západočeském klubu začal pracovat s obránci, od závěru základní části pak nechybí při utkáních i na plzeňské střídačce. "Nemám tam na starosti vůbec nic," vypráví pobaveně v obsáhlém rozhovoru.

Jaroslav Špaček se na plzeňskou střídačku přesunul bez výraznějšího ohlasu, jeho přítomnost však nelze přehlédnout. Někdejší vynikající obránce neustále burcuje své svěřence, při utkáních je hodně vidět. "Nemám ale na starost nic. Jsem tam jenom takový blázen, který tam pokřikuje na všechny," konstatuje devětatřicetiletý Špaček.

Ten měl nejprve v klubu na starost obránce, defenziva týmu zaznamenala po příchodu olympijského vítěze z Nagana velký výkonnostní vzestup. "Myslím, že si kluci začali hodně věřit. Navíc dodržují to, co jim naordinujeme. Věří tomu, co po nich chceme. Navíc nám výborně chytá gólman Marek Mazanec," připomíná bývalý hráč Buffala, Montrealu, Caroliny, Columbusu či Chicaga.

Jakou úlohu na střídačce zastáváte?
"Já nemám na starosti nic. Jsem tam jenom takový blázen, který na všechny pokřikuje. Jsem spíš ten, co se snaží komunikovat s trenéry, protože jeden z nich hlídá beky a druhý útočníky. Já jsem taková spojka mezi nimi. Sleduju taky systém, jakým hraje ten druhý tým. Občas k tomu mám své poznámky."

Napadlo vás, že byste v průběhu play off pomohl týmu přímo na hřišti?
"Na led určitě skákat nebudu. Řekl jsem, že už nebudu hrát. Já ani nechtěl na tu střídačku, ale Martin Straka byl se mnou na obědě a říkal, že to tam není ono. Zkusil jsem si to tři zápasy před koncem základní části a chytlo mě to. S tou rolí, kterou jsem měl celou sezonu, jsem byl opravdu spokojený. Dohlížel jsem na obránce a na celý tým zeshora, chodil na tréninky, ale necestoval jsem na zápasy ven. Ale pak mě to vtáhlo. Jsem za to rád, i když rodina možná ne. Ten hokej ve mně pořád je, i když mě už hrát nebaví. Leda tak za staré pány."

V jednu chvíli se však hodně spekulovalo o tom, že byste mohl naskočit.
"Jo, v jednu chvíli jsme měli hodně krátkou střídačku, měli jsme tam pár zraněných obránců. To už mi dokonce balili bágl. Ale já jsem nad tím nikdy nepřemýšlel."

V Plzni jste měl na starosti obránce, hra defenzivy se postupem času výrazně lepšila. Máte radost z výsledků své práce?
"Myslím, že kluci si začali hodně věřit. Navíc dodržují to, co jim naordinujeme. Začali tomu věřit. A tím, že Marek Mazanec chytá výborně, zvedá se celá obrana. Podobné to bylo, když tu byl Tuukka Rask. S ním jsme viděli, jak se všichni obránci zvedají, že se na něj můžeme spolehnout. I když někdo udělá chybu, tak on to chytne. Dostávali jsme minimum gólů, kluci si věřili. A to se přenáší i teď do play off."

Museli jste hru obrany po Raskově návratu do zámoří hodně měnit?
"On byl neskutečný v tom, jak hrál s hokejkou, jak si chodil pro puky. Bylo vidět, že se hokejem tady u nás hrozně baví. My jsme tu hru přizpůsobovali jemu, ale i Mazi (Mazanec) je ve hře s holí vynikající. Takže jsme tu hru nemuseli až tolik upravovat. Kluci můžou pokračovat v tom, co hráli celou sezonu."

Přítomnost Raska byla pro Mazance i Svobodu hodně prospěšná, že?
"Já myslím, že naši gólmani se tím, že tady byl, hrozně posunuli. On byl na tréninku třeba jen dvacet minut, ale tím, co na něm dělal a jak se připravoval předtím i potom, jim ukázal cestu. V jejich další kariéře jim to určitě hrozně pomohlo."

Vy jste s aktivní kariérou skončil teprve po minulé sezoně. Začala vás trenéřina hned bavit?
"Všichni mě přemlouvají, abych si udělal nějaký licence a začal. Ale já si tím nejsem vůbec jistej. Mám syna ve čtvrté třídě, hraje hokej, malej pětiletej začíná bruslit. Pro mě je to strašně času. Já obdivuju kluky, který to dělají. Když to srovnám s tím, kdy jsem byl hráč, tak jsem odtrénoval, za tři hodiny jsem byl pryč a měl úplně čistou hlavu. Teď to ale vidím z té druhé strany. Mě teď baví to play off, ale nejsem si jistej, že bych to chtěl dělat, není to pro mě priorita."

Pojďme na chvíli k Martinu Strakovi. Jste pyšný na to, co všechno v Plzni dokázal?
"Já jsem strašně rád, kam jsem to dovedli, ale ještě nejsme u konce. Martin odvedl hrozně práce pro Plzeň, určitě to není jednoduchý v téhle ekonomické době shánět peníze, obětovat rodinu. Já bych mu přál ten nejvyšší úspěch, aby mohl konečně skončit, pověsit ty brusle na hřebík a začít si užívat. To mu přeje hodně lidí. Věřím, že to dotáhneme do vítězného konce a on konečně bude mít ten svůj klid, který mám teď já, když jsme skončil. Mohl jsem se vyspat, nemyslet na nic jiného, jedině mu to přeju. Za tolik práce, co on odvedl pro plzeňský hokej, by mu měli postavit sochu."

Bude vůbec Straka schopen úplně vypnout?
"Od začátku sezony, co jsem tady, na něm vidím, že si jde na led odpočinout od všech starostí. Třeba bude hrát dalších pět let, ale já čekám, až si to začne úplně užívat. Vypne a bude mít pohodu. Ale už tím, že se postoupilo do finále, splnil cíl. Věřím, že sponzoři přijdou, dají peníze a ta jeho práce bude trošičku lehčí. Přál bych mu, aby si na naplno užíval, i kdyby měl hrát dalších pět let."

Jak vlastně vypadá vaše plzeňská smlouva?
"Moje smlouva? Ta je otevřená. Já mám smlouvu do 30. dubna, ale ta je jen proto, abych mohl v tom klubu fungovat. Je to věc, která mě netíží. Spolupráce bude dál, my si s klukama vyhovíme. Jsme čtyři, výborná parta, řekneme si každý svůj názor a to mě hrozně baví. Ale toho času, který tam kluci stráví, je hodně. Nejsem přesvědčený, že bych to mohl někdy dělat. Až tak zapálený do hokeje nejsem."

S hokejem už začal váš starší syn David, vidíte na něm hokejové geny?
"To mě baví hrozně ho sledovat. Když mají zápas, jedu tam. Proto jsem rád, že jsem skončil s hokejem, že můžu sledovat svého syna. Myslím, že je na tom dobře, teď hraje v Rokycanech, ale je na něm vidět, že v sobě něco má. Sice je to pravák po tatínkovi, ale uvidíme, jak to dopadne."