Josef Paleček má doma kompletní sbírku medailí z MS, mrzí ho ale olympiáda v Sapporu

Ještě v úvodu sezony stál na střídačce karlovarské Energie a koučoval tým, s nímž loni na jaře získal historický mistrovský titul. Josef Paleček odvedl u Energie skvělou práci, jenže posléze poznal, že i sebelepší trenér bez výsledků nezmůže nic. Po 21. kole, kdy Zápdočechům patřila průběžná dvanáctá příčka, byl Paleček odvolán, k týmu nastoupil Pavel Hynek. A zkušený kouč, jenž žije v Pardubicích, je od té doby volný. "Pravidelně sleduji extraligu, u nás nevynechám v podstatě žádný zápas, jinak hodně odpočívám. Po letech v zápřahu to je pochopitelně změna," hlásí.

S trenérskou činností končit nehodlá, všechno je otázka případné nabídky. "V minulosti jsem dělal za hranicemi, ale tam už mě to neláká. Tohle nechám mladším. Ale pokud by přišel nějaký návrh z našeho klubu, určitě bych se nebránil," říká. Znatelný rukopis před lety zanechal v Pardubicích či Liberci, s ústou na Palečeka vzpomínají především v Karlových Varech.

To on dovedl Energii na nejvyšší stupínek. "Bylo to moc krásné, nikdy na ty chvíle nezapomenu. Škoda, že se karlovarskému hokeji v této sezoně nedařilo. Mrzelo mě to, týmu jsem nadále fandil, sledoval jsem ho. Závěr základní části byl napínavý, Varům nevyšly některé rozhodující zápasy a tím pádem přišly o šance hrát v předkole. Je to velká škoda, mužstvo totiž určitě není špatné," říká.

Hokejový život v případě rodáka ze Starého Kolína napsal několik povedených kapitol. Ta karlovarská je zatím poslední, předcházely jí ale velké hráčské i trenérské úspěchy. "K hokeji jsem se dostal jako většina tehdejších kluků. U nás ve Starém Kolíne se hrával fotbal, hokej na rybníku, věnovali jsme se dalším sportům. Všestranost mi nechyběla, což byla později určitě výhoda," tvrdí.

Jak to tak bývá, do vrcholového hokeje nakoukl trošku náhodou. "Učil jsem se na strojního zámečníka a učilistě hrála proti sobě hokejový turnaj. Já tam tehdy padl do oka panu Kratochvílovi, který vedl kolínskou Tatru. Oslovil mě, já souhlasil. A vstoupil jsem mezi organizované hokejisty," vzpomíná. Paleček vynikal výtečným bruslením. Když u mantinlu nabral páru, málokdo ho polapil. Postupně se z něj stávalo pravé křídlo excelentního formátu.

Důležitý krok pro jeho sportovní vývoj znamenal přesun do Pardubic. "Abych vám řekl pravdu, už jsem byl domluvený s Kladnem. Udělal jsem tam přijímací zkoušky na večerní průmyslovku. Ale pak se do toho vložily Pardubice, na což Kolín slyšel," připomíná. Na východě Čech zdomácněl, usadil se tam. A tehdejší Tesle odváděl vynikající služby. Válel za ni v letech 1967 až 1980, jedinou výjimkou byl ročník 1977-78, kdy Paleček plnil vojenskou službu v Jihlavě.

"V tehdejších dobách byla všude stabilizovaná situace. Hráči neměnili kluby jako dneska, kádr zůstával pohromadě roky. Naší určitou výhodou v Pardubicích bylo, že se tam sešla silná skupina hráčů víceméně ve stejném věku. Vláďa Martinec - tehdy určitě nejlepší útočník planety. Jirka Novák. Bohouš Šťastný. V bráně jsme měli reprezentanty Crhu nebo Lackého. Zkrátka - dařilo se nám. Měli jsme kvalitu i dobrou partu. Strašně rád na ty roky vzpomínám," přiznává.

Řada tehdejších hvězd Tesly se prosadila do reprezentace, Paleček nebyl výjimkou. Hrál na třech světových šampionátech, doma má zlato z Prahy 1972, stříbro z MS 1974, mezitím získal bronz na turnaji v roce 1973. "Nejvíc si vážím titulu mistra světa, to je asi jasné. Náš hokej na něj tehdy čekal velmi dlouho, šampionát v Praz se nám povedl. V týmu jsme měli borce jako Holíky, Klapáče, Nedomanského a další. Musel bych vyjmenovt celou sestavu. Zlatá medaile pro nás všechny hodně znamenala."

Paleček mohl být v elitním výběru už o rok dřív. "Ano, měl jsem jet na turnaj do Švýcarska," zmiňuje akci, z níž českoslovenští reprezentnti přijeli jako mistři Evropy. "Jenže mně se předtím narodil syn, který onemocněl žloutenkou. Já musel do karantény a mitrovství světa bylo pryč." Smůly se navíc ještě nezbavil. Pardubické křídlo se ocitlo v základním kádru pro olympijské hry 1972 v Sapporu, nicméně Paleček nakonec do turnaje vůbec nezasáhl.

"S výpravou jsem normálně odletěl, ale na posledním tréninku mě trefil Olda Machač a nevydržely postranní kolenní vazy. Je to samozřejmě škoda, ovšem nedá se nic dělat," mrzí Palečka. S týmem zůstal celou olympiádu. "Byl jsem jako host. Turista. Absolvoval jsem celý program, ale nezasáhl ani do jednoho utkání, ve statistikách nemám žádnou čárku," dodává. Olympijskou medaili místo něho nakonec vybojoval Jan Havel, který přiletěl z Prahy dodatečně jako náhradník.

V jiné životní etapě ale prožil Paleček povedené chvíle. Když končil s aktivním hokejem, měl v podstatě jasnou představu. "Chtěl jsem trénovat, u nás v Pardubicích jsem začínal u dětí, dělal jsem vedoucího sportovního střediska," zmiňuje útočník, který v lize sehrál 541 utkání a nastřílel 171 gól. Reprezentoval v 62 utkáních, v nichž zaznamenal 16 branek. Po odchodu z Pardubic přeskakoval mantinel v Hradci Králové, posléze pomáhal německým klubům z Kaufbeurenu a Augsburgu.

Následovala trenérská dráha, jež je hodně pestrá a úspěšná. "K prvnímu týmu jsem se dostal nejdřív v Pardubicích, později přišla zajímavá nabídka z Liberce. Většinou jsem šel do klubů, kterým se aktuálně moc nedařilo, postupem času se to ale povedlo zvednout. Na Liberec mám krásné vzpomínky. Dvakrát jsme vyhráli základní část extraligy, dvakrát jsme skončili třetí," upozorňuje.

Úspěchy pod Ještědem pomohly Palečkovi také k reprezentaci. "Po olympiádě v Turíně mě oslovil Lojza Hadamczik, jestli bych s ním nešel k nároďáku. Vůbec jsem neváhal, to je samozřejmé." Za několik týdnů poté slavili oba trenéři ještě s kolegou Františkem Musilem nečekané stříbro na šampionátu v Rize. Paleček zůstal ještě další dvě sezony, kdy se konala mistrovství světa v Moskvě a Quebeku.

"Za velký úspěch považuji hlavně Rigu, kam jel omlazený tým. Ale dostali jsme se do finále, což bylo bezvadné. No a pak musím zmínit Quebec. Sice jsme vypadli ve čtvrtinále, nicméně turnaj se poprvé hrál v Kanadě, bylo to něco výjimečného." Během šampionátu se Paleček dohodl na spolupráci s Karlovými Vary, u reprezentace skončil a dal se do práce ve světoznámých lázních. Výsledek?  Chlapík, který loni 5. května oslavil šedesátiny, dovedl Energii k titulu. "Jako trenérovi se mi nic většího nepovedlo," uzavírá.