Jordán se dočkal, je dalším českým nováčkem šampionátu. Víc se těším, než že bych byl nervózní, říká

(MINSK, od našeho zpravodaje) V mládežnických kategoriích válel Michal Jordán pravidelně za národní mužstva. Třikrát okusil šampionát dvacítek, na tom posledním v Saskatoonu a Regině dělal kapitána ročníku 1990. Pak se šikovný obránce původem se Zlína trošku odmlčel, sváděl tvrdý boj o uplatnění v NHL. Letos na jaře se znovu posunul do povědomí tuzemských fanoušků. Zadák Caroliny, jenž ročník strávil na farmě v týmu Charlotte Checkers, se zapojil do přípravy a nakonec odletěl s elitním výběrem směr Minsk.

V běloruské metropoli Jordán čekal na zapsání do soupisky pro turnaj, od nedělního poledne už to neplatí. Trenér Růžička rozhodl, že právě on bude v pořadí osmým bekem, jenž zamíří do oficiálního seznamu hráčů České republiky. Stalo se tak po zranění Romana Poláka z utkání proti Slovensku, navíc je možné, že do Minsku přijede dodatečně ještě jeden zadák.

Jordán už je plnohodnotným členem týmu. "Nervózní jsme nebyl. Je smůla, že se Roman zranil. Sám jsem v takové situaci také byl, není to nic příjemného. Dopsání na soupisku mi udělalo svým způsobem radost, budu se snažit, abych týmu co nejvíc pomohl," slibuje.

Na nedělním poledním rozbruslení kroužil po ledě coby sedmý bek, ve stejné pozici začne večerní utkání se Švédskem. Trenér Růžička chce hrát na šest zadáků, ale Jordána možná posléze využije. Ostatně - stejná role připadla před duelem se Slováky pro změnu Ondřeji Vitáskovi, který pak musel bleskově zaskočit za Romana Poláka. A nyní už je v základním kádru - po boku Martina Ševce.

Úvodní bitvu turnaje sledoval Jordán v hledišti. "Seděli jsme s klukama kousek od naší střídačky. Není to nic příjemného, na tribuně máte větší nervy, než když jste na ledě," upozorňuje. Teď je připraven hrát, chybí poslední krůček - pokyn od trenéra Růžičky. "Před zápasem se Švédskem nebudu pociťovat nějaké chvění. Víc se těším, než že bych byl nervózní. Budu se oblékat do výstroje, zápas beru jako každý jiný," ujišťuje.

Prozatím neví, zda bude nucen platit zápisné. "Nevím, nic jsem o tom neslyšel," usměje se. Z českého týmu je už devátým hokejistou, který si v Minsku připsal první čárku za účast na mistrovství světa. Pro Jordána se teď mění režim dne. Náhradníci měli jiný program, na zápasy jezdili autem od organizačního výboru až třeba 20 minut před začátkem.

Navíc utkání se hraje od 20:45 místního času (v Čechách je o hodinu méně), což není zrovna obvyklý začátek. "Z Ameriky jsem na to celkem zvyklí, hrávali jsme od půl osmé. Ale ta hodina je znát. Celý den se připravujete, čekání je dlouhé. Vím, že kluci by chtěli začít dřív. Když přijedete ze zápasu, do postele se dostanete v půl jedné nebo v jednu. Já jsem navíc ten typ, který hned neusne, přehrávám si zápas a docela mi trvá, než zaberu. Ale tohle je stejné pro všechny."

Když někdo hraje na šampionátu poprvé, může se stát, že mu premiéra lehce sváže nohy. Očekávání bývá veliké, z toho vyplývá určitý tlak. Ovšem Michal Jordán odmítá, že by případný první zápas výrazněji prožíval. "Jsem flegmatik, moc to neřeším. Prodloužil jsem si sezonu, navíc s reprezentací. Jsem moc rád, že tady mohu hrát. Určitě se na to těším," uzavírá.