Joe Juneau se stal hokejovým vyslancem mezi Eskymáky

Prvním a zatím jediným Eskymákem v National Hockey League je nashvillský Jordin Tootoo. Joe Juneau, stříbrný medailista z olympiády v Albertville a bývalý hráč Bostonu, Washingtonu či Montrealu, se mu teď snaží získat následníky. Na severu Quebecu, v části nazývané v eskymáckém nářečí Nunavik, se ujal hokejového programu, který si klade za cíl kromě výchovy nových sportovců také přivést mladé Inuity z ulice do školních lavic.

Veterán s dvanácti lety zkušeností z nejslavnější hokejové soutěže světa strávil v Nunaviku loni na jaře část své dovolené a byl nemile překvapen stavem ledových ploch a vůbec přístupem k hokeji ve čtrnácti eskymáckých městečkách, která jsou domovem tamní komunity. “Zamiloval jsem si tahle místa i zdejší lidi, ale moc mi tu chyběl hokej. Blesklo mi hlavou, že bych mohl pomoci s vybudováním základní struktury,” líčí Juneau po roce. “Bude to velké dobrodružství, nejen pro mě, ale pro celou moji rodinu.”

Jak řekl, tak také udělal. Jeho myšlenky se zalíbily i zastupitelstvu v Kuujjuagu, administrativním centru oblasti, v níž žije necelých dvanáct tisíc obyvatel. “Lidé se tu dokážou nadchnout pro dobrou věc. Podpora od takového hráče bude velkým plusem,” konstatuje mluvčí radnice Julie Grenier.

Většina kluzišť v Nunaviku je vystavená nepřízni počasí, pouze tři městečka mají kryté arény. Juneau chce tento stav změnit. Od září loňského roku podniká pravidelné “inspekční cesty” na sever Quebecu a apeluje jak na místní samosprávy, tak na vládní představitele kanadské provincie. Letos po prázdninách se chce i s rodinou odstěhovat blíže k severnímu polárnímu kruhu na delší dobu, minimálně na tři roky.

“Když moje přítelkyně Elsa zjistila, jak je to pro mě důležité, řekla, že je připravena jít do toho se mnou,” cení si Joe Juneau postoje svých bližních. “Chci, aby tyhle děti měly stejné možnosti jako já, jako jiné děti v Quebecu.”

Podmínkou pro zápis mladých Inuitů do hokejových kroužků je dobrý prospěch ve škole. “To byla podmínka, o které jsem nehodlal diskutovat. Cílem programu je využít hokej k tomu, aby děcka zůstala ve školách. Když je necháte napospas osudu, skončí na ulici a to není dobré. Hokej je řešením,” říká Juneau.

“Nejsme tu jen pro zábavu, ale proto, abychom něco dokázali. Myslím, že hokej je dobrou životní školou. Když jsem viděl zdejší podmínky pro sport, zhrozil jsem se. Arény jsou plechové a teplota uvnitř se blíží k mínus čtyřicítce. Stačí deset minut na ledě a máte zmrzlé prsty na nohou. Děti se navíc nemohou jen tak sebrat a vyrazit na kluziště. Vesnice jsou rozprostřené na velké ploše a někde ani nejsou pořádné cesty,” shrnuje Joe Juneau nejnáročnější body svého programu na příštích pár let.