Jiří Zelenka bude ve Spartě překonávat strach i hranici 300 gólů

Před rokem myslel i na to, že bude muset ukončit kariéru. Následky těžkého zranění čelisti ho provázejí dodnes. Ale hokejovou budoucnost už opět vidí v jasném světle. Jiří Zelenka uspěl na zkoušce v pražské Spartě, s klubem nedávno uzavřel roční smlouvu s opcí. „Po dvou letech budu zase doma, mezi svými,“ raduje se třiatřicetiletý útočník, který se Spartou vyhrál tři extraligové tituly.

Na 12. březen 2004 nikdy nezapomene. V utkání německé ligy proti Hannoveru utrpěl po zákroku obránce soupeře Jakobssona trojnásobnou zlomeninu čelisti. Podrobil se náročné operaci, šest měsíců nemohl nic dělat.

„Psychicky jsem byl na dně. Doktoři mi říkali, abych nikam nespěchal a byl rád, jak to dopadlo. Občas mě přepadl strach, že budu muset s hokejem skončit,“ vzpomíná Zelenka.

Nakonec se dal dohromady a dokonce stihl ještě polovinu uplynulé sezony. „Měl jsem kliku, že na mě ve Freiburgu počkali a dali mi šanci dostat se zpátky do formy. Jsem jim za to vděčný,“ zdůrazňuje Zelenka, jenž s osmi góly v deseti zápasech získal titul nejlepšího střelce nadstavbové části druhé německé ligy.

S následky zranění se ale potýká dnes a denně. „Před dvěma týdny jsem byl v Německu u mého operatéra na poslední kontrole. Zjistil, že mi špatně srostl přetržený nerv, který ovládá mechaniku čelisti,“ vysvětluje Zelenka. „Už to takhle budu mít asi napořád. Možná by to spravila další operace, ale do té už se mi nechce.“

Co to znamená v běžném životě? „Nemůžu pořádně otevřít pusu. Mám velké bolesti. Třeba když zívám, tak je to hotové utrpení. Omezuje mě to i při jídle. Když si chci dát pořádný knedlík, tak si ho nejdřív musím dobře rozkrájet,“ vypráví s lehkým náznakem ironie. „Ale hokej hrát můžu, to je nejdůležitější.“

A navíc bude od září po dvou letech znovu oblékat dres milované Sparty. „Že bych se mohl vrátit, mě poprvé napadlo, když jsem slyšel, že budou Spartu trénovat Jaromír Šindel s Jirkou Doležalem a Davidem Volkem. Tehdy mi svitla malá naděje,“ vybavuje si Zelenka.

V půlce května se s koučem Šindelem a vedením klubu dohodl na zkoušce. A během letní přípravy na ledě přesvědčil, že na hokej na nejvyšší úrovni pořád ještě má. „Bylo to těžké. Nikdy jsem nebyl v situaci, že bych musel bojovat o místo v kádru. Jsem rád, se mi to povedlo.“

Když začátkem června naskočil do přípravy s mužstvem, vrhl se do tréninku po hlavě. „Chtěl jsem do toho dát všechno. Makal jsem naplno. Ale zase jsem to nijak nehrotil. Ve svých letech už vím, co je pro mé tělo důležité.“

O jiném angažmá ani neuvažoval. „Bral jsem to tak, že buď to vyjde, nebo ne. Žádné náhradní řešení jsem připravené neměl. Hledal bych něco, až kdyby to nevyšlo.“

Teď už se může v klidu těšit na novou sezonu. „Chci se porvat o místo v základní sestavě a pomoci týmu k nějakému úspěchu. Další titul, to by byla nádhera,“ zasní se. „Myslím, že máme silný kádr a dobrou partu. Když budeme zdraví, měli bychom bojovat o nejvyšší příčky.“

V uplynulé sezoně nastupoval Zelenka s celoobličejovým krytem. Ve Spartě ho ale opět odložil. „Dělalo mi to problémy. Neviděl jsem si pod nohy. Už ho nosit nebudu. Sice se pořád trošku bojím, ale musím ten strach překonat a jít do toho zase naplno.“

V hlavě má nejen myšlenky na týmový úspěch, motivuje ho také jedna individuální meta. „Když všechno půjde podle mých představ, rád bych se pokusil atakovat magickou hranici 300 vstřelených gólů. Chybí mi jich asi třicet nebo čtyřicet.“