Jiří Šimánek měl po jubileu problém s výslovností, Milan Toman se jenom divil

Třetí domácí výhru za sebou si připsali hokejisté českobudějovického Mountfieldu, kteří ve 25. kole extraligy zdolali Kladno 5:2 a uzavřeli tak první polovinu základní části soutěže postupem na třetí příčku tabulky. Podíl na hladkém vítězství nad Středočechy měl také Jiří Šimánek, jenž zvyšoval na 2:0 a oslavil tím svůj šestistý extraligový start.

Třiatřicetiletý křídelní útočník dostal na památku dres se šestkou a dvěma nulami. „Kromě těch ceremonií to byl zápas jako každý jiný. Zvítězili jsme a to je důležité,“ pronesl jubilant. „Kladno nehrálo moc dobře a my jsme mu ani moc nepovolili. Konečně to byl pro nás klidnější zápas,“ řekl s úlevou.

Jiří Šimánek měl trochu problém s výslovností. V předchozím utkání proti Zlínu inkasoval zásah hokejkou do obličeje a odneslo to pět zubů. Proti Kladnu nastoupil se speciálním krytem. „Zuby musí být po ošetření chráněné, takže nějaký ten zápas budu ještě nosit plexisklo. Mezitím zajedu za otcem Aleše Kotalíka, který šikovný zubař,“ odhalil své plány.

Nevítaná úprava chrupu budějovickému hráči nijak nebránila v herním nasazení. „Mnohem horší byl nastřelený kotník,“ vrátil se ještě k duelu se zlínskými berany. „Zuby mě nijak neomezovaly. Přes kryt je vidět relativně dobře, dneska se to ani příliš nemlžilo,“ chválil ochrannou pomůcku.

Jihočechům se proti Kladnu po dlouhé době dařilo v situacích dva na jednoho. Dali z nich dva krásné góly v prostředním dějství. Autorství prvního z nich patřilo Jiřímu Šimánkovi, který prakticky až v brankovišti zužitkoval přihrávku od Pavla Kašpaříka. „Jel jsem na tyčku, abych byl připravený, pokud se Kašpi rozhodne přihrát. Nahrávka přišla a dával jsem do prázdné,“ popsal svoji trefu.

Ve třetí třetině rozjásal Šimánek tribuny ještě jednou. V tu chvíli mohlo být skóre 6:1, ale rozhodčí Šindler po prohlédnutí videozáznamu rozpažil. Důvodem bylo odpálení puku vysokou holí. „Ptal jsem se rozhodčího. Prý jsem to zasáhl sedm až deset centimetrů nad povolenou výškou,“ vysvětloval hráč zklamaně.

Mnohem větší zklamání však prožívali Kladenští. Kvůli vysledku, ale hlavně kvůli předvedené hře. Trenér Zdeněk Vojta vytýkal svým svěřencům žákovské chyby, nedostatek bojovnosti, špatný pohyb. „Nevím, čím to je, že pořád střídáme výhry a prohry,“ divil se zkušený obránce Milan Toman. „Minulý zápas proti Liberci byl vynikající, ale dneska nám chyběla kompaktnost. Nehráli jsme moc při sobě. Hokej není o tom, že tři útočí a dva brání,“ zamyslel se.

„Nechali jsme domácí odskočit o tři góly, potom jsme dali na 1:3, ale brzy jsme znovu inkasovali. Měli jsme tlak i šance, ale vytěžili jsme z nich jenom dva góly,“ smutnil. „Pokud dostaneme první gól, tak jsou z toho takové zapasy jako byl ten dnešní. Když se trefíme jako první, tak máme dobré výsledky,“ všiml si Milan Toman. „Samozřejmě to nebude jediná příčina střídání dobrých a špatných výsledků. Těch příčin je asi víc,“ naznačil, že v kladenském týmu cosi skřípe.