Jiří Kuchler zopakoval historii a brankou v poslední vteřině zajistil Kladnu tři body

Před pěti lety napřáhl pár sekund před koncem nerozhodného zápasu z hloubi vlastní třetiny Tomáš Kaberle, střelou přes celé kluziště nachytal Milana Hniličku v bráně Liberce a Kladno tak gólem vteřinu před sirénou získalo zápas výhrou 5:4. Po pěti sezónách se na kladenském zimním stadionu historie opakuje a nešťastným hrdinou je další brankářská legenda, tentokrát Roman Turek. V posledních momentech třetí třetiny před ním změnil stínující Jiří Kuchler (na snímku) trajektorii Tomanova nahození a brankou na 2:1 také v čase 59:59 zajišťuje svému týmu rovněž tříbodový zisk.

Byl to dnes životní gól?

„Já tedy doufám, že ještě nějaký někdy dám. Ale po pravdě to byla neskutečná klika a štěstí. Před bránu jsem přijel jen ze setrvačnosti, už jsem myslel, že je konec. Viděl jsem, že Milan má puk a chystá se vystřelit, ale ani jsem netušil, že to projde. A jak jsem se před bránou otáčel, tak jsem do střely sáhnul. Už jsem navíc každou chvilkou čekal, že se pískne konec třetiny“

Nakolik jste si během konzultace s videorozhodčím byl brankou jistý?

„O čase jsem vůbec neměl přehled, více jsem se bál, aby to nebyla vysoká hůl. O tom čase mi říkali až kluci pak, že se rozhodčí šel dívat asi i na to. Ale při naší letošní smůle jsem tomu moc nevěřil. Hosté sice ani moc neprotestovali, ale to bylo spíše tím, jak z toho byli zaskočeni. Kdo by to taky čekal.“

Asi jste podobnou situaci ještě nezažil?

„To si v mužích opravdu nevzpomínám. V tomhle čase a ještě takhle náhodným gólem rozhodně ne.“

Přitom se Kladno ve druhé třetině ujalo vedení a mělo následně dost šancí na dvoubrankový náskok. Možná pak závěr nemusel být tak napínavý?

„Je to tak, tam jsme měli rozhodnout. Velkou šanci jsem měl já nebo Víťa Bílek. Měli jsme tlak a místo toho přišlo vyrovnání. To nás zase trochu srazilo. Bylo to hrozně vyrovnané utkání o jedné chybě.“

Minulé utkání s Plzní bylo více útočné, ten dnešní zápas připomínal spíše to předchozí urputné utkání ve Varech?

„Asi ano, nevím jak to působilo z tribun, ale asi to nebyl nijak extra hezký hokej. Stejně jako ve Varech, kde to bylo podobné. Jsou to boje o každý bod, takže důležité je bránit a zase bránit a klidně vyhrát o jednu branku jako dnes.“

Tři zápasy po sobě jste sice inkasovali vždy jeden gól, ale i tak by bez té dnešní kliky z nich mohly být třeba jen 4 body?

„Je to hrozné, snad teď tu bodovou sérii aspoň trochu prodloužíme. Trenér nám připomínal, že jsme letos snad dvacet zápasů nedali gól, nebo dali maximálně jeden. A to je špatné, není tu letos žádný střelec, který by se utrhl. V Brně potřebujeme aspoň bodovat, hlavně neprohrát za tři. Tam to bude hodně důležité.“

Vysvětlujete si to například malou aktivitou ve venkovních zápasech? Nehrajete v nich třeba příliš zataženi?

„To bych ani neřekl, my na druhou stranu musíme bránit. Nejsme v laufu, abychom to mohli otevřít. Takže nezbývá než ze zabezpečené obrany doufat, že se nám něco ujme. Když nám to bude lepit a dávat každý zápas pět gólů, tak pak si můžeme dovolit útočit.“

Ale bude asi pohodlnější jet do Brna s šestibodovým náskokem, než kdyby to bylo o tři nebo o čtyři?

„Podle mě je to jedno, je to ještě všechno strašně daleko. Brno je rozjeté, ale my nemůžeme koukat jen na ně, ale i nahoru. Je stále ve hře spousta bodů a ony i jiné týmy se můžou dole namočit.“

Jsou ještě v kabině optimisté, kteří by stále koukali i po desítce?

„Samozřejmě ani tuto možnost nezatracujeme, ale tohle už by bylo hodně těžké. Ale snažit se musíme. I když před dvěma lety se nám v závěru také povedlo z desíti zápasů devět vyhrát, tak proč ne letos? Důležité je, co dokážeme v lednu, pak po olympiádě už to bude víceméně rozhodnuté.“