Stál smutně na ledě a předával cenu pro nejlepší hráče čtvrtfinálového souboje mezi našimi hokejisty a Američany. Jiří Hrdina, mistr světa 1985 a vítěz Stanleyova poháru, by si tuhle slavnostní chvíli s chutí prožil za jiné situace. Jenže hokej bývá nevyzpytatelný. Čeští reprezentanti byli velkými favority mistrovství světa. Ovšem v play off nepřeskočili první překážku. Bývalý vynikající útočník byl po zápase stejně smutný jako naši hokejisté. Moc dobře totiž věděl, co se jim všechno honilo hlavou.
"Kluci zápas prohráli po nájezdech, což hovoří samo za sebe. V první třetině si vytvořili šance a měli místy tlak v útočném pásmu. Škoda, že nedali nějaké góly. Takhle byl vývoj neustále otevřený, což soupeři vyhovovalo. Kluci pak šli do dvoubrankového vedení, zdálo se, že mají vývoj utkání ve svých rukách. Jenže Američané snížili. A pak i vyrovnali. Oba jejich góly padly po zvláštních situacích. První branku dostal Tomáš Vokoun po střele ze strany, té druhé možná předcházela teč jednoho z našich beků.
Druhá trefa Američanů zápas zlomila. Tým Spojených států předvedl dobrý výkon. Jeho hráči dobře bruslili, dohrávali souboje, byli aktivní. Na začátku turnaje rozhodně nevypadali na to, že ve čtvrtfinále předvedou takový výkon. Ale uznání zaslouží i naši kluci. Nedá se jim nic vytknout. Chtělo to jen vstřelit další gól, aby byl do konce utkání klid.
Jakmile šlo střetnutí do prodloužení, bylo mi jasné, že to bude hop nebo trop. Takové situace se stávají. Na naše hráče možná dopadal tlak z domácího prostředí, ale žádné chyby se nedopustili. Rozhodnout tedy musely samostatné nájezdy, které já osobně považuji za velmi nespravedlivé. Nemám rád, když takové utkání rozhodne právě jeden povedený nájezd. Ale výsledek bohužel platí.
Také nechápu, proč se před nastavením neupravoval led. Hrací plocha byla hodně nekvalitní, v podstatě nešlo vymýšlet technické kombinace. Kvalita ledu se pak projevila i při nájezdech. V nich trefili David Výborný i Jarda Jágr tyčku, což je vyloženě smůla. Na Conklina to kluci zkoušeli několika způsoby a opravdu moc nescházelo. Je zajímavé, že rozstřel nakonec rozhodla jediná přesná trefa. Gól vstřelil obránce Roach z německého Mannheimu, který nikdy nehrál NHL. Ale teď na Tomáše Vokouna vyzrál.
Do semifinále tedy postoupili Američané. To se někdy v hokeji bohužel stává. Pamatuji se, jak jsme po pětaosmdesátém, kdy se nám povedlo vyhrát titul, skončili na šampionátu v Moskvě až pátí. Také to bylo zklamání, i když nyní je to snad ještě mrzutější, poněvadž kluci přišli o naději až po penaltách. Co se hráčům honilo hlavou? Samozřejmě především zklamání. Šli za velkým snem a najednou z něj nezbylo vůbec nic. Vím, jak jim teď je. Jsem stejně smutný jako oni."
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
