Ještě to nemáme v suchu, uvědomuje si "hostinský" Peter Pucher

Takhle vypjatou chvilku dlouho nezažil. Do konce nerozhodného zápasu s Vítkovicemi zbývalo v úterý jednatřicet sekund, když se Peter Pucher rozjel k trestnému střílení, které hlavní rozhodčí nařídil za úmyslné posunutí branky. Slovenský útočník ve službách Znojma však brankáře Pince nepřekonal a místo tří bodů za vítěství tak brali Orli pouze jeden po remíze 2:2. „Jsou ale důležitější penalty, které by měl člověk proměňovat,“ říká Pucher.

V utkání jste prohrávali 0:2, nakonec jste mohli vyhrát. Takže je to cenný bod, nebo ztráta dvou?
„Určitě cenný bod. Na 2:2 jsme vyrovnávali až dvě a půl minuty před koncem třetí třetiny, měli jsme co dělat, abychom to alespoň dotáhli. Samozřejmě, kdybych proměnil penaltu, bylo by to super, ale remíza byla i vzhledem k průběhu zápasů zasloužená.“

Mrzelo vás to hodně?
„Pochopitelně, je to škoda, mohli jsme vyhrát. Ale v hokeji jsou důležitější penalty, který by měl člověk proměňovat. Třeba na mistrovství světa, když jde o postup v play off nebo třeba o medaili. To si pak člověk selhání vyčítá mnohem víc.“

Trenéři vás na trestné střílení vybrali, protože jste v mužstvu nejúspěšnější exekutor. Proč vám bekhendový blafák tentokrát nevyšel?
„Byl jsem trochu pomalejší a nezdvihl jsem puk tak, jak bych měl. Navíc Pinc mou kličku zná a tušil, že ji udělám. Všechno dohromady znamenalo neúspěch. Možná jsem měl celou penaltu řešit jinak, nedělat kličku, protože led už byl docela špatný. Nedá se nic dělat.“

Provádět trestné střílení v půlce zápasu a v poslední minutě, to je asi rozdíl. Netřásly se vám ruce nervozitou?
„Byl jsem docela nervózní, to by byl v takovou chvíli asi každý. Ale zase nějak zvlášť mi to ruce nesvazovalo.“

Předpokládám, že spoluhráči vám v kabině nic nevyčítali?
„Ne, byli v pohodě. Dokonce i diváci mě podpořili a vyvolávali moje jméno. Bylo to příjemné a pomohlo mi to.“

Vítězství v zápase jste asi stejně ztratili už dříve, záhy jste prohrávali o dva góly. Čím to, že jste začali tak špatně?
„Nevím, čím to je, ale letos občas prostě míváme pomalejší starty, jako bychom se nemohli dostat do tempa. Určitě na tom musíme zapracovat a dát si v příštích zápasech pozor. Už bychom to znovu nemuseli dohnat.“

V tabulce jste šest bodů před devátým Třincem. Je to dostatečný náskok, abyste mohli být při závěrečné bitvě o play off v klidu?
„Určitě ne. Šest bodů, to se dá stáhnout za dva zápasy. O postupujících do play off není zdaleka rozhodnuto, bude to boj, v němž budeme figurovat i my. Ještě to nemáme v suchu.“

Na druhou stranu ale ztrácíte šest bodů na čtvrté Vítkovice. Láká vás vidina, že byste začínali play off na domácím ledě?
„Spíš se díváme, co je za námi. To je důležitější. A když nám to půjde a budeme bodovat, může se stát, že přeskočíme i ještě některé týmy před námi. Ale hlavní je postup do play off.“

Právě na devátý Třinec narazíte v neděli, předtím vás čeká v sobotu televizní dohrávka v Liberci. Zdá se, že máte před sebou náročný víkend?
„Přesně tak. Čekají nás klíčové zápasy a navíc takhle za sebou. Bude to nároční i na cestování. Ale musíme se s tím vyrovnat. Bylo by hezké, kdybychom v Liberci získali alespoň bod. A pak doma s Třincem doufám, že využijeme výhodu vlastního ledu. Bude to velmi důležitý zápas, jak se říká, o šest bodů.“

Od začátku letošní sezony se ve Znojmě mluví o tom, že byste letos chtěli prolomit brány semifinále a neskončit znovu jen v prvním kole play off. Uzrála doba, aby to konečně vyšlo?
„Už několikrát jsme k tomu měli hodně blízko, ale nakonec jsem neměli štěstí. Věříme, že letos se nám to opravdu povede. Ale nejdříve se do toho play off musíme dostat a zvládnout nejbližší zápasy. Semifinále je ještě daleko.“

Pro vás osobně by bylo semifinále rovněž historickým úspěchem, ve Znojmě jste od jeho vstupu do extraligy v roce 1999. Našel jste ve Znojmě druhý domov?
„Jsem tady sedm let, to je vážně dlouhá doba. Jsem tu jako doma.“

Prý jste ve Znojmě nedávno otevřel hospodu?
„Ano, je to pravda. Je to taková malá kavárna s restaurací.“

Podobné zařízení vlastní v nedaleké Jihlavě brankář Altrichter, váš bývalý spoluhráč. To on vás přivedl na tento nápad?
„Ne ne, s bráchou už jsme před lety otevřeli hospodu v Prešově. Tady ve Znojmě jsem ji vlastně převzal po kamarádovi, který ji chtěl zrušit. Byl jsem zvyklý si tam dávat před zápasem kávu a jídlo, tak abych měl kam chodit.“