Ještě na sobě musím hodně makat, ví dobře mladoboleslavský Tomáš Hyka

Výsledek svého historicky prvního extraligového utkání za tým dospělých si nejspíš sedmnáctiletý talent Tomáš Hyka představoval poněkud jinak. Bruslařský klub se coby tabulkově poslední celek držel proti tomu prvnímu statečně a poměrně dlouho, nakonec ale kapituloval. A skóre nakonec nejspíš vypadá děsivěji, než jak by si Středočeši zasloužili. Jejich prohra 2:7 s Vítkovicemi a vítězství Kladna na samostatné nájezdy nad Pardubicemi vrací Mladou Boleslav prakticky tam, kde byla. Na druhou stranu, proč by měl hráč staršího dorostu, juniorů a dokonce i reprezentační osmnáctky vidět jen to špatné?

Nemá cenu si cokoliv namlouvat, na sedmnáctiletého útočníka se dostalo především proto, že Bruslařský klub trápí doslova přecpaná marodka. Mimo jsou Pabiška, Jindra, Macho, Barney a Gajovský, Duben byl vyslán do Vrchlabí a k Fabušovi se vedení klubu zatím odmítá vyjádřit, nicméně za Středočechy rovněž nenastupuje. A v zápase proti Vítkovicím si Martin Rýgl – zatím nejnovější přírůstek, který dorazil do Boleslavi z Liberce – poranil klíční kost natolik, že musel být převezen do nemocnice.

Bruslařský klub prostě nemá štěstí v žádném směru. Připočteme-li k marodce občasná vítězství a sem tam nějaký ten vydřený bod (což se však daří i Kladnu), nemůžeme se trenéru Miloši Holanovi divit, že zkouší, co se dá. A tak došlo na to, že v zápase proti Steelu nastoupila hned celá jedna formace složená s juniorů. Či juniorů a dorostence, chceme-li být skutečně přesní.

A jaký to byl pro Tomáše Hyku pocit? "Určitě moc hezký, protože jsem dostal takovou obrovskou příležitost," přiznal upřímně. "Ale samozřejmě by byl ještě hezčí, kdybychom vyhráli," neskrýval také zdravou dávku zklamání.

Někteří hráči ten přechod neokusí nikdy, většina z nich pak podstatně později. Naskočit do tvrdé hry chlapů se málokomu podaří takhle brzy. "Je to rozdíl. Velký rozdíl. Všechno je rychlejší a pochopitelně taky tvrdší," přiznal syn Tomáše Hyky staršího, který zhruba před patnácti lety hrál extraligu za České Budějovice, dokud nezakotvil právě v Mladé Boleslavi, kde dodnes působí coby asistent trenéra staršího dorostu.

Čtvrtá – a nejmladší formace – asi měla ke skórování o něco dál, než ty ostatní, rozhodně se ale nedá říct, že by úplně zapadla nebo snad dokonce propadla. "Myslím si, že jednou jsem tam i měl docela slušnou příležitost. Ale bohužel…," povzdychl si. "Ještě na sobě musím hodně makat," přiznal sympaticky a narovinu očividně s vědomím, že zadarmo nikdy nic nedostane. "Každopádně tohle určitě beru jako velkou šanci a taky motivaci. Jsem tady doma a určitě bych tu jednou chtěl za chlapy hrát. Extraligu, pochopitelně," naznačil s úsměvem.

Krom střílení branek se Tomáš Hyka věnuje také studiu obchodní akademie, kde ho za rok čeká maturita. V náročném hokejovém programu, kdy nastupuje za dorost, juniory, teď už vlastně i A tým a ještě navíc jezdí s reprezentační osmnáctkou po světě (v listopadu to byl americký Detroit, teď o Vánocích zase Švýcarsko) určitě není jednoduché skloubit všechny tyhle věci dohromady. "Všechno se to dá zvládnout," tvrdí Hyka. "Když na sobě člověk ve všech směrech pořádně maká a na druhou stranu zase dokáže odpočívat a regenerovat