Je nutné zvýšit agresivitu, apeluje Tomáš Sršeň po souboji s Norskem

Reprezentační výběr si na 76. mistrovství světa konaném ve Finsku a Švédsku připsal ve stockholmské skupině druhé vítězství, když po samostatných nájezdech zdolal Norsko, proti němuž řada fanoušků očekávala plný bodový zisk. Družina Aloise Hadamczika proti papírově slabšímu soupeři ztratila jeden bod, ovšem dvakrát dokázala odpovědět na těsný náskok soupeře. „Papírově by měly být tři body, které chtěli získat i hráči, ale zaplať pánbůh za ty dva,“ konstatuje někdejší vynikající útočník Tomáš Sršeň. Pětačtyřicetiletý účastník světových šampionátů v letech 1994 a 1995 či olympijského turnaje v Lillehammeru, kde na začátku třetího tisíciletí strávil téměř tři sezony, byl v době aktivní kariéry důrazem proslulý a nyní očekává, že výkony národního týmu půjdou postupně nahoru.

„Utkání se mi hodnotí docela těžce. Hra našeho týmu byla pořád taková syrová. Chybělo mi víc agresivity. Hráči dokázali předvést krásné akce, ale je potřeba častěji střílet a víc se tlačit do branky.

Na důrazu musíme přidat i ve vlastním obranném pásmu, kde postrádám lepší spolupráci celé pětice, vždyť při druhém gólu se ocitl osamocený hráč v blízkosti branky a při třetím nikdo pořádně neatakoval střílejícího obránce.

Přičítám to faktu, že hráči si na sebe zvykají. Souhra ještě nefunguje optimálně a soupeře v našem pásmu moc nedohráváme. Tým se sehrává a věřím, že postupně to bude lepší a lepší. Někdy si ta chemie formací sedne hned, jindy tomu musí hráči pomoct a něco si k tomu říct.

Teď přijdou dva volné dny, kdy si mužstvo odpočine a do dalších zápasů vlétne. Už ve třetí třetině si formace Michálek-Plekanec-Frolík dokázala agresivnějším pojetím vynutit tlak, při kterém Norové neměli klid na vyhození puku. To je cesta. Máme v týmu celou řadu šikovných technických hráčů, kteří výborně bruslí a umí se prosadit jeden na jednoho.

Když budeme celkově agresivnější, soupeř bude puky jen odpalovat a tihle kluci si je bez problémů dojedou, z čehož můžeme těžit. Jen je potřeba si říct, kdo tuhle černou práci zastane.

Hodně se mluví o českých přesilovkách, protože reprezentace na šampionátu ještě ani jednu nevyužila. Já bych to nerad hodnotil nějak víc, nejsme totiž u nácviku. Navíc tentokrát měl soupeř jen dva vyloučené v první třetině a jednoho hned na začátku zápasu.

Obecně lze ale říct, že je třeba hodně střílet a dva hráči musí neustále operovat před brankou a snažit se o dorážky. Nejprve je nutné soupeře unavit maximálním možným počtem střel, pak je možné v závěru přesilovky nebo těsně po ní připravit hezkou akci jako při našem prvním gólu proti Dánsku.

Pokud mám zmínit jednotlivce, tak fantastický výkon podal Jakub Kovář. Vynikající s pukem byl Aleš Hemský, který dokáže neuvěřitelné věci. Líbil se mi i Petr Nedvěd. A jak už jsem jednou zmínil, ve třetí třetině vypadala dobře souhra útoku Michálek-Plekanec-Frolík.

Norové mě nijak nepřekvapili. Na posledních mistrovstvích pokaždé prokázali, že proti silným soupeřům umí předvést výborné výkony. Tamní hokej jde pořád nahoru, přestože stále patří k těm papírově slabším.

Ale dělají akademie, odkud vychází řada hráčů. Ti jim postupně dozrávají do ideálního věku, což reprezentaci hodně pomáhá. Třeba s útočníkem Spetsem, který dával druhý gól, jsem před těmi sedmi nebo osmi roky hrával, když přišel jako mladý kluk z akademie Lillehammeru.“