Jaroslav Balaštík se vrátil do Zlína, s protihráči se nehecoval. Na to už jsme staří, říká

Návrat do klubu, kde hokejově vyrostl a v němž zažil nejlepší léta své kariéry, která ozdobil i titulem mistra, útočníkovi Jaroslavovi Balaštíkovi nevyšel. Vyhlášený kanonýr změnil před sezonou dres a odešel do Mladé Boleslavi. V neděli poprvé zavítal na zlínský led jako protivník Beranů. Odjížděl se sklopenou hlavou. Jeho tým nedal gól a zůstává na posledním místě tabulky. Naopak domácí poskočili na její čelo.

Přestože Boleslavští neměli důvod k radosti, našel Balaštík na výkonu týmu i pozitiva. „I když to tak možná nevypadá, naše hra se pomaličku zlepšuje. Zlín hraje letos výborně, takže pro nás není vůbec žádná ostuda, že jsme s ním na jeho ledě prohráli,“ mínil jednatřicetiletý forvard.

O výsledku se podle něho rozhodlo na konci první třetiny. „Jedna maličká chyba, nevyhozený puk z obranného pásma, nás stála gól. To nás zatím v sezoně strašně sráží. Dostáváme laciné branky po našich chybách. Toho se musíme vyvarovat a hrát jednodušeji. Pořád věřím, že se to zlomí a začneme vyhrávat. Je vidět, že na nás leží deka. Ze čtrnácti zápasů v sezoně jsme asi jen dvakrát vedli. Pořád dotahujeme soupeře, a to je v naší situaci strašně složité. Vážím si ale toho, že všichni pořád bojujeme. To je jediná cesta, jak se z toho dostat,“ říkal po utkání Balaštík.

Pocit, že do Zlína přijel jako hráč hostujícího mužstva, zažíval poprvé. „Ještě to pořád nemám vžité. Ve Zlíně jsem strávil svůj hokejový život a nejlepší léta kariéry. Bylo pro mě hodně složité a těžké hrát proti tolika kamarádům. Na druhou stranu je to pro mě také obrovská zkušenost. Před zápasem mi volali známí, kteří říkali, ať si z toho nic nedělám a utkání si užiju. Snažil jsem se do toho dát všechno, ale bohužel to nestačilo,“ krčil rameny vyhlášený ostrostřelec.

S bývalými spoluhráči se před utkáním nijak nešpičkoval. „Na to, abychom se před zápasy hecovali, jsme už dost staří,“ tvrdil Balaštík, jemuž letos góly do sítí soupeřů nepadají tak, jak by si přál. Na kontě má po čtrnácti zápasech čtyři. Na zlínskou branku vystřelil čtyřikrát při přesilových hrách, při hře v plném počtu však nevyslal na gólmana jediný puk.

„Dostávám se do střeleckých pozic, ale zatím mi chybí správné načasování. Moje branky týmu chybí. Kdybych jich dal o tři nebo o čtyři víc, mohli jsme mít v tabulce třeba o tři body víc. Zatím to není ono a beru to na sebe, ale udělám všechno pro to, aby to bylo lepší a lepší,“ sliboval bývalý reprezentant, jehož překvapilo, že se ve zlínské hrance objevil Jakub Sedláček. „Myslel jsem, že bude chytat Hořča a připravoval jsem se na něho. Sedlo mě překvapil. Byl to asi dobrý trenérský tah.“

Hráč, který je pověstný svou houževnatostí a neústupností v brankovištích protivníků, se s bývalými spoluhráči nešetřil. „Teď jsme soupeři, takže to podle toho muselo vypadat, ale všechno bylo férové. Larryho lokty a sekyrky nepočítám. Na to jsem u něho zvyklý. V létě si to s ním vyřídím. Třeba na tenise,“ smál se Balaštík. Po utkání si přijel pro cenu pro nejlepšího hostujícího hráče. I to ho pobavilo. „Asi to losovali někde z klobouku. Ale potěšilo mě to,“ uzavřel oceněný hokejista.