Jank si v Kanadě uvědomil, co znamená tvrdě trénovat. Přístup hráčů je neuvěřitelný, tvrdí

Českobudějovický obránce Bohumil Jank původně předpokládal, že co nejdéle vydrží v mateřském Mountfieldu, bude bojovat o důvěru extraligových trenérů a hlavně půjde výkonnostně nahoru. Jenže šikovný bek prošel tím, co potkalo i jiné juniory. Nikde neměl stálé místo. Sice patřil do kádru prvního českobudějovického týmu, ale nastupoval také za juniorku, vypomáhal prvoligovému Písku. Hrál v reprezentační dvacítce. Určitá herní schizofrenie ho dost možná stála místo v draftu NHL, po lednovém MS dvacetiletých se proto rozhodl zkusit štěstí za Atlantikem.

Jank dokončil sezonu v týmu Victoriaville Tigres a určitě nelituje. "Dost mi tohle angažmá otevřelo oči. Až v Kanadě jsem si uvědomil, co znamená tvrdě trénovat. Přístup hráčů tam je neuvěřitelný. Makají na sto procent a třeba nemají jisté místo v sestavě, na tréninku tedy ještě přidají. Panuje velká konkurence, všichni se chtějí zlepšovat. Tohle mě strašně ovlivnilo," přiznává.

Nabídku hrát v Canadian Hockey League měl už dřív. Jenže uvěřil, že bude lepší, když zůstane a zkusí se prosadit v domácích podmínkách. Právě tohle je cesta, kterou prosazuje sportovní úsek hokejového svazu, je k tomu ovšem zapotřebí jedna důležitá věc - důvěra trenérů spojená s patřičným herním a hokejovým programem. Zatímco například ve Švédsku tato oblast funguje bezvadně, junioři jsou neustále pod dohledem a v elitserien dostávají nebývalý prostor, v české kotlině to z nějakých důvodů funguje jen někde.

Mládí bezpochyby není zásluha, nicméně Jank svým způsobem doplatil na to, že delší dobu hrál všude a nikde. "Trenér Výborný mi před sezonou řekl, že šanci dostanu. Ale víc jsem hrál až poté, co se zrabili Vydarený s Tůmou. Na pana Výborného se nezlobím, nicméně musel jsem to nějak řešit. Když to nevyšlo s extraligou, chtěl jsem dokončit sezonu v Kanadě," vysvětluje.

V sázce bylo hodně. Případný draft do NHL, i když Jankův ročník už má výběr za sebou, progresivní bek se chtěl ukázat, aby posléze třeba mohl dostat šanci jako volný hráč. "Přechod do Victoriaville probíhal narychlo. Upeklo se to po šampionátu, ještě jsem se z Buffala vrátil domů a za tři dny letěl do Kanady. V týmu působil brankář David Honzík, který stejně jako já pochází z Milevska, v začátcích mi hodně pomohl," děkuje na dálku.

Musel si zvykat na odlišnosti života, na komunikaci v angličtině. Největší změnu přinesl hokej. "Hraje se na užším hřišti, není tam prostor k žádným větším kombinacím. A když, tak jedině při situacích dva na jednoho nebo tři na dva. Obránci musejí hru maximálně zjednodušit, hodně se bruslí, je tam častá střelba. V prvních utkáních jsem si zvykal, ale to je normální. Myslím, že jsem se adaptoval poměrně rychle," hlásí.

V týmu ho přijali bez výhrad. "Všechno v pohodě. Kluci byli fajn, co jsem nevěděl, s tím poradil David Honzík. Do Kanady jsem proto, že mi to může pomoci do další kariéry. Když nic jiného, zkusil jsem si kvalitní soutěž a hlavně pravidelně hrál. Hodně mi daly i tréninky. Myslel jsem si, že doma makáme hodně nadoraz, v zámoří ale hráči přidávají ohromný důraz, do všeho jdou naplno. Do všeho! V tréninku, v zápasech, v posilovně," upozorňuje.

V CHL hrají desítky týmů, celkově se jedná o stovky hokejistů. "Ti nejlepší jdou do NHL, skupina dalších podepíše smlouvy a hraje farmu. Ale spousta juniorů končí, v Kanadě chybí návaznost. Ti kluci mnohdy vědí, že hrají svým způsobem poslední sezonu. U nás by tím pádem leckdo neměl motivaci a makal dál třeba jen kvůli rodičům, tam ovšem každý dře naplno. Moc mě to zaujalo, musím přiznat, že jsem tuhle zkušenost možná potřeboval. Uvědomil jsem si, co je zapotřebí. Když budu pracovat, šance přijde," říká s neochvějnou vírou.

Počátkem týdne se Jank potil na prvním letním kempu reprezentační dvacítky v Třemošné. Šikovný obránce hrál světový šampionát juniorů už v uplynulé sezoně, na turnaji v Calgary a Edmontonu by měl patřit ke kmenovým bojovníkům ročníku 1992. Na klání v Buffalu nemá úplně nejlepší vzpomínky. "První zápasy jsem vynechal, protože trenéři nechávali na soupisce jedno volné místo. Nastoupil jsem pak do utkání proti Rusku a Švédsku, která jsme bohužel dost vysoko prohráli," lituje.

Závěr turnaje strávil na marodce. "Během tréninku mě golfákem trefil do kotníku Andrej Nestrašil, jel jsem pak na několik vyšetření, jestli nemám nohu zlomenou. Naštěstí se to nepotvrdilo, ale pokračovat nešlo. Byl jsem rád, že jsem se pak dal včas dohromady, abych mohl hrát ve Victoriaville." S klubem quebecké juniorké ligy může být spojen i v příští sezoně. Ovšem Jank zvažuje další varianty. "Něco se možná rýsuje, nerad bych to zakřikl. Uvidíme. Leccos by mohl ovlivnit případný draft, pokud k žádné změně nedojde, nejspíš zůstanu ve Victoriaville," uzavírá.