Jan Starý překonal zdravotní patálie. Snad navážu na dosavadní výkony, přeje si

Pro někoho to je možná překvapení, pro jiné ne. Každopádně dosavadním nejlepším střelcem hokejistů Pardubic je dvaadvacetiletý útočník Jan Starý (na snímku). Ten v tomto soutěžním ročníku zapadl mezi hokejová dvojčata Petra Koukala a Jana Koláře jakoby spolu hráli odmalička. A na jejich výkonech to je vidět.

Poslední zápasy však Jan Starý absentoval. Důvodem byly zdravotní komplikace, které měl. „Každému hráči se nelíbí, když je zraněný a musí se dívat, jak jeho kamarádi bojují. Naštěstí jsem rád, že to trvalo pouze týden. Pouze jeden zápas jsem měl možnost vidět v televizi, jinak jsem to sledoval na internetu, protože jsem nemohl ani chodit ven,“ líčí svůj příběh.

S kamarády z kabiny však byl v permanentním kontaktu. „Volali jsme si, vždy jsem zjišťoval, jak jim to jde. Navíc po kontrole u lékaře jsem se stavoval v šatně, takže jsem se s nimi bavil,“ pokračuje Jan Starý.

V letošní sezoně se mu daří. S Petrem Koukalem a Janem Kolářem v jedné formaci si náramně rozumí. Tihle kluci válí hlavně v přesilovkách, do kterých jsou často nasazováni. „To sice ano, ale vždy by to mohlo být lepší. Jsem zatím spokojený se svými výkony, ale důležité bude na ně teď navázat a být ještě lepší,“ skromně prohlašuje.

„Řekl bych, že naše řada předvádí hodně pohybu, snažíme se soupeře rozhodit a pak dát překvapivou nahrávku. Většinou to vychází na mě. Je v tom ale určitě i kus štěstí a um Petra Koukala,“ pokračuje Jan Starý.

Právě spolupráci se svým centrem si pochvaluje. „Petr dokáže často nahrát přes hráče, za kterým se schovávám. Pak si najedu do volného prostoru a od Petra dostanu přesnou nahrávku. Při přesilových hrách mám větší šanci dostat se do gólové šance. Zatím to vychází, takže jsem rád,“ říká pracovitý křídelník.

Ten podle svých slov prožívá nejlepší start do sezony mezi dospělými. Jakby taky ne, když v sedmnácti zápasech naší nejvyšší hokejové soutěže vsítil jedenáct branek. To se mu povedlo vloni za celou sezonu včetně play out!

„Kdybych bral formu v dospělých soutěžích, tak určitě. Je to určitě nejlepší start do sezony, který jsem zažil, vždyť tolik gólů jsem nastřílel za celý minulý rok. Takovýto start si pamatuji snad jenom první rok v dorostu,“ usmívá se spokojeně.

„Poslední sezony jsem měl ale problém se zraněními. Při přípravě mě vždycky něco zbrzdil. Proto jsem si vzpomněl na dorost, kdy jsem šel do sezony bez zranění. Letos se to konečně podařilo znovu a je to hned vidět,“ říká.

Jeho výborných výkonů si všiml i reprezentační kouč Vladimír Růžička, jenž jej původně chtěl nominovat na finský turnaj Karjala. Na svou reprezentační premiéru si bude muset pardubický střelec ještě chvíli počkat…

„Moc mě to potěšilo. Pan Růžička je skvělý kouč a navíc je teď trenérem národního týmu. Každý hráč chce reprezentovat, každý se chce ukázat na mezinárodní scéně. Nedá se ale nic dělat, určitě je šance dostat se do národního týmu na turnaj v Rusku nebo ve Švédsku,“ přemýšlí nahlas.

„Musím ale potvrdit své výkony, já i kluci musíme stále makat naplno a třeba se tam příště dostanu nebo dostaneme. Na ledě trénuji rád a slova trenéra Růžička by vztah k tréninkům neměla ovlivnit,“ dodává závěrem.