Jan Neliba doufal ještě ve dva zápasy, zklamali ho hlavně fanoušci

Prožívá smolné období. Už ve třetí sezoně po sobě se Jan Neliba předčasně poroučel z funkce hlavního trenéra. Před dvěma lety v Českých Budějovicích, loni ve Vsetíně i letos v Třinci nevydržel ani do listopadu. Předchozí úspěchy na střídačce Kladna či Vsetína jakoby byly zapomenuty. „Takový je úděl trenéra. Jednou se práce daří a pak zase ne,“ říká smířeně.

Konec vašeho funkčního období v Třinci vyšel z podnětu vedení klubu. Překvapilo vás jeho rozhodnutí?
„Částečně jsem s ním počítal. Výsledky nebyly úplně katastrofální, kolikrát jsme ztratili zápas hodně nešťastně, jenže porážky nám nikdo neodpáře. Vedení klubu se tak rozhodlo, já to respektuji, necítím žádnou zášť.“

V krizi se na začátku sezony ocitly i jiné kluby. Trenéři v Plzni i v Karlových Varech ale vydrželi a mužstvo se zvedlo. Doufal jste v něco podobného?
„Ve skrytu duše jsem doufal, že ještě dostanu šanci ve dvou zápasech. Nedá se nic dělat, v Třinci prostě vedení klubu takovou trpělivost jako jinde nemělo.“

Ve funkci hlavního trenéra končíte předčasně za poslední dva roky už potřetí. Nemáte toho dost?
„Takový je úděl trenéra. Jednou se práce daří a pak zase ne. Sám sobě se mohou podívat do očí. K práci v Třinci jsem přistupoval maximálně zodpovědně, nic jsem nezanedbal. Ale kdybych mohl, některé věci bych nyní udělal jinak.“

Které?
„To si raději nechám pro sebe, aby z toho nebyla nějaká zbytečná aféra.“

V přípravném období se Třinci docela dařilo. Čím to, že se pohoda nepřenesla do soutěžních klání?
„Měli jsme moc velké oči. Přípravné zápasy byly dobré, ale nehráli jsme proti českým soupeřům. Úroveň těch slovenských prostě není taková. Trochu jsme se úspěchy nechali ukolébat. A když jsme pak porazili Spartu a Pardubice, dostali jsme se do neopodstatněné euforie. Následoval tvrdý pád.“

Po neúspěšné loňské sezoně jste měl mužstvu vtisknout novou tvář. Kompletně se přestavěly obranné řady, hra týmu měla vycházet hlavně z dobré defenzivy. Jenže realita je taková, že Třinec má nejhorší obranu v extralize. Jak to?
„Prostě jsme nehráli tak, jak jsem si představovali. Znovu opakuji. V přípravě všechno vypadalo nadějně. Mysleli jsme si, že máme dobře postavený tým. Jenže hráči se přesvědčili, že extraliga je úplně jiné kafe. Dělali jsme zbytečné chyby, které soupeř nekompromisně trestal. Postupně se od nás odvrátilo i štěstí. V neposlední řadě postihly některé klíčové hráče zdravotní problémy.“

Poměrně rázně jste se postavil za hráče, když jste řekl, že nejsou flákači. Přesto, výkony některých z nich nebyly úplně ideální, že?
„Pochopitelně. Největším zklamáním byl pro mě Zdeněk Skořepa. Absolutně nesplnil roli lídra, stal se z něho průměrný hráč. V posledních zápasech šel hodně dolů také Vlasta Kroupa nebo Petrakov. Samozřejmě lze nalézt i pozitiva. Skvěle hrají třeba Polanský nebo Kudrna. Ale těch, kterým se nedařilo, bylo víc.“

A diváci v Třinci to dávají hráčům pořádně najevo...
„Z toho jsme ohromně zklamaný. Kluky lituji. Nezaslouží si, aby na ně fanoušci pískali při každé nepovedené akci nebo přihrávce. Musím říct, že z tohoto pohledu ani moc nelituji, že odcházím. Chování třineckého obecenstva je velmi nesportovní, nedůstojné a kdyby to mělo pokračovat, troufám si říct, že si lidé v Třinci extraligu nezaslouží.“

Také vy jste si vyslechl své.
„Ano. Třeba když tady už nebudu, přístup diváků se změní. Chtěl bych na ně apelovat, aby mužstvo podpořili. Hráči je v mnoha věcech zklamali, ale zápas nikdy neodflákli. Měli by si to uvědomit a začít konečně fandit, i když se zrovna nedaří.“

Mužstvo po vás převzal Jiří Juřík, šéftrenér mládeže. Co jste na to říkal?
„Je to volba vedení klubu. Svého kolegu respektuji a přeji mu hodně štěstí.“

Jaké máte další plány? 
„V Třinci mám pořád platnou smlouvu. Dali jsme si s vedením klubu do pondělka čas, abychom si ujasnili, co dál. Poradím se s manželkou a uvidíme. Určitě si teď ale nějaký čas budu chtít odpočinout.“