Ján Lašák je fit. Věřím, že zase pošlapeme, tvrdí

Pokud půjde vše podle plánu, budou se moci hokejisté pardubického Moelleru v nedělním utkání devátého kola O₂ extraligy spolehnout na svou brankářskou jedničku – Jána Lašáka (na snímku). Slovenský brankář již týden naostro trénuje a hlásí: „Cítím se fajn! Na ledě jsem dva týdny, z toho jeden naplno a cítím, že síla v noze je nazpět a nemám tam žádné problémy. Nic mi nebrání, abych nepodal standardní výkon.“

Pardubičtí se souží. V sedmi zápasech nasbírali pouze čtyři body, krčí se na předposledním místě. Prvních jedenáct utkání hrají z důvodu dostavby domácí ČEZ Areny na venkovních stadionech. A citelně jim chybí Ján Lašák, dirigent zadních řad.

Ten byl prvně „připraven“ již v úterý na ledě pražské Sparty. Ovšem jako dvojka, jeho koleno by ještě asi nesneslo dvouapůlhodinovou robotu. „To bylo velmi brzo, vlastně po jednom tréninku. V neděli jsem měl ostré cvičení a ještě jsem cítil, že mne koleno bolí. Svaly byly trochu unavené, nedokázal jsem si představit, že bych to tam celé odmakal. To by mohlo být až příliš, nohu je třeba zatěžovat postupně,“ prohlašuje pardubický brankář.

Působil na střídačce, hecoval spoluhráče a všímal si chyb ve hře. A nebylo jich málo. „Přišlo mi to moc silové. Každý chtěl, ale nic se nedalo. Ve druhé třetině jsme měli čtyři šance, ale ani jsme netrefili bránu. Snaha byla až příliš velká a pak to zkrátka nevychází. Chybělo mi zrychlení, ale to všechno vyplývá z křeči, která tam prostě je,“ říká Ján Lašák.

„Inkasované góly vyplývaly z děr, které jsme tam měli. Navíc Saša Hylák pochytal opravdu spoustu šancí, které jsem tam z pozice brankáře považoval za nebezpečné. Věděl jsem, že to byly těžké zákroky. Byly tam díry, dostávali se nám tam do brány,“ pokračuje osmadvacetiletý brankář HC Moeller Pardubice.

Zítra by již měl nastoupit. Zhruba po půlroce. Naposledy totiž chytal ve finále proti pražské Spartě, v srpnu prodělal chiropraktický zákrok v koleni, který by měl navždy odstranit potíže s kloubem.

A hlavně fanoušci si od jeho návratu hodně slibují. Podobná situace na východě Čech totiž nastala před třemi roky v mistrovské sezoně. To také Ján Lašák v úvodu chyběl a po jeho návratu se Pardubice vzchopily a svou jízdu dotáhly až ke zlatu.

„Pokud se vrátím tři roky nazpět, tak my jsme tehdy hráli první zápas doma s Duklou Jihlava, která byla poslední a s ní jsme tehdy bojovali o poslední flek. Tam byla výhoda domácího prostředí, kluci byli nabuzení, dokonce byl nový trenér. Tehdy se vše semlelo – nyní hrajeme venku v Plzni, která doma ještě neprohrála…“ připomíná Ján Lašák.

Každopádně se na zítřejší duel moc těší. „Snažím se držet v klidu, abych nebyl příliš vyhecovaný. Samozřejmě se velmi těším, vnitřně mi adrenalin chybí, snažím se ale být pod kontrolou,“ tvrdí.

Ján Lašák patří mezi gólmany, kteří hodně svůj zápas vnitřně prožívají a rovněž často komunikují se spoluhráči v poli. „Mně pomáhá, když na ně křičím, samozřejmě v dobrém slova smyslu, jako že má hráče za sebou, že je někdo volný před bránou, že nevidím, že to jdu rozehrát…“ říká slovenský gólman.

„Chci být v kontaktu, ale zároveň si myslím, že mi kolikrát kluci ani nerozumějí, protože občas je na ledě velký hluk a do toho křičí diváci. Pomáhá mi to ale. Uvidíme, šest měsíců jsem nechytal, jsou tu noví kluci do obrany, se kterými jsem nikdy nehrál, komunikace bude nesmírně důležitá a musíme si trochu zvyknout. Snad to bude dobré,“ pokračuje Ján Lašák.

A rovněž věří, že Pardubice udělají za dosavadními výkony tlustou čáru a se svou oporou se odrazí k vzestupu v tabulce. „Někdy má člověk spoustu věcí zafixovaných moc v hlavě a když se od nich oprostí, tak hraje i o třicet čtyřicet procent lépe. To my potřebujeme – uvolnit se a hrát naplno. Věřím tomu. Už jsme o tom hovořili se spoluhráči, věřím, že mužstvo pošlape jako v přípravě. Je mi jedno, kdo chytá, důležité je, aby se tým vrátil do pohody,“ uzavírá Ján Lašák.