Jan Kolář premiérovým hattrickem sestřelil Zlín, Markovič nad pardubickou nabídkou neváhal

V Pardubicích platí Jan Kolář (na snímku) za velkého hračičku. S pukem si rozumí, raději pětkrát přihraje, než aby střílel. V této sezóně ale pravé křídlo ukazuje, že akce umí nejen nezištně připravovat, ale i zakončovat. Názorně to třicetiletý forvard předvedl v nedělním zápase proti Zlínu, který skolil třemi brankami. Dvě zasadil vzpurnému soupeři během normální hrací doby, završení hattricku si schoval do samostatných nájezdů, kde skóroval jako jediný a přisoudil svým barvám bonusový bod.

„Už to asi muselo přijít, nějaký pátek na hattrick čekám. Nemyslím si ale, že bych dneska nějak zářil. Jako v každém zápase jsem měl hodně šancí, tentokrát to tam napadalo,“ nedělal Kolář z kanonýrského zápisu vědu. Hattricku se dočkal ve své dvanácté sezóně mezi tuzemskou hokejovou elitou. Všechny navíc sehrál v pardubickém dresu.

Aby také ne, na východě Čech si Jan Kolář vybudoval výsadní postavení. Na jeho telepatické souhře s dvojčetem Koukalem poslední roky stojí a padá produktivita Pardubic. Nejinak je tomu i letos. „První útok hrajeme již čtvrtou sezónu, čeká se od nás, že budeme dávat góly. Dostáváme hodně prostoru, na přesilovky chodíme první, takže je to naše povinnost,“ nezříká se zodpovědnosti.

Ani tradičně produktivní Koukalova lajna se ale v nedělním duelu se Zlínem nedokázala dlouho prosadit. Pro Pardubice se mač nevyvíjel vůbec dobře. Po vzoru posledních zápasů se Východočeši těžko dostávali do tempa. Valaši vedli 2:0 a drželi soupeře na distanc. Do zápasu domácí vrátila až šikovná souhra jmenovců Kolářových v polovině střetnutí.

„Bylo to cílené. Honza (obránce Kolář) se výborně uvolnil, vynutil si přihrávku pohybem a já jsem mu trefil hokejku…,“ popisoval trefu na 1:2 z pardubického pohledu Jan Kolář označovaný pro pořádek římskou číslicí I. Technický forvard zdůraznil hlavně pochvalná slova, neboť přitom mrkal na opodál stojícího jmenovce, obránce Jana Koláře II.

Do třetí třetiny šli Pardubičtí s cílem smazat jednobrankové manko. O nelehký úkol se postaral sám útočník Kolář, který nejprve ve 45. minutě překvapil Sedláčka vyjetím z rohu a šikovnou střelou. O pět minut později nachytal maskovaného soka podruhé, když nepříliš tvrdou střelou zakončil rychlý protiútok. Ze stavu 1:2 bylo rázem 3:2 a v ČEZ Areně propuklo veselí.

Nevydrželo ale dlouho, Leška za dvě minuty vrátil Zlín do hry o body. „Snažili jsme se zápas nepustit do nájezdů, uhrát ho už v prodloužení. Nestalo se, pak už je to loterie. Dosud nám moc nešly, tak už jsme statisticky byli na řadě,“ konstatoval Kolář, který byl nakonec jediným úspěšným exekutorem.

„Trenéři mě vybrali, tak jsem jel. Je lepší, když hráč zvolí variantu předem, třeba nějakou, kterou trénuje. Pak nemusí improvizovat a je to takové nepřesvědčivé,“ myslel si Kolář. Ten Sedláčka vymíchal parádní kličkou a zakončoval bekhendem prakticky do opuštěné klece. „Je to jen o tom, zda brankář zareaguje nebo ne. Teď mi to vyšlo, příště zase nemusí.“

Třígólovým večerem se Jan Kolář dostal na cifru 16 vstřelených branek v sezóně. Oproti minulým ročníkům je to z jeho strany exploze. Loni devět branek, rok předtím pět. Maximum rodáka z Boskovic bylo 13 branek v sezóně 2008/2009, o pět let dříve ještě jako mladík nasázel 11. Tentokrát by mohl atakovat dvacítku, metu kanonýrů.

„Pracuju na tom, trenéři mě pořád nabádají, abych střílel. Je to sice lepší, podle mě je to ale pořád málo,“ tvrdí přesto sebekriticky šikovný křídelník. „Já se ale moc nepohybuju v prostoru pro zakončení. Snažím se spíš hledat hráče s lepší střelou, třeba Honzu Starého, a ty akce připravuju,“ přebírá na sebe Jan Kolář hlavně úlohu asistenta. V této disciplíně se mu stabilně daří, letos už nachystal svým spoluhráčům 24 branek.

Nad nabídkou jsem neváhal ani pět minut, říká pardubický útočník Jaroslav Markovič

Dvakrát tak těžší, jak pro celý tým, byl zápas se Zlínem pro novice v pardubickém dresu Jaroslava Markoviče. Ten nestihl ve východočeské metropoli ani vybalit ruksak a už musel se zkušeností jednoho rozbruslení nastoupit po boku nových spoluhráčů do ostrého mače. Slovenský útočník přišel do Pardubic na hostování do konce sezóny ze slovenského Martina.

Do té doby také musí přesvědčit o svých kvalitách. Pokud se mu to podaří, v hokejovém městě zůstane. „Už jsem na Slovensku hrál pět let, toužil jsem po změně. Měl jsem víc nabídek, ta pardubická mě zaujala,“ rozpovídal se šestadvacetiletý útočník, který při premiéře v české Tipsport extralize nastoupil na křídle druhého útoku vedle mladíků Kousala a Buchteleho. Celý útok hýřil aktivitou, gólově se ale neprosadil.

„Trochu mě překvapilo, že jsem hrál hned ve druhé lajně. Oba to jsou mladí a šikovní hráči. Hrají důrazně, dravě, přesně to mi vyhovuje, podobné spoluhráče jsem měl i v Martinu,“ pochvaloval si vznikající spolupráci Markovič, který se do statistik zapsal pouze jedním záporným bodem v účasti na ledě.

„Hlavní je, že se vyhrálo,“ cenil si hlavně týmového úspěchu. Prokázal ale, že při rychlé adaptaci by mohl být platným členem pro pardubický soubor na vrcholu sezony. „Chci pomoct týmu. Smlouvu mám do konce sezony a je jen na mně, jestli tu zůstanu déle. To bych samozřejmě chtěl, je to můj cíl, takže udělám všechno proto, abych byl užitečný,“ má jasno Markovič, který si ve slovenské nejvyšší soutěži držel průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas.

Nad nabídkou Pardubic vůbec neváhal. „Volal mi agent, a když mi o zájmu Pardubic řekl, nepřemýšlel jsem ani pět minut. Bral jsem to hned. Se Slovenskem se nedají podmínky vůbec srovnat, všechno je tu na vyšší úrovni. Pardubice jsou top organizací,“ pěl chválu na svého nového zaměstnavatele Jaroslav Markovič.

Výborný bruslař sbíral rady a informace od hráčů, kteří se na východ Čech dostali také z Martina. „Volal jsem Radovanu Somíkovi i Špirkovi. Oba mi Pardubice okamžitě doporučili. Rado říkal, že mi se vším pomůže, to mě uklidnilo,“ liboval si Markovič a přiznal, že první zápas mu dal dost zabrat. „Hokej je tady rychlejší, snad si na to zvyknu co nejrychleji, abych klukům pomohl,“ uzavřel slovenský útočník.