Jan Bulis: Vím, proč si mě kouč vybral

Život je plný paradoxů. V minulé sezoně během výluky v NHL zazářil v dresu mistrovských Pardubic, byl třetím nejproduktivnějším hráčem extraligy, trenéři národního týmu však o něho před mistrovstvím světa ani nezavadili. V letošním ročníku NHL ve statistikách nijak nevyniká, přesto je Jan Bulis v nominaci na olympijské hry. „Vím, proč si mě kouč vybral,“ tvrdí sedmadvacetiletý útočník, který zatím posbíral jen tři reprezentační starty.

Pokud jsou v nominaci českého týmu nějaká překvapení, patříte mezi ně. Tušil jste, že budete jedním z třiadvaceti vyvolených?
„Podle toho, co jsem mluvil s trenérem Hadamczikem, počítal se mnou už od léta. Jistý jsem si ale zdaleka nebyl, na druhou stranu jsem doufal. Jsem rád, že to vyšlo.“

Kdo vám tu radostnou zprávu zvěstoval?
„Když trenér v Praze oznamoval nominaci, ještě jsem spal. A když jsem se v Montrealu probudil, měl jsem na mobilu už asi deset esemesek od rodiny a kamarádů. Jo, bylo to velmi příjemné probuzení.“

Co říkáte tomu, že po skvělé sezoně v Pardubicích vás minula pozvánka na mistrovství světa a teď, když v Montrealu statisticky nijak nezáříte, pojedete na olympiádu?
„Je to paradox. Na jaře mi to hodně mrzelo, nic víc už jsem pro účast na šampionátu ve Vídni udělat nemohl. Teď je ale u týmu jiný trenér...“

Kouč Hadamczik se prý rozhodoval mezi vámi a Alešem Kotalíkem. Nakonec jste dostal přednost vy, protože v Montrealu máte na starosti spíše defenzivu.
„Ano, vím, proč si mě trenér vybral. Mým úkolem nebude dávat v každém zápase dva góly, od toho jsou v týmu jiní hráči. Já se budu věnovat spíš obranné činnosti. Jsem na to připravený. Aby mužstvo fungovalo, každý nemůže útočit.“

Ale loni jste v dresu Pardubic po boku Milana Hejduka a Michala Mikesky útočil s chutí. Nechybí vám to v Montrealu?
„Čtyři roky, co tady jsem, nechodím na přesilovky. Většinu bodů, co jsem posbíral, bylo při hře pět na pět. Po minulé sezoně jsem si říkal, že bych třeba letos mohl v útoku dostat více prostoru, ale mám prostě jiné úkoly. Možná je čas zkusit štěstí jinde. Po sezoně budu volným hráčem, uvidíme. Třeba mi olympiáda pomůže...“

Takže by vás lákalo opět řádit v jednom útoku vedle Milana Hejduka?
„Nepředbíhejme, zatím není jasné, jak hodlá trenér jednotlivé lajny poskládat. Ale jsem rád, že budeme s Milanem zase v jednom týmu. Jsme kamarádi, často si voláme. Zrovna před chvíli mi nechával zprávu, že mi gratuluje.“

A co říkali spoluhráči Radek Bonk a Tomáš Plekanec?
„Gratulovali mi hned ráno na tréninku. Pleky je pořád na internetu, takže to měl z první ruky. Ale gratulovali mi i ostatní kluci z týmu. Byli docela překvapení. A místní novináři mi hned říkali, že to v únoru bude zase velký souboj o zlato mezi námi a Kanadou. No, uvidíme.“

Zatím máte na kontě jen tři reprezentační starty z minulé sezony. Nerozklepou se vám před olympiádou nervozitou kolena?
„Snad ne. Pravdou je, že jsem absolvoval pouze turnaj Euro Hockey Tour ve Švédsku a to se nedá s olympiádou vůbec srovnávat. Ale na nervozitu nebude čas. Především se těším.“

A kdyby vás přeci jenom přemohla úzkost, můžete se opřít o kamarády z Pardubic.
„Určitě je výhoda, že tam budou se mnou. Ale z NHL se znám s většinou kluků, v tom nebude problém.“