Jakub Nakládal je po roce v Rusku spokojený. Ve Spartaku ode mě čekají víc, uvědomuje si

Na konci října to byl rok, co se obránce Jakub Nakládal vydal za hokejovým štěstím na východní frontu. Do kádru si pardubického odchovance vybral ambiciózní Salavat Julajev Ufa, který v minulé sezoně neúspěšně obhajoval Gagarinův pohár. Ruskému velkoklubu se ročník nevydařil, vypadl již v prvním kole play off a Nakládal se v létě stěhoval do Spartaku Moskva. V hlavním městě je důrazný zadák spokojený, jen po hokejové stránce to není ideální.

„Ve Spartaku máme super zázemí, všechno je v pohodě, navíc Moskva je nádherné město. V klubu to není špatné, i když nejde o takový velkoklub jako Ufa, ale všichni lidé okolo týmu se chovají skvěle a vychází nám vstříc,“ pochvaluje si Jakub Nakládal. Z pohledu výsledků je to horší, Spartak se nachází na posledním místě ve své konferenci. „To mě mrzí, ale věřím, že se zvedneme,“ dodal.

S přestupem do KHL se Nakládal musel vyrovnat s větším tlakem, kterému vedení hráče vystavuje. I když je Spartak oproti Ufě v tomto ohledu méně drsný, s tuzemskými podmínkami se to nedá rovnat. „Tam je člověk úplně jinak zaplacený a od toho se odvíjejí nároky. Mentalita Čechů a Rusů je úplně jiná,“ všiml si Nakládal. „Když ale srovnám tlak v Ufě, kde se sice nedařilo, ale dostali jsme se do play off a ve Spartaku, se kterým jsme poslední, tak teď je ten tlak v mnohem menší míře,“ doplnil.

Výsledky moskevského týmu poznamenala řada změn. „Pár jich proběhlo, navíc vyměnili trenéra. Člověk na to ale nemůže moc myslet, protože se může vždycky stát, že ho vymění, navíc cizince, kteří to nemají jednoduché,“ tvrdí Jakub Nakládal, který na konci sezony 2009/2010 oslavil s Pardubicemi mistrovský titul. V kádru Východočechů vyrostl v oporu a dostal se i do reprezentace.

V Salavatu měl Nakládal těžkou pozici, přes obrovskou konkurenci se složitě prosazoval. Spartak ho vzal jako výraznou posilu zadních řad, prostoru dostává dost. „Přišel jsem s tím, že budu hrát klíčové okamžiky zápasu. Bohužel bylo období, kdy se týmu moc nedařilo a mně osobně taky ne. Poznávám novou situaci, hraji v klubu, který není na vrchu jako Pardubice nebo Ufa. Očekává se ode mě víc a uvědomuju si, že bych měl být jedním z lídrů týmu,“ uvedl bronzový medailista z letošního mistrovství světa.

V létě do KHL zamířili i Nakládalovi bývalí spoluhráči z Pardubic, Koukala s Kolářem si do kádru přivedl Nižněkamsk. Občasné setkání s krajany rozhodně potěší. „S tímhle bláznem (Nakládal ukazuje na Petra Koukala) jsem ještě nehrál, ale samozřejmě si rádi popovídáme. Všichni kluci z Česka se známe, létá se na zápasy den předem, takže někdy stihneme i večeři nebo kafe. Případně pak prohodíme pár slov při rozbruslení,“ rozpovídal se.

Svůj bývalý klub, ve kterém vyrostl, nadále pravidelně sleduje, i když se k živým přenosům nedostane. „Vloni jsem se díval na play off, ale jinak nemám čas dvě a půl hodiny v kuse koukat na zápas. Když je volno, tak jdeme s přítelkyní na večeři nebo do města. Vždycky si ale pouštím internet a koukám alespoň na výsledky,“ pokračoval Nakládal ve vyprávění o běžném životě v Rusku.

K němu patří i zvládnutí místní řeči. „To je opravdu paráda! Rozhovory dávám a snad celkem obstojně. Petr Koukal se tady sice směje, ale on mě nikdy neslyšel. Já osobně jsem se svoji ruštinou spokojený, můžu mluvit i anglicky, ale to oni moc neumí, takže se snažím spíš rusky. Je to lepší než na začátku, už tu chvíli jsem, takže řeč není takový problém,“ uzavřel.