Jakub Kovář cítí lítost, ale v kanálech chodit nebude. Alexandr Salák kvituje, že tým dokázal zabrat

(SOČI, od našeho zpravodaje) Pořádně zajímavá je situace v českém hokejovém brankovišti. Olympiáda ještě pořádně nezačala a už se v kleci objevili dva gólmani. Proti Švédům začal Jakub Kovář, po třech obdržených brankách ho v úvodu prostřední třetiny střídal Alexandr Salák. A příště s Lotyši by měl pro změnu chytat Ondřej Pavelec. Poněkud kuriózní věc, vliv na ni má především nepovedený vstup reprezentantů do zápasu s Tre Kronor.

Národní tým sice nezačal úplně nejhůř, jenže soupeř poté těžil z dobré agresivity, přesilových her a hlavně z efektivity. Jakub Kovář prožil zápas, kdy si brankář pořádně nesáhne na puk, místo toho je loví ze sítě. Není divu, že duel hodnotí smutně. „Dostal jsem velkou šanci, ale bohužel jsem ji nevyužil. Moc mě to mrzí,“ povídá.

Tým mu pozici neulehčil, hvězda ruského Jekatěrinburgu si ovšem na nic nemíní stěžovat. „Budu hodnotit jenom sebe. Mrzí mě druhý gól. Byla to rána, ale ruku jsem měl přilepit k tělu, puk by pak neprošel. Měl jsem ho chytit. Nemá smysl řešit, proč a jak to vzniklo,“ komentuje trefu Patrika Berglunda, který napřáhl z levé strany a skóroval. První a třetí trefa si byly dost podobné. „Střely jsem vůbec neviděl. Jen jsem si kleknul a doufal, že mě to trefí. Bohužel, tentokrát jsem neměl ani štěstí,“ láteří.

Nutno přiznat, že se Švédové prosadili díky velmi účinné zbrani. Jejich hokejisté chodili do prostoru před bránou a odváděli tam kvalitní práci. „To oni umí. Opravdu stojí přesně tam, když hráč vystřelí. Dali z toho tři góly,“ uznává. Jak v takových chvílích mohou pomoci obránci? „To je práce všech. Gólmana, obránců i útočníků. Kdyby se našla nějaké okénka, střely bych chytil. Přitom to ani nevypadalo jako šance,“ kroutí hlavou.

Jakmile se 51 vteřin po startu druhé třetiny prosadil švédský výběr potřetí, dalo se tušit, že trenér Hadamczik udělá změnu. „Nechtěl jsem to vzdávat. Ale bylo jasné, že je potřeba tým nakopnout. Chtělo to nějaký impuls. Po třetím gólu jsme měli hlavy dolů. Bohužel jsme dostali hned čtvrtý. Ale hra se potom změnila, vypadalo to mnohem lépe. Myslím, že do dalších zápasů můžeme jít docela optimisticky,“ pokračuje.

V hale Bolšoj sehrál odchovanec píseckého hokeje jeden z největších zápasů kariéry, necítil se prý špatně. „Na začátku jsem potřeboval trošku víc střel, ale bohužel nepřišly žádné pěkné, které by se daly chytit. Byly tam jen samé tečované, zacloněné. Nedostal jsem se do toho,“ povzdechne si. Na střídačce pak polykal hořkost. „Bylo mi to líto. Nechtěl jsem, aby to dopadlo takhle,“ dodává. Zápas zkusí rychle pustit z hlavy. „Nic jiného nezbývá, doufám, že nějakou dobu budu ještě hrát. Vlak musí jet dál.“

Alexandr Salák: Hned jsem dostal banána. Ale kluci bojovali

Odchod Jakuba Kováře z ledu znamenal nástup jiného maskovaného muže, první čárku za zápas na olympiádě si připsal i Alexandr Salák. Nebyl v jednoduché roli, za stavu 0:3 by se naskakovalo obtížně každému. „Šel jsem do toho s tím, že chci klukům pomoci. Stav nebyl příznivý, Švédové měli hodně efektivní střelbu,“ připomíná.

Brankář za takových okolností potřebuje nabrat optimální tempo, nejlépe povedeným zákrokem. „Říkal jsem si, jak se na něj těším – a on nepřišel. Tak snad ten další,“ popisuje. Salák dostal ve druhé třetině gól, jinak ale soupeři nic nedovolil. Mužstvo držel, byl spolehlivý. Úkolu se zhostil velmi dobře. Sám však především chválí spoluhráče. „ Já tam přišel a hned dostal banána. Kluci ukázali srdce, bojovali, udělali z toho vyrovnaný zápas. Myslím, že druhou půlku jsme byli lepším týmem, což je pozitivní do další fáze turnaje,“ tvrdí.

Když viděl, jak se utkání zpočátku vyvíjelo, moc dobře po těle mu nebylo. Jakmile pak na něj trenér Hadamczik ukázal, skočil že na led.“Jsem součástí týmu. Musím říct, že jsme nehráli tak špatně, bránili jsme dobře. Švédům to tam prostě padlo, měli před brankou hráče. Tam hráli perfektně.“ Český tým se na tuhle zbraň Seveřanů připravoval, ovšem moc platné to nebylo. Jaký je vlastně recept na podobný styl hry? „Není to jednoduché. Snažíme se bojovat, abychom viděli puk. Tentokrát to Švédům vyšlo, ale nemyslím si, že se jednalo o naši velkou chybu,“ říká s klidem.

Stejně tak neřeší, jestli si třeba neřekl o větší důvěru do dalších zápasů. „Jsem šťastnej, že tady můžu být. Na tréninku makám naplno, když trenér řekne první, druhý, třetí, tak to beru. Jsem tady, abych udělal maximum pro úspěch a lidem radost. Je mi přitom úplně ukradený, jaká bude moje pozice,“ uzavírá.