Jakub Kindl bojuje o místo v obraně Red Wings. Pomáhá mu i Jiří Fischer

Jejich příběhy jsou si trochu podobné. Alespoň zpočátku. Oba, coby mladí kluci, odešli do zámoří, aby se prosadili v klubu Detroit Red Wings. Zatímco Jiří Hudler si své místo v prvním mužstvu již vybudoval, obránce Jakub Kindl o něj musí perně bojovat. „Jsem asi tak desátý obránce, hraje jich osm. Na kempu se každopádně chci porvat o svou šanci,“ odhodlaně tvrdí jednadvacetiletý odchovanec šumperského hokeje.

Jakub Kindl má na svém kontě již jeden extraligový start, když už v šestnácti letech nastoupil za Pardubice, v roce 2005 byl v prvním kole, coby druhý Čech, draftován Detroitem. Od té doby se vyhrává na farmách a trpělivě čeká na svou šanci.

Uplynulou sezonu působil v American Hockey League – v týmu Grand Rapids Griffins. „Začátky byly pochopitelně těžké, přišel jsem tam jako mladý hráč z juniorské soutěže do mužů. Nedostával jsem tedy tolik prostoru, ale postupem času jsem si, řekl bych, vybudoval lepší pozici v týmu. Sice jsme se nedostali do play off, mužstvu se moc nedařilo, nebyly výsledky, které jsme čekali, přesto jsem docela spokojený,“ vrací se k uplynulé sezoně.

„Koncem sezony si mě zavolal Detroit, abych šel do týmu jako náhradní obránce. I když se mi tolik nevedlo, tak jsem rád, že jsem mohl být nahoře v Detroitu,“ pokračuje Jakub Kindl.

Inspirativní je pro něj příběh Jiřího Hudlera. Ten se také dlouho marně dostával na výsluní v prvním týmu. Roky trpělivosti však přinesly své. A v totéž věří i jeho kolega z obrany. „Nebylo by špatné, kdybych se takto do NHL podíval. Ale on je už někde jinde. Já jsem rád, že mohu být v nejlepším klubu na světě – nejlepší organizaci. To je stejné, jako kdybych hrál fotbal za FC Barcelonu nebo Real Madrid. Tam je obrovská konkurence, věřím, že musím být trpělivý, podávat stabilně kvalitní výkony, pak se tam mohu dostat,“ realisticky přiznává.

Dost lidí mu říká, že kdyby ho draftoval kterýkoliv jiný klub, tak by si už v NHL dávno zahrál. „Také jsem toto slyšel, ale na prvním místě jsou výsledky. A ty v minulé sezoně nebyly optimální, nebylo to takové, jako u mne bývávalo. Nemusí se dařit každou sezonu, věřím, že jsem si to horší vybral a s optimismem hledím do dalšího ročníku,“ tvrdí.

Ono prosadit se mezi takové borce jako jsou Nicklas Lidström, Brian Rafalski, Niklas Kronwall nebo nestárnoucí Chris Chelios, to vyžaduje spoustu umění a trpělivosti… „Mám hlavně ještě smlouvu na dva roky, uvidím, co se bude dít. Hodně bude záležet na této sezoně, každý ročník je nesmírně důležitý,“ hledí do budoucnosti.

Zvládnout boj o první mužstvo mu pomáhá i Jiří Fischer, který má v Detroitu mladé talentované beky na starosti. Spolupráci s hořovickým rodákem si Jakub Kindl nemůže vynachválit.

„On je velká osobnost, vyhrál Stanley Cup a je velice chytrý i mimo led. Pomáhá mi se vším, třeba jak v posilovně, jak na ledě. První rok jsem byl sám, tam mi také pomohl stejně tak i v osobním životě,“ říká. „Pořád s ním komunikuji, že musím makat, abych se zlepšoval. On za mnou jezdil v sezoně, rozebírali jsme spolu spoustu věcí, na čem mám máknout.“

Na novou sezonu se Jakub Kindl chystá s pardubickým extraligovým mužstvem. Až do konce letních prázdnin bude na východě Čech nabírat fyzičku. Do zámoří se chystá začátkem září. „Kemp máme od 12. září, poletím asi tak 9. S panem trenérem Sýkorou jsme se v Pardubicích domluvili, že vždycky za ním přijdu. Spím tady kousek, budu tady zůstávat a my se dohodneme, se kterou partou půjdu na led. Takže jednou denně na bruslích a pak do posilovny,“ popisuje své nynější dny. V Pardubicích si Jakub Kindl může také popovídat s mladším bratrem Denisem, talentovaným juniorem, jenž působí v pardubickém juniorském mužstvu.

Nejen Jakub Kindl nyní trénuje s extraligovými Pardubicemi. Se svým bývalým klubem se připravuje i Petr Průcha. „To je jen dobře! On už je dál než já. Pamatuji si, že když mi bylo nějakých čtrnáct let, tak jsme spolu hráli v lajně v juniorech. To bylo super. Ještě tam byl Petr Koukal. Pár kamarádů to doopravdy mám,“ dodává Jakub Kindl.