Jakub a Jan Kovářové, další bratři v reprezentačním triku. Splníme si sen, hlásí šťastně

Dva bratři se v národním týmu společně představili naposledy loni na mistrovství světa, kde startovali Zbyněk a Milan Michálkové. Během švédských Oddset Hockey Games unikátní zápis učiní další sourozenci, tentokrát Jakub a Jan Kovářové. Gólman českobudějovického Mountfieldu i plzeňský útočník už sice mají mezistátní premiéry za sebou, nikdy se však v nejcennějším dresu nesešli. Až teď. "Je to zážitek nejen pro nás, ale pro celou rodinu," říká Jakub. Mladší Jan má pochopitelně také velkou radost. "Splníme si sen," přizvukuje.

Na pondělní sraz do pražské O2 Arény symbolicky dorazili krátce po sobě. Nejdřív se u kabiny národního týmu objevil Jakub, takřka vzápětí i Jan. Oba cestovali z jiných končin republiky, oba se ale těší stejně. "V minulosti jsme se bavili o tom, že by bylo hezké sejít se jednou v reprezentaci. Teď se to podařilo," kvituje Jakub. Informace byla oficiálně zveřejněna minulý týden na tiskové konferenci, ale Kovářové ji tušili dřív.

Proč? "Trenér mi volal, ale spletl si číslo a vytočil to bráchovo. Když už s ním mluvil, řekl mu, že bude také v týmu. Hned jsme si zavolali a tím pádem zjistili, že to vyjde," popisuje Jakub. "Od malička jsme o tom snili, kdo by neměl radost, když se taková možnost naskytne. S bráchou hrajeme dlouho každý jinde, takže jsme šťastní, že se potkáme teď v nároďáku," doplňuje Honza.

Oba Kovářově hokejové vyrůstali v Písku. Malebné jihočeské město na soutoku Vltavy s Otavou však postupně opustili, stalos e po sezoně 2004-05. "V jednom týmu jsme byli naposledy v době, když já končil v dorostu a odcházel do Budějovic. Brácha šel pro změnu do plzeňského dorostu," vzpomíná Jakub. Písecký tým tehdy sestoupil, Kovářové ale patřili k nejlepším. Jejich cesty se rozešly, ani jeden z nich se však neztratil. Šikovní Jihočeši nastupovali za juniorské reprezentace, startovali na šampionátech do 18 i 20 let, postupně se stali hvězdami nejvyšší soutěže.

V extralize na sebe minimálně čtyřikrát ročně narazí, když spolu hrají České Budějovice s Plzní. Útočník Jan zápasí s brankářem Jakubem. "Teď naposledy mi dal brácha gól. Člověk se vždycky snaží vyhrát, ale když se na to dívám s odstupem, jsem za bráchu rád. Fandím mu, pokud mi má dát gól někdo z Plzně, ať je to on," hlásí Jakub. Coby starší ze dvojice sourozenců byl dlouho o krůček napřed. "Hlavní slovo má asi pořád. Je přece starší. Říká, že jako mladší jsem mazánek, ale já to neřeším," mávne rukou Honza.

Oba Kovářové jsou fajn kluci. Bezprostřední, veselí. Ale také cílevědomí a pracovití. Český hokej v nich má velké naděje, ani jeden nechce být v národním týmu do počtu. Jakuba před lety draftovala Philadelphia, svého času si zachytal zámořskou juniorku v týmu, za který nastupoval třeba John Tavares. Jan zůstal v Plzni a prosadil se i mezi hvězdami typu Straky či Dudy natolik, že o něm už dobře vědí zahraniční zájemci včetně movitých ruských klubů.

Teď se oba sešli v reprezentaci, což si hodlají maximálně užít. Kdo komu bude dávat rady, to je ale otázka. "Brácha byl v nároďáku dřív, zná víc hráčů," tvrdí Jakub. "Jenže on je zase starší," namítá Honza. Zatímco během sezony jsou v kontaktu hlavně telefonicky a na dálku, teď mají před sebou pár dní ve Stockholmu. "Budeme spolu na pokoji, ale třeba nevím, jaké má brácha zvyky před zápasem. Jestli chodí spár, nebo ne," přemýšlí Jakub. Jan v tom není vyhraněný. "Někdy usnu, pak zase ne. Mám to podle toho, jak se cítím. Ale s bráchou se dohodneme. Je starší, vybere si lepší postel," hlásí Jan.

Jejich společný start na švédských Oddset Hockey Games bude událostí také pro rodiče. "Naši jsou v dobrém slova smyslu blázni, jezdí na zápasy do Plzně i do Budějovic, drží nám palce. Do Švédska nepojedou, ale televizi samozřejmě sledovat budou," zmiňuje Jan. Jako kluci toužili být v reprezentaci, teď je ta chvíle tady. "Pamatuju si, že jsme si v dětství hráli na Pateru s Procházkou. Brácha byl Patera, já Procházka. Pak jsem ale vlezl do brány a trošku se to změnilo," vrací se proti proudu času Jakub.

Ani jeden z nich momentálně neřeší, jaké mají šance podívat se i na mistrovství světa. "Takhle nepřemýšlíme. Jsme rádi, že v nároďáku můžeme být teď," shodují se. Jakmile turnaj skončí, půjdou zase za svými klubovými povinnostmi. Potkat se mohou znovu v play off, tentokrát jako soupeři. "Jestli na to má dojít, raději až v semifinálke, nebo co nejpozději ke konci sezony," přeje si Jakub. Komu v takových bitvách fandí rodiče? "No, táta je asi víc Plzeňák, ale naši drží palce vždycky tomu, kdo potřebuje víc body," uzavírá s úsměvem Honza.