Jako když jsme vyhráli Stanley Cup, přiznal Andrew Ference. Bostonem cloumaly emoce

Slibovali odměnit fanoušky v těžkých dobách, které Boston v těchto dnech prožívá. Podnítit v nich znovu radost ze sledování sportu. Místo toho nabídli blamáž. Boston sice proti Buffalu dvakrát vedl, přesto nakonec utkání ztratil. Bruins tak pohrdli možností odskočit výrazněji na čele divize Montrealu, který nezvládl svoje noční utkání s Pittsburghem.

Přestože domácí ztratili vedení v posledních vteřinách, kdy hrál soupeř bez brankáře, a při nájezdech přenechali hostům druhý bod, nabídl zápas nevšední porci pozitivních emocí. Utkání bylo prvním významným sportovním podnikem ve městě od nešťastného pondělního maratónu a fanoušci ho v jeho průběhu mnohokrát ozdobili hrdým voláním: „My jsme Boston!“

„Byl to jeden z těch zápasů, který chcete získat nejen pro tým, ale pro město,“ přiznal centr Patrice Bergeron. Ztráta bodu a konečná porážka jej pochopitelně mrzela. „Je to skličující,“ dodal. „Prostě a jednoduše, musíme příště najít lepší způsob.“

„Chtěli jsme ten zápas vyhrát,“ neskrýval ani Chris Kelly. „Jsem zklamaný, že to nevyšlo. Chtěli jsme dát městu něco, z čeho by se radovalo. Bojovali jsme, to se chlapům nedá upřít. Nicméně chtěli jsme dva body. Jsme naštvaní, že jsme nevyhráli.“

Buffalo na rozpoložení domácích ohledy nebralo. Ani se nenechalo skandováním zaskočit. Aktuálně desátí Sabres stále bojují o play off, na které jim v tuto chvíli schází dva body, tudíž mají o co hrát. Světu znovu předvedli krásu prodlužovaných zápasů, kde můžete při jednogólové ztrátě i pár vteřin před koncem stále doufat v plný bodový zisk.

Domácí přitom měli spoustu šancí. Dohromady donutili brankáře Ryana Millera zasahovat 41krát. Víc než jednogólové vedení z toho však nikdy nebylo. V 6. minutě otevřel skóre Paille, do přestávky Šavle srovnaly. V prostřední části zvýšil na 2:1 Kelly, půl minuty před koncem vyrovnal při hře šesti proti čtyřem Hodgson. Druhý bod byl dílem jediného proměněného nájezdu z hole Stafforda.

Nevšednost večera potvrdil už fakt, že byly stovky lidí v hale dlouho před utkáním. Když naskočili domácí k rozbruslení, přivítal je hlasitý potlesk. Po minutě ticha a krátkém videu k uctění obětí pondělního bombového výbuchu nastoupil Rene Rancourt k obvyklému přednesení hymny. Víc než kdy jindy mu tento den pomohlo 17 a půl tisíce hrdel přítomných v hale.

„Opravdu emotivní začátek,“ přiznal Andrew Ference. „Fascinující slyšet někoho takhle zpívat. Věděli jsme, že to dneska bude víc než obyčejný zápas. Pro spoustu lidí to znamenalo hodně jako další krok v ozdravném procesu. Skutečně si nepamatuji, kdy jsem na ledě cítil tolik emocí, vyjma posledních vteřin při vítězství ve Stanley Cupu 2011.“

Jakkoli hráče porážka mrzela, fanoušky neotrávila. Po skončení utkání se oba týmy uprostřed kluziště poklonily ochozům, které tentokrát odpověděly skandováním „U-S-A“. Pokud mohou Češi Američanům něco závidět, pak pocit národní hrdosti a sounáležitosti.