Jak se míchá nominační koktejl podle Františka Musila

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Stavba mužstva je jako míchání koktejlu. Složení známe, výslednou chuť nikoli. I na papíře vypadá sestava jinak před turnajem, než v jeho průběhu nebo po něm. Až v zápasech se začnou odhalovat možnosti jednotlivých hráčů, ukazuje se, jak je kdo z nich schopen naplnit očekávání,jakou má formu. Po úvodním střetnutí LG Hockey Games ve Stockholmu proti domácím Švédům mohli být reprezentační trenéři s výkonem většiny vybraných spokojeni. Po první třetině sobotního duelu s Rusy by nevsadili snad na nikoho. Boj o konečnou nominaci však pokračuje dál. A každý den je jiný. Stejně tak je jiné každé utkání.

"Když jsem ještě hrál v Čechách, cítil jsem v takových chvílích velkou odpovědnost. Ne, že bych si dělal velké nervy, ale hrozně mi šlo o to, abych se do mužstva dostal. Považoval jsem to za čest," vrací se asistent František Musil, bývalý obránce. Na mistrovství světa startoval poprvé v roce 1983 jako devatenáctiletý.

V roce 1985 získal v Praze titul mistrů světa. O sezonu později emigroval. Chtěl naplnit svůj sen o NHL. Jiným způsobem by se mu to tehdy nepovedlo. Komunistický režim nad ním zavřel hladinu, do reprezentace se mohl vrátit až po převratu. Objevil se na šampionátu 1991 a 1992, startoval na Kanadském poháru.

"Jako mladý hráč jsem si musel místo vybojovat," pokračuje. "Ne, že bych později měl něco předem jistého. Ale moje postavení se trochu změnilo. Pořád jsem se ovšem musel nastartovat v pravý čas, prokázovat odhodlání, vůli dokázat, že do týmu patřím a jsem ochoten plnit v něm určitou roli."

Největší rozdíl mezi mezinárodním hokejem v Musilově éře a současností spočívá v tom, že právě role jednotlivých hráčů jsou mnohem rozmanitější. Tím se změnila i stavba týmu. "Třeba v pětaosmdesátém se postavily čtyři vyrovnané lajny a začalo se to válcovat. Dneska se hráči víc specializují na plnění různých úkolů. Někdo hraje přesilovky, jiný oslabení, dělí se na ofenzivní a defenzivní hráče, na ty, kteří udávají tempo hry, specialisty na vhazování a podobně."

Za průkopníka v rozdělování hráčů podle zaměření a typů považuje Musil tehdejšího reprezentačního kouče Luďka Bukače. "Před ním to bylo všechno takové černobílejší. Vzali se nejlepší hráči, což dneska ani nejde, protože jsou třeba v NHL a nemůžeme s nimi počítat. Tým se buduje tak, aby byl soudržný a zároveň měl individuality, možná trochu sobecké, které ho dokážou vést."

Hráči znají svoje přednosti, vědí, díky čemu se mohou prosadit. Větší vyhraněnost nesnižuje jejich šance na nominaci. Spíš je nutí přemýšlet o tom, jak svoje přednosti co nejvíc uplatnit, aby byl lepší než ten, s kým třeba bojuje o místo. To se týká především hokejistů, kteří se pohybují tak zvaně na hraně. Výrazné individuality se projeví samy.

"Někteří přicházejí do týmu jako výrazné osobnosti, ochotné na sebe chtějí převzít odpovědnost. I když o tom třeba nemluví, jsou příkladem pro ostatní. Tohle musí v člověku prostě být. Skuteční lídři jsou schopni vzít věci za správný konec, jsou pro mužstvo přínosem, vynikají nad ostatními."

Vůdci potřebují cítit podporu a důvěru. Pak jsou ochotni ji splácet. Po dvou zápasech LG Hockey Games například dostala volno pětice hráčů v čele s kapitánem Davidem Výborným. Nominaci měli jistou, o ničem nemuseli dál přesvědčovat. Lídři pomáhají směřovat ostatní žádoucím směrem. Ale nejtěžší nrozhodnutí by měli nechávat na trenérovi.

"Při zvažování, zda vybrat toho či onoho, se rozhoduje se především na ledě. Konečná volba zpravidla vykrystalizuje tak nějak sama," připomíná František Musil. "Hráč sám to neřekne, ale podvědomě cítí, že může být třeba v něčem lepší, co se mu povedlo a co ne. Otevřeně to nepřizná, ale tuší, jaká může být jeho šance."

Dokud Musil hrál, prý si ani neuvědomoval, do jaké hloubky trenéři kolikrát při rozboru hráčů zacházejí. "Sám jsem se tomu divil. Jako hráč jsem se soustředil na zápas, na to, abych byl prospěšný týmu. Vůbec jsem netušil, do jakých podrobností se pouštějí trenéři, co všechno zvažují, aby tým cvakal podle představ. Hokejista cítí, jestli zahrál dobře. Ale jsou i jiné věci, které třeba rozhodly v jeho neprospěch. On sám si je však možná ani neuvědomuje nebo jim nevěnuje takovou pozornost."