(MALMÖ, od našeho zpravodaje) Před polednem hodinový trénink, pak posilovna, výklus, protažení. Následně oběd a odpočinek. Čeští hokejisté v neděli užívali volný den, sbírali síly a dobíjeli baterky na finiš základní části, který bude v duelech proti Německu a Slovensku pořádně náročný. "My trenéři jsme se chystali na zápas Němců s Američany, jít mohli i hráči. Ale většina z nich dala přednost pobytu v hotelu, případně procházce. Pak byla v plánu porada s taktickým rozborem na Němce," popisuje hlavní kouč Miroslav Přerost.
Kdepak, žádné oslavy nebo návraty k velké bitvě s Kanadou. Junioři žijí dál poklidným turnajovým životem. Dobře vědí, že jedním velkým vítězství nic nekončí. "V kabině po zápase jsme si užili emoce, něco jsme si řekli na večeři, ale v neděli už se každý z nás připravoval na Německo," hlásí Petr Šidlík.
Obránce kanadského týmu Victoriaville Tigres je kapitánem týmu. Příkladem jde na ledě i v šatně. Nikoho ze spoluhráčů nemusel burcovat, aby se po skalpu javorových listů nevznášel kdesi v oblacích. "Z minulosti nejde žít. Proti Kanadě jsme měli ohromného týmového ducha, to bylo neskutečné. Teď v tom musíme pokračovat. Všichni si to uvědomujeme," říká za celé mužstvo.
Hráči trávili nedělní odpoledne různě. "Kluci se mohli projít do města. Bydlíme v hotelu na pěší zóně, v centru, kde je dost obchůdků a kaváren. V tomto směru je to ideální," zmiňuje manažer týmu Petr Komers. Někdo z hráčů dal po obědě spánek, jiný sedl k počítači a sledoval internet. Petr Šidlík vyrazil do místních malebných uliček s rodinou.
"Na šampionát přijeli rodiče se sestrou, ale bydlí kousek od Malmö. Město je plné kanadských fanoušků, naši tu nesehnali ubytování, takže musejí kus dojíždět. Vždycky dorazí na zápas nebo odpoledne, kdy máme volno. Jdeme do města, posedíme u kávy. Budou ještě na utkání s Německem, pak se vracejí domů," hlásí kapitán (na snímku s trenérem Přerostem).
Chvilka prostoru k debatě se našla už po zápase s Kanadou. "Povídali jsme si na ochozu stadionu, je strašně příjemné vidět rodinu, mít je tady u sebe. Během sezony jsem v Kanadě, nemůžeme být v osobním kontaktu, tak si to užívám," přiznává Šidlík. Do Švédska za ním přijela i dvanáctiletá sestra. "Je na mě pyšná, moc mi fandí. Sama hraje na trumpetu v orchestru, jde jí to, mohla by v tom něco dokázat. Já držím palce jí, ona teď mně," povídá Šidlík v dobrém rozmaru.
To útočník Radek Faksa měl trošku jiný program. Méně příjemnější. V zápase s Kanadou mu hokejka jednoho ze soupeřů přerazila přední zub, talent Dallasu navíc inkasoval úder do oblasti oka. Rty a obličej hrály Faksovi všemi barvami. "Je to trošku bolestivé, ale to nevadí. Vyhráli jsme, je to nádherný pocit," říká. Během volné neděle vyrazil v doprovodu týmového lékaře Marcela Huja na místní kliniku.
"Radek byl u zubaře už v sobotu po utkání, teď jsme tam jeli znovu. Lékař udělal Faksovi rentgen, jestli náhodou nemá další zranění. Zub měl přeražený a částečně otevřený, bylo třeba to ošetřit, aby se tam nedostala infekce," popisuje Marcel Huso. Zkušený bard léčil šrámy juniorů na několika světových šampionátech, teď jim je k ruce v Malmö. "Zápas s Kanadou byl hodně tvrdý, ale nikdo z hráčů kromě Faksy nemá žádné zdravotní potíže. Všichni jsou v pořádku," ujišťuje. Jeho slova potvrzuje skutečnost, že Češi sice schytali od zámořských bijců spousty ran, druhý den však všichni poctivě trénovali.
Balzámem na duši bylo nejen sladké vítězství, ale u některých reprezentantů i přítomnost příbuzných. "Klukům v kontaktu s rodinami samozřejmě nebráníme. Možnost mají po zápasech nebo v době, kdy to program turnaje umožňuje," říká Petr Komers. Podobný režim zvolily i ostatní týmy. Švédové si pro setkání s rodinami vyhradili celý jeden volný den, Kanaďané mají k dispozici vždy hodinu po zápase. Enkláva kanadských rodičů a příbuzných je na mistrovství světa nejpočetnější, hravě by strčila do kapsy i pověstné Hujerovi z filmu Marečku, podejte mi pero. Po zápase s českým výběrem ale byli všichni hodně zaskočení...
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718