Já a nový Havlát? Lichotí mi to, říká majitel slavného plzeňského příjmení Petr Straka

Český mládežnický hokej nemá poslední dobou oslnivé výsledky, ale šikovné hráče plodí pořád. Jako příklad může posloužit Petr Straka. Nadaný šestnáctiletý hokejista nosí slavné plzeňské příjmení, letos už válí mezi juniory, ačkoli věkově ještě patří do dorostu. "S Martinem Strakou příbuzní nejsme, ale moc ho obdivuju. Nejvíc jeho výdrž. Sledoval jsem teď Lasselsberger v play off proti Třinci. Dva zápasy po sobě, hodně náročný hokej. A Martin Straka hrál pořád skvěle. Je to jeden z nejlepších hráčů, jaké znám," říká objev ze západu Čech, který se dere mezi elitu.

O umění Petra Straky se ví delší dobu, letos měl ale stálý člen reprezentační sedmnáctky smůlu. "Hráli jsme ve Vsetíně, při oslabení se dostal puk k mantinelu. Dojel mě obránce soupeře, kotouč jsem odehrál, ale pak jsem upadl na mantinel s nešťastně pootočenou rukou. Odneslo to zápěstí, kde jsem si zlomil jednu kůstku," vypráví. Petr vynechl kus základní části. Stihl pouze 25 utkání, v nichž si připsal 13 branek a 10 nahrávek.

Kdyby byl fit, mohl atakovat mnohem lepší individuální mety. Před rokem zářil Straka v extralize dorostu, během dlouhodobé části a play off sehrál 45 zápasů, v nichž mu statistici napočítali vynikajících 45 gólů a 43 nahrávek. Šikovný útočník přispěl Plzni k zisku mistrovského titulu. "Vzpomínám na to moc rád. A ještě dlouho budu. Bylo to totiž mé první vítězství v kariéře," říká.

Plzeňská omladina loni tvořila výbornou partu, navíc se mezi ní prosazovaly a prosazují individuality. "Myslím, že kvalitních hráčů je v Plzni dost. Po loňském titulu nás bylo tuším devět pozvaných na akce sedmnáctky a osmnáctky, což je hodně vysoké číslo," reaguje. Vedle Straky stojí za zmínku třeba útočníci Culek, Pacanda, Jonák, obránci Hrbas, Jeřábek, Růžička, brankář Mazanec. A další naděje.

Těžko říci, kdo to z nich jednou dotáhne nejdál. Předpoklady mají všichni, velká budoucnost se předpovídá hlavně Strakovi. Někteří o něm hovoří jako o novém Martinu Havlátovi. Plzeňský talent totiž výtečně bruslí, má patřičné zpracování kotouče, umí dát gól. "Já a nový Havlát? Tak to mi lichotí. Martin je skvělý hokejista. S radostí se dívám na jeho akce. Navíc máme stejného agenta," tvrdí.

U Josefa Machaly se Petr před časem s Havlátem osobně potkal. "Ale bylo to jen na chvilku, řekli jsme si akorát ahoj. Ovšem potěšilo mě to. Martin je fajn kluk a mimořádný hráč. Být aspoň trošku jako on, to by bylo super," líčí s nadšením. Straka má jednu velkou výhodu, která by mu mohla v cestě na vrchol pomoci. Totiž velmi dobré bruslení.

Ví, že tato skutečnost znamená hodně. "Dostal jsem dobré základy. Jednak ve školičce bruslení u nás v Plzni, jednak od mamky, která se věnovala krasobruslení. Když máte pohyb, je to na ledě hned znát. Člověk pak z toho může těžit," konstatuje. Straku zdobí také výborná práce s kotoučem. "Zpracování puku je hodně důležité, v tomto ohledu mi pomáhají těžké zápasy. V soutěži, proti starším soupeřům. Cítím, jak mi to zvedá sebevědomí," přiznává.

K hokeji se dostal na popud rodičů. "Měli byste se zeptat spíš jich, proč zrovna tento sport?" směje se. "Ale hokej mám rád od malička. Ve třech letech jsem začal bruslit, v pěti pak následovaly první tréninky." Když měl čas, hrával prý také tenis. "A fotbal. Tomu se věnuju pořád. Kousek od baráku máme hřiště, kde místní klub hraje kraj. Samozřejmě mám určité obavy o zdraví, nejdu do každého souboje jako blázen. Ale baví mě to."

V hokeji býval vždycky útočníkem, při fotbale to zkoušel na pozici stopera. "Ovšem pak jsem zase přešel dopředu," usmívá se. Mezi mantinely brzy vynikly Petrovy střelecké schopnosti. "Ve všech kategoriích jsem míval víc branek než přihrávek. Není to tak, že bych ze všech pozic jen střílel. Když vidím lépe postaveného spoluhráče, dám mu puk. Pokud to však vezmu celkově, častěji asi přece jen zakončuju," připomíná.

Kromě hokeje stíhá i školu. "Studuju druhý ročník plzeňského sportovního gymnázia a musím poděkovat za to, jak mi vedení školy vychází vstříc. Tréninky bývají odpoledne, mám navíc plán zkoušek. Sport a studium mohu dobře kombinovat. Zatím všechno stíhám," hlásí. Sportovní cíle má ty nejvyšší. "Jak každý kluk bych si i já chtěl jednou zahrát v NHL. Ale to je daleko. Hlavně se budu snažit, abych se dostal do plzeňského áčka," naznačuje.

Když s hokejem začínal, nikdy neměl vyložené vzory. "Uznává zmíněné Martin Havláta a jmenovce Martina Straku, nicméně s konkrétním idolem na Petra nechoďte. "Líbí se mi víc hráčů, vždycky sleduju hlavně hokej. Že bych se zaměřil na jednotlivce, to ne." Zatím o něm ještě nebylo tolik slyšet. Chlapík, který se narodil 15. června 1992, má všechno teprve před sebou.

Ale třeba už letos dostane šanci v reprezentační osmnáctce, které se nepodařil poslední turnaj ve Švédsku. Tým posléze převzali Marek Sýkora s František Musilem, kteří Straku znají. "Tohle je věcí trenérů. Ale samozřejmě - kdyby přišla šance, o mistrovství světa bych se popral," ujišťuje. Teď míří jeho myšlenky k play off extraligy juniorů. "Po zranění jsem už stoprocentně fit, v sestavě se to sice dost mění, ale nejčastěji nastupuju s Kubou Lvem, Ondrou Hošťálkem nebo Vítkem Jonákem. Loni jsme udělali v dorostu titul, letos bychom také chtěli nějaký úspěch," uzavírá.