Ivo Prorok se vrátil ke kořenům i k aktivnímu hokeji, dává góly v druholigovém Mostě

Loni v létě se rozloučil s vrcholovým hokejem, začal pracovat jako trenér a zdálo se, že jeho bohatá kariéra je definitivně u konce. Ivo Prorok působil u mládeže v Karlových Varech, další plány už aktivního hraní netýkaly. Ale člověk míní, život mění. Vvicemistr světa 2006 je zpátky na ledě, znovu přeskakuje mantinely, zase dává góly. Je oporou druholigového Mostu a také osobností druhé ligy. "K hokeji jsem se vrátil po roce a půl, řeknu vám, nebylo to jednoduché. Ale nelituju," usmívá se.

Jak se nečekaný návrat narodil? "V Karlových Varech jsme se nedohodli na podmínkách, skončil jsem tam a řešil co dál. Udělal jsem si trenérskou licenci B, rád bych se tomu věnoval, s doktorem Pavlišem jsem se domlouval na tom, že bych se výhledově vrhnul na trenérské áčko. Teď jsem se ale rozhodl ještě hrát, v létě se mi totiž ozval Valda Korol z vedení mosteckého klubu s tím, jestli bych neměl zájem," popisuje.

Někdejší reprezentační útočník je doma v Litvínově, do Mostu to má kousek. Vrcholový hokej delší dobu nehrál, ovšem po úvaze souhlasil. "V Litvínově jsou trenérské pozice obsazené, v Mostě mám možnost pracovat s mládeží, navíc hraju. Bylo to zajímavé, šel jsem do toho," reaguje. Prozatím neví, jak dlouho u aktivního hraní vydrží. "Neřeším to. Možná po sezoně skončím, možná ne, fakt netuším," říká.

Jelikož na víc než rok vypadl z vrcholové zátěže, musel bývalý útočník Litvínova, Slavie či Vítkovic znovu honit do nejvyšších obrátek. "Bylo to šílené. Jít to zápasů bez letní přípravy, to je fakt velmi náročné. Střídal jsem třeba po dvaceti vteřinách, měl jsem toho plné zuby. Dneska už je to celkem v pohodě, ale před sezonou nic příjemného," oklepe se.

Koncem roku oslaví jednačtyřicáté narozeniny, ale je stále v kondici. "Na začátku soutěže jsem nestíhal," přiznává. Postupem času získal dřívější jistotu, nyní si užívá pobyt v týmu, kde mají převahu mladší hráči. "Snažím se jim pomoci, chci jim předat určité zkušenosti," konstatuje. Ačkoli vlastně celou kariéru válel na křídle, nyní je z Proroka střední útočník. "Naposledy to po mně chtěl trenér Vůjtek ve Vítkovicích, což bylo někdy ve druhé polovině 90. let," směje se.

Hokejisté Mostu mají ambice udělat v soutěži úspěch, momentálně jsou druzí v druholigové skupině Západ za Kláštercem nad Ohří. "Máme dost juniorů, kteří přešli do dospělého hokeje. Byli zvyklí na nasazení, jenže mezi chlapy je to hodně o přehledu, o zkušenostech. Kluci jako Bíza, Brzobohatý, Maxa přišli z Litvínova, mají určitě perspektivu," hlásí.

Kvalita druhé ligy podle něj není špatná. "Pan Bukač mladší na semináři tvrdil, že druhá liga je hobby soutěží. Ale to ji asi nehrál, já nesouhlasím. Zápasy nejsou špatné, mají kvalitu, liga slouží mladým hráčům, kteří by po odchodu z juniorky třeba úplně s hokejem skončili. Díky tomu se mohou vypracovat, postupem času dostat výš. Samozřejmě se najde i pár starších hráčů, ale převládají hlavně mladí kluci, kteří mají všechno před sebou," konstatuje.

Prorok patří k největším hvězdám, má toho hodně za sebou. Získal stříbro na mistrovství světa, bojoval ve finále tuzemského play off. Přesto v sobě pořád nachází chuť rvát se o kotouče ve třetí nejvyšší soutěži. Mimo jiné také čelí důrazu soupeřů. "Žádné problémy nemám, neperu se. Myslím, že tam je nějaký respekt, když někdo hraje tvrdě, ale férově, je to v pohodě. A že by si na mně někdo něco dokazoval, to zatím ne," říká.

Pokud se ohlédne proti proudu času, má na co vzpomínat. "Nejhezčí zážitky se týkají Rigy. Sice jsem nehrál závěr turnaje, ale mám doma stříbrnou medaili. Trenér Hadamczik to měl tehdy velmi těžké, v tom to bylo stejné jako letos před Německem. Tehdy se nepovedly Švédské hry, novináři do toho hodně šili, tlak byl šílený. Nakonec z toho vyšel takový úspěch. Když jsem letos koukal na šampionát, měl jsem ohromnou radost. Přál jsem to Vláďoviu Růžičkovi i klukům, samozřejmě jsem si vzpomněl na to, co jsme tehdy v Rize prožívali my," dodává.

Prorok si triumf na MS 2006 vychutnal na poslední chvíli, bylo mu pětatřicet let. Poté ještě nastupoval v Litvínově a ve Vítkovicích, ovšem měl také potíže s kolenem. Nyní už ho v elitních soutěžích nenajdete, nicméně radost z hokeje má pořád. "Svým způsobem jsem se vrátil ke kořenům, na nichž stál český hokej. Poznávám stadiony druhé ligy, jezdím tam, kde jsem nikdy nebyl. Podmínky jsou pochopitelně mnohem skromnější, ale to nevadí."

Když Most mířil kupříkladu k utkání na pražské Kobře, Prorok se během sváteční středy vydal na cestu autem. "Běžně to nedělám, ale tentokrát ano. Musím přiznat, že jsem trošku bloudil. Vůbec jsem netušil, kde ten zimák je," směje se. Vyprodané arény vyměnil za stadiony, kam přijde třeba jen několik desítek fanoušků. Ale to mu nevadí. "Chci pomoci týmu i mladým klukům. Jen výjimeční junioři typu Růžičky, Reichla, Jágra mohou hned naskočit mezi nejlepoší. Ostatní potřebují čas. My ho měli na vojně, v Táboře se mnou kdysi hráli třeba Dopita, Kucharčík, Kuchyňa, Ujčík - všechno pozdější reprezentanti. Dneska ta návaznost chybí, proto považuju druhou ligu za důležitou. Svůj význam určitě má," uzavírá.