Ivan pomohl Karvivé do čela skupiny Východ, aktivní hraní kombinuje s trenérskou prací

Hokejisté Karviné získali v posledních pěti zápasech pouhé dva body a jejich luxusní náskok v čele tabulky se po sobotní výhře Havířova rozplynul. Pokud chtějí postoupit do play off z nejvýhodnější pozice, museli tedy ve Vsetíně bodovat. Do utkání vstoupili opatrně a výsledkem byl vedoucí gól domácích. Karvinští ale po jedné z několika nepřesností rozhodčích vyrovnali a od poloviny střetnutí už nebylo o jejich výhře pochyb.

Lví podíl na ní měl především Marek Ivan, který byl jednoznačně nejlepším mužem na ledě. Přesně věděl, kdy má puk podržet a kdy naopak okamžitě předat dál. Nastupoval v oslabeních i přesilovkách a jeho spolupráce s Václavem Studeným u dvou branek hostí byla skutečně oku lahodící.

Marku, utkání začalo z obou stran hodně opatrně, viďte?
„Když jsem jezdil do Vsetína jak v extralize, tak teď ve druhé lize, vždycky začal soupeř velkým tlakem. Užší kluziště je k tomu jako stvořené. Dneska to tak skutečně nebylo.“

Zápas byl pro domácí tým posledním v základní části. Vsetínští se mi zdáli myšlenkami už v play off, souhlasíte?
„Máte pravdu. Myslím, že se nehrálo s plným nasazením. Ale bylo tam několik zákroků hokejkou, nevím, jestli nebudou nějaká zranění.“

Váš celek je v pozici, kdy by mohl kalkulovat, kdo bude vhodnějším soupeřem do prvního kola vyřazovací části. S Valašským Meziříčím máte jednoznačnou bilanci, zatímco s Frýdkem-Místkem jste doma dokonce prohráli.
„Nechci mluvit za spoluhráče, ale já o tom vůbec nepřemýšlím. Jdu od zápasu k zápasu a vůbec nevnímám, kam pojedeme ve středu. Přečtu si to na tabuli na úterním tréninku. A stará pravda říká, že pokud chcete vyhrát, musíte porazit všechny soupeře.“

Na ledě jste strávil hodně času. Neříkal jste si – ať už je konec?
„Každý hokejista raději hraje, než trénuje. Teď mám pocit, že mám lepší fyzickou kondici, než před pár lety. Jsem připraven být klidně 35 minut na ledě. Už jsem chtěl po této sezoně skončit, ale rozhodl jsem se pokračovat. Je ale pravda, že moc času na odpočinek nemám. Dělám trenéra a jsem na stadionu od šesti hodin od rána prakticky až do večera.“

Na co jste si musel nejvíce zvykat po příchodu do české druhé ligy?
„Bylo toho víc, ale jedna z věcí, která mi hodně vadí, je jakási nevraživost. Ať jsem hrál v Americe, Velké Británii, Německu nebo v naší extralize, všude to bylo jiné. Tady někdo z Havířova klidně urazí hráče, který vyhrál olympiádu nebo mistrovství světa. To mi nepřijde normální.“

Rivalita mezi Karvinou a Havířovem musí být opravdu velká?
„To není nic proti Havířovu. To se týká konkrétní osoby – havířovského trenéra.“

A co rozhodčí? Při vašem stylu hry jste zpočátku musel mít problémy?
„Rozhodčí… Nechtěl bych, aby to vyznělo nějak špatně. S hráči je to tak, že hrají od nějakých tří let a za těch dvacet-třicet roků se vyhrají. Když to trochu zjednoduším, rozhodčí si udělají nějaký kurz a jdou pískat druhou ligu. Měla by pro ně existovat podobná cesta. Pískat nejprve děti a pak postupovat. A když to neumí, tak mu třeba vzít licenci. Podle mého názoru jsou v naší skupině dva rozhodčí, kteří pískat umějí. Neříkám, že ti ostatní dělají něco schválně, ale asi rozhodovat neumí. Já přece nemůžu za to, že soupeř má šedesát kilo a nechodí do posilovny, takže jej málem přehodím přes mantinel. Taky se mi nedávno stalo, že jsem dohrál soupeře, rozhodčí nechal pokračovat ve hře a teprve až po reakci diváků, za nějakých deset vteřin, mě vyloučil. A co mi taky vadí, je jejich arogance. V extralize za mnou přijel třeba Minář nebo Šindler a pane Ivan, to a to, nebo Maro, ty ruce dolů. Tady jsou rozhodčí třeba o deset let mladší, nemají skoro žádné zkušenosti a smějí se mi do obličeje. A to ani nemluvím o tom, že mi automaticky tykají.“

Souhlasím s vámi, rozhodčí jsou slabinou východní skupiny druhé ligy. Vraťme se ale raději k tomu pozitivnímu. Váš gól na 2:1 byl skutečně ukázkový. Najel jste do pozice, kdy byli obránce i brankář naprosto bez šance zasáhnout…
„Někdo říká, že máme přestárlé mužstvo, samé třicátníky. Ale když se bavíme o tom gólu – kdo z dvacetiletých hokejistů umí takto vyřešit situaci dvou na jednoho?“