I utrápená vítězství jsou potřeba, pověděl Petr Pohl po zápase s Mladou Boleslaví

Ještě docela nedávno si ostravští fanoušci šuškali o Prezidentském poháru. Jejich oblíbené družstvo totiž ještě na začátku Nového roku vedlo tabulku, téměř deset kol v kuse. Ovšem i Vítkovice ukázaly, že jejich kádr je složen v souladu s hokejovými regulemi z lidí a ne ze strojů a dostavil se výsledkový útlum, paradoxně v přímém souboji o první místo s Třincem.

Ale důležité je podotknout, že výpadek v době, kdy zas tak moc škod nehrozilo. Ono je totiž vždycky lepší být od začátku sezóny na špici a vybrat si slabši období v závěru základní části, než mít bídný začátek a pak zbytek roku dohánět manko. Samozřejmě za předpokladu, když v play off dokážete zase zabrat.

Teď si Ostravané mohou leda povídat, jestli Vítkovice „udělají“ první šestku a zda-li půjdou do play off s výhodou domácího hřiště. Po výhře nad Mladou Boleslaví k tomu jsou hokejisté z moravskoslezské metropole zase o krok blíž, i když vítězství to bylo docela utrápené.

„Ano, bylo to utrápené,“ souhlasí střelec poslední branky zápasu Jan Káňa. „Mladá Boleslav nemá co ztratit, takže nás napadala po celém kluzišti a bylo to těžké utkání. Ovšem vyhráli jsme,“ liboval si následně.

Kolega z ofenzivy souboru Mojmíra Trličíka pak hovořil v podobném duchu. „Že jsme utrpěli vítězství? Tak bych to nenazval. Občas i takové výhry potřebujete. Protože v poslední době se nám moc nedaří, beru to jako krok k lepším výkonům,“ nechal se slyšet Petr Pohl (na snímku), autor vítězné branky. Nezbývá, než s ním souhlasit, protože je důležité bodovat, když vaše hra není moc ke koukání.

Důležitý krok ke třem bodům Vítkovičtí udělali, jak je jejich letošním dobrým zvykem, brankou již v první desetiminutovce utkání. Jenže pak zůstaly střelné zbraně všech borců na ledové ploše mlčet až nepříjemně dlouhou dobu.

A tři a půl minuty před závěrem druhého hracího období se stalo pro Vítkovice to nejnepříjemnější – z nenadálé akce hosté srovnali. Nicméně nerozvážný fanoušek, který by ve vidině krátké fronty u občerstvovacích stánků odešel z hlediště předčasně, by byl zklamán. Vítkovice totiž v závěrečné minutě dovedly vstřelit rovnou dvě branky.

„Myslím, že zrovna ve druhé třetině jsme měli malinko navrch, ale právě během ní jsme dostali gól. I když to bylo deprimující, dokázali jsme rychle odpovědět dvěma góly, to bylo super,“ zhodnotil autor gólu z času 39:00 Pohl a ve stejném smyslu pokračoval i střelec další branky, která padla v čase 39:44, Jan Káňa. „Dvě branky v závěru druhé třetiny pravděpodobně rozhodly. Když dostanete dva góly před koncem třetiny, vždycky to hráče rozhodí,“ uvedl.

Oba góly dopustili sami mladoboleslavští hokejisté pochybeními v defenzívní činnosti, přestože pokyn hostujících trenérů byl dohrát třetinu jednoduše a udržet kotouč co nejdále od vlastní branky. „Hokej ale přece je o chybách,“ upozornil Petr Pohl. „Boleslav jich pár udělala a my měli to štěstí, že jsme je využili,“ potěšilo jej.

Sám měl práci s využitím jedné z nich velmi malou, neboť Lukáš Klimek mu kotouč naservíroval před prázdnou branku. Radost čtyřiadvacetiletého střelce byla neskrývaná, jelikož se trefil se po osmizápasové odmlce. „Radost z branky jsem měl opravdu velkou. Někdy to tam nepadá a v takových obdobích potřebujete ke zvýšení pohody každou branku,“ uzavřel Petr Pohl.