Hrával s Jágrem, teď je kustodem osmnáctky. Moc si to užívám, přiznává Jaroslav Brabec

Sám kdysi válel v juniorských reprezentacích, dával góly za České Budějovice, Trenčín a další kluby, Jaroslav Brabec svého času patřil k předním útočníkům u nás. Od té doby už uteklo hodně let, ale sympatický Jihočech je u hokeje stále, milovaný sport poznal i z jiných stránek. "Dělal jsem vedoucího zimního stadionu, v Příbrami nyní působím jako sportovní manažer, jsem navíc kustodem reprezentační osmnáctky. Musím říci, že mě tahle práce baví, moc si ji užívám," přiznává.

Na soustředění v Litoměřicích polykají junioři tréninkové dávky, Brabec je po očku pozoruje a v duchu s nimi soucítí. Sám podobná muka prožíval také, ví, co to obnáší být špičkovým hokejistou. Jenže roky nezastavíte, nyní energický čtyřicátník vytváří servis mladým nadějím. Šíří dobrou náladu. Každou chvíli se něčemu zasměje.

Pozici hospodáře u mládežnického výběru měl zastávat už dřív. "Byl jsem v kontaktu s Luďkem Bukačem mladším, jenže tehdy to ještě nevyšlo. Musel jsem stíhat i jiné povinnosti, tehdy jsem vedl zimní stadion a času nebylo nazbyt," vzpomíná. Před rokem se situace změnila. "Přešel jsem do Příbrami, kde jsem sportovním manažerem. Pak se ozval Jiří Veber, ktery mi nabídl místo kustoda u reprezentační sedmnáctky."

Brabec neváhal. "Vrátil jsem se do dob, kdy jsem sám s hokejem začínal. Také jsem hrával v kategoriích od šestnácti do dvaceti let," připomíná. Zážitku nasbíral spoustu. "Můj ročník jsou Šlégr, Reichel, Ručinský. Hrával s námi o rok mladší Jarda Jágr. Tehdy bylo ohromně těžké dostat se do výběru, mně se to povedlo, čehož jsem si fakt vážil," upozorňuje.

Kromě jiného měl možnost sledovat, jak stoupá hvězda Jaromíra Jágra. "On se narodil pro hokej, takový hokejista se u nás neobjeví sto let," říká. Jágr se prý za tu dlouhou dobu nezměnil. "Je pořád stejný," říká. Brabec se sice nemůže pochlubit tak oslnivou kariérou jako slavní spoluhráči, jenže úspěchů nasbíral také dost.

Jaké jsou ty největší? Kvalitní sezony doma v Českých Budějovicích a také vojna v Dukle Trenčín. "Získal jsem tam mistrovský titul, bylo to něco neopakovatelného. V Dukle tehdy hráčům vytvářeli skvělé podmínky, takové tam podle mě ani dneska nemají. Byl jsem v týmu s Pálffym, Petrovickým, Holaněm, Švehlou, Zajícem. Vzpomínám strašně rád. Po deseti letech od triumfu jsme se všichni sešli, a řeknu vám - byla to krása," usmívá se.

Většina tehdejších opor Dukly se prosadila do národního týmu, Branec však na roky v juniorských kategoriích nenavázal. "Jednou mě měl pan Bukač starší v nominaci na nějakou akci, ale zastavily mě zdravotní potíže. Zranění jsem si užil dost. Třeba s několikrát přetrhanými vazy v koleně," říká. Navzdory tomu platil za vyhlášeného bojovníka, v Českých Budějovicích si určitě dobře pamatují jeho důrazné bitvy, kdy pořádně duněly mantinely.

Branec proslul důrazným hokejem, nic si nedal líbit. Z jihočeské metropole ale musel na čas nuceně odejít, během sezony 1995-96 byl aktérem výměny s Plzní. "Trenér Caldr mě přestal stavět, ocitl jsem se na vedlejší koleji. Fanoušci mě podporovali, dokonce nosili na stadion transparenty, aby mě nechali hrát," připomíná. Marně, došlo na stěhování. "Jednalo se o vůbec první trejd v historii naší soutěže, místo mě šel z Plzně opačným směrem Martin Živný," dodává.

Později ještě nějaké góly za mateřský klub dal, načež se vydal do světa. "Toulal jsem se po Slovensku, Německu, Itálii, Rakousku. Všechny štace mi přinesly důležité zkušenosti." Odchod z Budějovic ho i po letech mrzí. "Je to pryč, ale jizvu mám v sobě. Toho zklamání se nikdy úplně nezbavím." Dneska se už nicméně na spoustu věcí z minulosti dívá s nadhledem. Čas občas bývá docela dobrý lékař.

Jaroslav navíc nemá na přemítání o minulosti čas, je totiž v jednom kole. Momentálně působí jako sportovní manažer v Příbrami, žije ale v Českých Budějovicích, takže pravidelně dojíždí. Navíc má tři děti. "Staršímu synovi je jedenáct let a hraje hokej. Dcera tancuje. Říká se, že hokej je finančně náročný, ale tancování ještě víc, jedny šaty například stojí čtyři tisíce korun. Mladšímu synovi je čtyři a půl, už teď je zřejmé, že má sport v sobě. Jde mu všechno," líčí pyšně.

Potomkům se s manželkou hodně věnují, spoustu energie spolyká také práce v Příbrami. "Byl jsem osloven, věnuju se hlavně mládeži. Kdo to sleduje, tak ví, že tohle je běh na dlouhou trať. Český hokej má s výchovou hráčů problémy, ovšem pozitivní je, že se svaz určité věci pokouší měnit. Hráči se musejí učit hokejovému umění hned, v útlém věku. Nikoli až v dorostu. Bylo by dobré, kdyby všichni podporovali společné myšlenky a nastoupeným změnám věřili," reaguje.

Na vlastní oči může pozorovat umění juniorů v mezistátní konkurenci. Loni byl Brabec kustodem reprezentační sedmnáctky, teď je o kategorii výš. "Dnešní kluci mají možnosti, nás motivovala snaha dostat se ven, jet na zahraniční zájezd. To teď naprosto padlo. Je zkrátka jiná doba." Přiznává, že se v kolektivu dospívajících vlčáků cítí dobře. "Snažím se hráčům co nejvíc pomoci, občas odlehčím atmosféru. Také fandím. Když jsme byli loni v Kanadě, nechal jsem se strhnout, byl ze mě v podstatě druhý asistent. Pak jsme se s Jirkou Vebrem domluvili na tom, že některé mantinely příště nepřekročím," směje se.

Na střídačce nedává najevo nervy, napětí ani přehnanou euforii. Snaží se zachovat nadhled, nicméně zápasy s ním přesto pěkně cvičí. Reprezentanti se na Brabce mohou spolehnout. Hokej má v srdci. "Kluci v týmu jsou v pohodě. Asi vědí, že jsem taky hrával, ale nebavili jsme se o tom. Nikdo z nich nemachruje. Jsou prostě jen mladí, také jsem býval takový," mávne rukou shovívavě. Pevně doufá, že se s výběrem dočká lepších výsledků. Že český juniorský hokej postupně zase zvedne hlavu.

 "Chtělo by to, aby se do změn zapojil úplně každý. Když jsme v zimě hráli olympiádu nadějí v Liberci, zaujalo mě, že se tam na zápasy nepřijel podívat vůbec nikdo z klubových trenérů. Mám dojem, že v Čechách pořád přetrvává takové to vědomí: my to víme nejlépe, co nám kdo bude vyprávět! Kdyby se nám tohle povedlo změnit, podle mého by to byl strašně důležitý impuls ke zlepšení," uzavírá.

Foto: Kamil Jáša (Deník)