Hrát s Jágrem? Vedle titulu další splněný sen, těší se Petr Zámorský. Oslavy dožene po sezoně

Hodně hektické dny má za sebou Petr Zámorský. Šikovný obránce slavil v pátek mistrovský titul se Zlínem, dva dny poté už bruslil po ledě v pražských Letňanech, kde se individuálně připravovali Jiří Hudler, Jakub Klepiš nebo Tomáš Rolinek. A v úterý poprvé přišel do kabiny, v níž seděl Jaromír Jágr. "Byl to můj vzor, díval jsem se na jeho kazety a v pokoji měl jeho plakáty. Hrát s Jágrem to je vedle titulu další splněný sen," vykládá jeden z nejlepších mladých beků v extralize posledních let.

Sympaťák ze Zlína se bude rvát o mistrovství světa, obětoval tomu i oslavy, které po finálovém skalpu Komety zavládly v Baťově městě. "Ty hlavní jsem si stačil vychutnat, ale je fakt, že to bylo rychlé. Jsem však rád, že mohu být v národním mužstvu. Oslavy doženu po sezoně," usmívá se.

Jakmile hokejisté Zlína vystoupali na vrchol, propuklo ohromné veselí. "Byla tam neskutečná euforie. Slavili jsme v šatně a pak se přesunuli do jednoho podniku, všude bylo strašně moc lidí. Nic takového jsem ještě nezažil," kroutí hlavou. Petr si ovšem uvědomoval, že musí brzdit. "Držel jsem se spíš vzadu," potvrzuje. Věděl totiž o zájmu národního mužstva.

Trenér Růžička ocenil Zámorského formu a počítal s ním do přípravy, zlínskému bekovi nedal na výběr. "Když mi trenér volal, ptal se, jestli chci slavit. Nebo zda se hodlám poprat o šampionát. Vybral jsem si druhou možnost. Bylo to rychlé. V neděli jsem vstával v sedm ráno, abych byl včas na pražském tréninku. Ale určitě nelituju. Mistrovství světa je pro mě velikou motivací."

Zatímco si ve Zlíně spoluhráči stále užívají mimořádný úspěch, Zámorský musel překlopit myšlenky jiným směrem. "Ale zase tak složité mi to nepřijde. S klukama si voláme, vím, co se ve Zlíně zhruba děje. Líto mi to není, po sezoně bude čas," opakuje. Jedním z tahounů oslav je prý Petr Čajánek. "On je takový na ledě i mimo něj," usmívá se perspektivní bek. Jenže zatímco Čajánek má doma tři tituly mistra světa, Zámorský na šampionátu nikdy nebyl. To je teď jeho velká meta!

Přiznává, že mu ještě úplně nedošlo, co se minulý týden přihodilo. "Nějak si neuvědomuju, že jsme vyhráli. Bylo to narychlo," líčí s úsměvem. "Tím pádem pak ani nemám problém najednou přepnout na reprezentaci. Jsem pořád v zápřahu, od finále jsem byl dvakrát na ledě, potřetí jsem šel pak už společně s reprezentací v úterý."

V národním mužstvu hrál naposledy loni v prosinci, na ruském turnaji Channell One Cup. Ještě za trenéra Hadamczika. Teď má šanci dostat se na první velký podnik. "Jak velká je? Nevím. Musím hrát co nejlépe a pak uvidíme," usměje se. Hokejistům z Evropy sice nahrály omluvenky některých zámořských opor, ovšem míst stále moc není. "Je tady spousta výborných hráčů, konkurence bude veliká," uvědomuje si.

Navzdory velké zátěži se prý cítí vcelku dobře, únava Zámorského nelimituje. "Ve Zlíně jsme dobře trénovali, což bylo vidět i ve finále s Kometou. Jezdilo nám to, měli jsme sílu," kvituje. Doufá, že si na mezistátní led přenese pohodu z domácí soutěže. "Myslím, že play off se mi celkem vydařilo. Stejně tak celému týmu. Kéž by to teď pokračovalo dál." Cíl? Ten je jasný. "Mistrovství světa!" poví. Je jasné, že by tam chtěli být všichni. Já se o to každopádně poperu!" slibuje závěrem.