Hráči předvedli markantní zlepšení hlavně v nasazení, říká Jiří Kučera po výhře nad Švédy

Zpackaný duel s Norskem je zapomenut. Národní tým na mistrovství světa v Německu předvedl v souboji se Švédskem diametrálně odlišný výkon, který jej dovedl k důležitému vítězství, neboť případná porážka by výrazně zkomplikovala situaci svěřencům Vladimíra Růžičky s ohledem na možný postup do čtvrtfinále. Úspěch s Tre Kronor však změnil atmosféru, dodal naději. Někdejší reprezentační útočník a v současnosti jeden z trenérů Litvínova Jiří Kučera (na snímku) viděl za vítězstvím zejména úplně jiné zaujetí každého z hráčů. „Mezi posledními zápasy byl markantní rozdíl v nasazení,“ postřehl mistr světa z roku 1996, který aktivní hráčskou kariéru zakončil ve švédském týmu Lulea.

„Po zápase s Norskem vzniklo klima ovlivněné vyjádřením Jardy Jágra, který řekl něco, co podle mého nastartovalo tým. Pravdou je, že mladí by si reprezentace měli víc vážit, i když bych nerad příliš mluvil do věcí spojených z NHL.

Nicméně se domnívám, že kluci v Německu si z Jardových slov vzali to pozitivní, což se projevilo zejména v první třetině. Hráči předváděli mnohem větší nasazení i agresivitu, padali do střel, což proti Norsku chybělo.

Také kvalita střelby vypadala úplně jinak než v minulém střetnutí. V první třetině jsme Švédy přestříleli. Jednalo se však o rány z nebezpečných prostorů mezi kruhy a před brankou. Mohli jsme skórovat klidně třikrát nebo čtyřikrát.

Že by pomohl rychlý gól v oslabení? To bych neřekl. Předpokládám, že Vláďa Růžička absolvoval se všemi osobní pohovory, všichni hráči šli do zápasu tak nabuzení, že úvodní gól se na tomhle základní atributu nijak nepodepsal.

Po Norsku se hodně hovořilo o omluvenkách především ze zámoří, jenže teď vyjelo na led mužstvo ve stejném složení jako předtím a předvedlo úplně něco jiného, jak už jsem říkal. Myslím, že se krásně projevila česká povaha.

Potřebujeme facku, abychom přistoupili k utkání, jak je třeba. Dneska už nemůžete brát základní skupinu jako přípravu na čtvrtfinále. Je potřeba makat na sto procent v každém duelu a nic nepodcenit. Ukázalo se to v první třetině, která byla z naší strany opravdu vynikající.

Jenže pak se dostavilo polevení, až ve třetím dějství nám zase začalo trochu téct do bot, tak jsme se vrátili ke hře z úvodní třetiny. Avšak my potřebujeme hrát ve všech třetinách stejným způsobem. Na druhou stranu s tím nemáme problémy jen my.

Schválně jsem koukal na utkání Dánska s Německem, kde Dánové hráli úplně jinak než předtím s Finskem a se Spojenými státy. Tehdy si nekomplikovali situaci a hráli jednoduše, zatímco s Němci si dovolili kličky. Zkrátka pokud necítíme tlak, dobrý výsledek se rodí hůře.

I proto je dobré, že kluci budou mít i nadále nůž na krku, aby se dostali alespoň do čtvrtfinále. Je důležité, že se i nadále bude hrát o všechno. Vzali jsme si od Švédů vynikající obranu, ale přijde mi, že jsme zapomněli na útok.

Hrozně těžce se prosazujeme. Dáváme jeden dva góly místo předešlých tří čtyř nebo dokonce pěti. Čeští hráči jsou chytří, umí improvizovat, ale jakmile se sejdou v národním týmu, chybí nám špinavá práce před brankou, o níž to v současném hokeji hodně je.

Na závěr bych ještě zmínil výkon Tomáše Vokouna. Předvedl se ve vynikajícím světle, přestože dostal jeden hloupý gól. Další vyložené šance Švédů však vyřešil perfektně a položil základ vítězství. Po Norsku se objevovala hodnocení jako fiasko, blamáž nebo ostuda, což nepovažuji za fér. Zároveň by se to však nemělo jen tak přejít.“