Horší už to být nemůže, říká po utkání se Slovinci Luděk Bukač. Schází mu emoce i lepší hra obránců

Pokud ještě chtěli čeští hokejisté pomýšlet na postup do čtvrtfinále, museli bezpodmínečně zvládnout utkání s papírovým outsiderem ze Slovinska. Jenže tým Aloise Hadamczika pokračoval v trápení a nakonec po dalším nepřesvědčivém výkonu dokázal otočit výsledek a připsat si velmi důležité tři body. Českým hokejistům pomohly přesilové hry, v nichž se prosadili třikrát, navrch přidali jednu trefu při vlastním oslabení. "Bylo to vydřené vítězství, výkon národního týmu je stále stejně špatný," hodnotí bývalý reprezentační trenér Luděk Bukač (na snímku).

"Bylo to vydřené a trošku i šťastné vítězství. Pozitivem jsou určitě získané tři body, ale jinak výkon národního týmu je od zápasu s Běloruskem stále stejně špatný. V úvodní třetině nás hodně podržel Ondřej Pavelec. To je jediný hráč, který snese nejvyšší hodnocení. Slovinci tam měli několik nadějných příležitostí, dokázali si podržet kotouč a nepřihrávali zbrkle. To už v dnešním hokeji dokáže spousta slabších mančaftů.

Jako náš hlavní problém vidím hru obránců. Jsou špatní jak v defenzívě, tak i při ostatních herních činostech, nespolupracují a v některých chvílích jakoby ani neexistují, protože ve všech zápasech si soupeři dokázali vytvořit mnoho gólových šancí. Chybí tam nějaký bourák, silný hráč, přes kterého by nešlo projít. Obránci nedokáží rychle přihrát ani kontrolovat hru.

S tím souvisí i to, že dáváme velmi málo branek. Také proti Slovincům jsme se třikrát prosadili z přesilovky a jednou šťastně v oslabení, ze hry gól dát nedokážeme a to je špatně. Přijde mi, že nefungujeme jako tým a v kritických momentech se chováme nehokejově, což je docela zarážející. Obzvláště, když si ještě vzpomenu na čtvrteční zápas a dánskou obranu, která působila velice klidně.

Nedaří se ani hráčům ze zámoří, protože to nejsou konstruktivní hokejisté. Soupeř sice hraje pozorně, ale i kdybychom neměli svůj den, tak týmy jako Slovinsko musíme bez problémů porážet. Ale víte, co je nejvíce zarážející? Že mi u našich hráčů chybí přirozenost a emoce. Každý profesionál přece ví, že bez emocí to nejde. Stačí si vzpomenout na finále Davis Cupu a Radka Štěpánka, který byl také pod tlakem a dal emocím volný průběh.

Vítězství nám samozřejmě může psychicky pomoci, ale nesmíme zapomenout na to, že i Norsko stále žije. S Kanadou to bude v neděli hodně těžké, ale důležitější bude úterní zápas s Nory, kteří jsou lepší než Slovinci a nečeká nás rozhodně jednoduché utkání. Jak říkám, chce to více emocí a herní drzosti. Příslibem pro další zápasy je výkon gólmana a také fakt, že horší už to být nemůže."