Holík naskočil do extraligy několik hodin po návratu z Kanady, Zlínu pomohl k výhře

O půlnoci dorazil ze zámoří do Zlína, výstroj se mu zatoulala někde v Anglii, ale přesto nastoupil a nakonec byl vyhlášen nejlepším domácím hráčem utkání Beranů s Vítkovicemi. Řeč je o devatenáctiletém útočníkovi Petrovi Holíkovi (na snímku), který si v zápase připsal bod za přihrávku na gól Petra Čajánka v posledních vteřinách zápasu.

Dvě minuty předtím však prožíval těžké chvíle na trestné lavici. Berani vedli 1:0 a Holík po zbytečném faulu jen s napětím za ochranným plexisklem sledoval, zda jeho spoluhráči v početním oslabení těsný náskok udrží.

„Málem jsem mlátil hlavou o mantinel. Tohle by se mi nemělo stávat. Kdyby Vítkovice vyrovnaly, byla by to moje chyba. Hlavně, že to kluci nakonec ubránili. Odvedli skvělou práci,“ říkal těsně po utkání talentovaný hráč.

Navzdory náročné a dlouhé cestě z kanadského mistrovství světa hráčů do dvaceti let necítil únavu. „Vrátili jsme se o půlnoci, ale cítím se dobře. Po dohodě s trenérem jsem proto nastoupil,“ vysvětloval Holík, kterého v cestě na led nezastavila ani komplikace s výstrojí.

„Hraji v náhradní, protože ta moje se zapomněla někde v Londýně. Například hokejky se ztratily celému týmu. Polovinu věcí na sobě jsem měl vypůjčených.“

S tím, že se únava z náročného turnaje a z dlouhého cestování dostaví, Holík počítá. „Možná, že za dva dny to na mě dolehne, ale hrajeme až v pátek, takže do té doby snad budu v pohodě,“ mínil šikovný útočník.

Šampionát dvacítek v Kanadě se Holíkovi vydařil a sebevědomí na něm bylo znát i po návratu do české extraligy. „Turnaj se mi docela povedl, ale to už je minulost. Teď se chci zase soustředit jen na Zlín. Na hraní v extralize jsem byl doslova nadržený. Dneska mi to jezdilo a forma snad vydrží i do dalších zápasů,“ svěřoval se Holík.

Úvodní utkání po návratu si osladil bodem za gólovou asistenci a pomohl ukončit téměř tři měsíce dlouhé čekání kapitána týmu Petra Čajánka na vstřelenou branku. „Jsem haluzák. Viděl jsem, že Petr jede před branku, ale jen jsem mu haluzácky trefil hokejku. Poděkoval mi, ale já jsem mu děkoval taky. Za to, že to dal,“ smál se Holík.

I ze zámoří sledoval výkony zlínského celku. Vrátil se k němu po dvou porážkách na přelomu roku, ale na atmosféře v mužstvu nic nepoznal. „V kabině byla dobrá nálada, a to je jenom dobře. Člověku se daleko lépe vrací,“ uzavřel Holík.