Hokej na velkém kluzišti ve Vítkovicích? To je úplně jiný sport, popadal dech Petr Koukal

Velmi zničeně vypadal po skončení druhého utkání ve dvou dnech na ledě Vítkovic kapitán pardubického celku Petr Koukal. Koukalův obličej i vlasy nasvědčovali tomu, že právě absolvoval vydatnou sprchu, jenže u novinářů se zastavil prakticky ihned po cestě z ledu do šatny, jen co se spoluhráči vítězným pokřikem oslavil cenný bod do bilance semifinálové série.

Unavený Koukal pak ihned vyšel z kabiny, opřel se o stěnu a těžko popadaje dech popsal dojem z úvodního dvojzápasu: „V Ostravě je tak velké kluziště, že je to skoro úplně jiný sport,“ prohlásil. „Moc se těším na domácí odvety,“ pokračoval pardubický hráč číslo 42, „budou nejspíše v daleko větším nasazení, budou to klasické zápasy play off. V Ostravě skoro nedochází k žádným střetům, protože tady někoho dohrát stojí hrozně sil. Dohrávají se souboje, jen když je hráč vyloženě blízko, a tak to zde hrají i Vítkovice. Hlavně se ale těším domů, protože to bude v Pardubicích.“

Utkání číslo dvě bylo jako pohled na úvodní duel v pokřiveném zrcadle. První mač pardubičtí prohráli, přestože do zápasu vlétli a během první třetiny měli velkou převahu, jenže inkasovali šestnáct vteřin před závěrem úvodní dvacetiminutovky gól, od kterého se vyvíjel zbytek zápasu. Tentokrát byly během prvních dvaceti minut lepší Vítkovice, ovšem jako první skórovali – také ve dvacáté minutě – hosté. Konkrétně dorazil do poloodkryté Málkovy klece Nakládalovu ránu Petr Koukal, přičemž celá situace vyplynula z faktu, že domácí obrana nebyla schopna odpálit puk z obranného pásma do bezpečí.

Přesto nemohli být Východočeši s první třetinou spokojení. „Chtěli jsme se oproti včerejšku více nabudit, abychom více zabrali. Jenže první třetina se nám moc nepovedla. Přesto, díky zákrokům Růžičky v první třetině, a že jsme později dali nějaké góly, jsme vyhráli,“ míní osmadvacetiletý útočník celku z krajské metropole Pardubického kraje. Do not východočeských hokejistů pak zahrála branka na počátku druhé tercie. Zohorna čistě vyhrál buly v útočném pásmu, čímž dostal nabito Píša, který z první využil Zohornovu pobídku střílet. Následné minuty zabředly až po krk do hokejové nudy, neboť domácí byli otřesení a hosté neměli kam spěchat. Až do osmadvacáté minuty, kdy Ujčík snížil na 1:2.

Jako velmi klíčové se ukázalo, že chvíli poté hráči v červených dresech bez újmy přežili přesilovku dvou mužů v poli svého soupeře. Postupně byli vyloučeni dva pardubičtí hokejisté za vyhození puku z hřiště – Pineault a Kaberle – přičemž oba tresty od sebe dělilo pouhých šestadvacet sekund. Ostravští Rytíři tak dostali k ruce příležitost roztočit zdrcující kolotoč tvrdé palby a parádních přihrávek, k čemuž také dle předpokladů došlo. Hosté byli ve své třetině sevření tak pevně, že dlouhou dobu nedokázali vystřídat a ke konci početní výhody Vítkovic jen tahali nohy.

Jedním ze trojice statečných bojovníků na ledové ploše byl také Petr Koukal, který tak díky zážitku na vlastní kůži dokázal plně docenit cenu ubráněného oslabení: „Na konci oslabení jsem už nemohl,“ přiznal bez vytáčení Koukal, „Vítkovice se dostaly k pár střelám od modré, hlavně Malík měl několikrát slušně nabito, ale poslední z nich chytil Růžička a přerušil ten kolotoč.“ „Proběhly i situace, které odehráli dole u branky, ty jsme odvrátili se štěstím. Párkrát hrozilo, že nám gól dají, například Kočí si to jednou málem srazil do vlastní branky, ale s velkým štěstím jsme přežili,“ dodal unavený, ale spokojený útočník.

Dobře odváděná defenzívní práce byla odměněna po necelých deseti minutách třetí třetiny. Pardubičtí hokejisté, konkrétně Jan Starý po přihrávkách Koukalových a Kaberleho, zvýšili na 1:3 a doufali, že zápas v klidu dohrají. Leč do plánu Východčechů přišel neplánovaný škrt. Vítkovičtí se totž za dvoubrankového manka pochopitelně nevzdali a sáhli ke hře bez brankáře, jenž sice docela pozdě, ale přece nesla ovoce. Druhé branky v utkání dosáhl sedmadvacet vteřin před závěrečnou sirénou Ujčík. Petr Koukal měl na situaci zcela jednoznačný názor: „To byla naprosto zbytečná komplikace. Já jsem před tím mohl dát dva góly do prázdné branky, ale to neumím,“ pokáral se.

Díky kontaktní brance dostaly Vítkovice ještě naději na srovnání. Mohlo přijít i v poslední vteřině, kdy proběhlo poslední vhazování. „Mě bylo jasné, že dozadu Burger buly hrát nemůže, protože za vteřinu, která zbývala, by už nic nestihli, a proto jsem se rozhodl jen ho blokovat,“ vysvětlil Koukal, „kdybychom z téhle situace dostali branku… to snad ani nejde.“ Závěrem se podívejme na Koukalovu osobní statistiku z druhého utkání bojů o finálovou účast. Kapitán Pardubic vstřelil jednu branku, na jednu přihrál a jeho bilance účasti na ledě je +2.

Pro porovnání: o den dříve zápas ukončil se skórem -3, s utkáním proto může být, alespoň dle čísel, spokojen. Autor celkem sedmnácti soutěžních branek v letošním ročníku soudí, že obě bilance plusů a mínusů jsou ve vztahu k průběhu utkání paradoxní. „Myslím si, že naší lajnu dnes točili daleko více, než ve včerejším utkání. Včera jsem skončil na hodnocení -3 a přitom u nás v pásmu skoro nebyli, z pohledu produktivity to byl velice špatný zápas. Dneska nás točili jako na kolotoči a gól jsme nedostali,“ všiml si Koukal.