Hokej mi chybí, ale chci dál předávat své zkušenosti, hlásí Viktor Ujčík. Čeká ho další operace

Přesně před půl rokem oznámil velezkušený útočník Viktor Ujčík (na snímku) konec své mimořádně bohaté kariéry, během níž mimo jiné třikrát dosáhl na titul mistra světa. Kolem hokeje se ale pochopitelně dál pohybuje. Nedávno třeba moderoval slavnostní galavečer při příležitosti vyhlášení nejlepších hokejistů uplynulé sezony, nyní zase na letním hokejovém kempu předává své zkušenosti dětem. A plány má i do budoucna. „Nejprve musím dodělat trenérskou licenci B třídy a vyřešit problémy s kolenem,“ hlásí v rozhovoru pro hokej.cz.

Právě ono nešťastné koleno bylo příčinou konce jeho úspěšné kariéry. V uplynulé sezoně se přitom nadšeně vrátil domů do Jihlavy, ale stihl sehrát jen pár utkání. Pak musel absolvovat další operaci, ale ani ta jeho problémy nevyřešila. Viktor Ujčík zjistil, že to zkrátka dál už nepůjde a na začátku ledna pověsil brusle na hřebík. „Hokej mi samozřejmě chybí a ještě nějaký čas asi chybět bude. Člověk se s tím musí vyrovnat.“

Zkušený hokejista se s tím ale smířil až nečekaně rychle. „Věnoval jsem se víc rodině, což bylo takové jediné pozitivum. A pořád se snažím udržovat v nějaké kondici. Chodím do posilovny nebo s pejsky. Zpočátku to byly hlavně delší procházky, protože koleno se mi stále ozývalo. Ale už se to pomalu srovnává, takže doufám, že to bude časem v pořádku, přesto mě ještě čeká další operace,“ líčí trojnásobný světový šampión.

„Chybí mi tam kousek chrupavky. Chtěl bych si ještě zahrát hokej s klukama jen tak pro radost, protože jsem ho hrál celý život a mám k tomu vztah. V současné době si to ale dovolit nemohu,“ říká zklamaně. Budoucnost však má vcelku jasně namalovanou, rozhodně chce dál působit kolem hokeje. „Nejprve musím na začátku září dodělat v Litoměřicích trenérskou licenci B třídy a vyřešit problémy s kolenem,“ prozrazuje.

„Chci dělat něco kolem hokeje a předávat dál své zkušenosti, takže trénování by nemuselo být špatné,“ září Ujčík, který je už nyní ve svém živlu. Trénuje na jednom z letních kempů. „Je to pecka zůstat alespoň tímto způsobem u hokeje a být zase na ledě. Učíme děti základní hokejové dovednosti, mají tréninky od rána do večera. Musím říci, že mají nevyčerpatelnou energii, my trenéři jsme unavenější než oni,“ rozesměje se.

Viktora Ujčíka mohli fanoušci nedávno vidět při příležitosti vyhlašování Hokejisty sezony, na což vzpomíná rovněž s úsměvem na tváři. „Byla to neskutečná zkušenost a neuvěřitelný adrenalin, protože to děláte poprvé a hned to běží v přímém přenosu. Hodili mě rovnou do trní. Zpočátku jsem měl úplně knedlík v krku, což u mě není zvykem. Ale všichni mi pak říkali klobouk dolů, že jsem do toho šel,“ vzpomíná Ujčík.

„Neříkám, že by mě to časem nebavilo, ale dělat televizního experta by mi bylo asi bližší. Vyjádřit se k tomu, co se děje na ledě, je podle mě jednodušší než se učit nazpaměť nějaké fráze,“ pokračuje dvaačtyřicetiletý bývalý hokejista. Nebýt zranění, patrně by dál pokračoval v kariéře a napodobil tak třeba Jiřího Šlégra. „Když to zdraví dovolí, pořád máte motivaci i odhodlání a jste pro tým stále prospěšný, tak proč ne,“ hlásí.

Podobně jako řada dalších sportovních nadšenců pochopitelně sleduje zápasy světového šampionátu ve fotbale. „Koukám se jako naprosto nezaujatý divák. Když tam nejsou naši, tak je mi skutečně jedno, kdo vyhraje. Proto si to možná i více užiju,“ pokračuje Viktor Ujčík. Po osmifinále ale poněkud zanevřel na Holanďany. „Co tam zase předvedl Robben, je k pláči. Věřím, že se jim to nějakým způsobem vrátí,“ zakončuje.