Hokej mě už nebavil jako dřív, říká o ukončení kariéry Šimíček. Bleskově se pustí do trenérské práce

Patřil k nejlepším útočníkům zlaté hokejové éry na přelomu milénia. Roman Šimíček má doma zlato z mistrovství světa 1999 a bronz ze šampionátu 1997. Válel za Vítkovice či pražskou Spartu, vyzkoušel si NHL. Milovaný sport hrál ještě v jednačtyřiceti letech, naposledy za polský tým GKS Tychy. Nyní je ale tohle všechno minulost. "Ukončil jsem kariéru. Hlavně proto, že mě už hokej nebavil jako dřív. A když vás tohle potká, nemá cenu pokračovat," vysvětluje.

O odchodu do hokejového důchodu delší dobu přemýšlel. "Asi od poloviny sezony jsem byl rozhodnutý. V Polsku mě přemlouvali, ať pokračuju, jenže já cítil, že chci změnu. Hokej jsem dělal roky naplno, poslední dobou mi chyběla potřebná chuť. Jednou to stejně muselo přijít, tak jsem si řekl, že toho nechám," popisuje.

Ale kdo by čekal, že se přesune na jinou pevninu, někam daleko od bouřících arén, hodně by se spletl. Šimíček sice už nebude dávat góly v předních soutěžích, nicméně na bruslích zůstane dál. Stane se z něj trenér! A shodou okolností tam, kde začínal a strávil nejkrásnější roky kariéry. "Dostal jsem nabídku od vítkovického vedení, jestli bych neměl zájem jít jako asistent k áčku. Chvíli se to řešilo, tento týden jsme se definitivně domluvili," kvituje.

Připomíná, že přesun k trenérské práci přišel bleskově. "Vůbec jsem to takhle nečekal. Když se Vítkovice ozvaly, měl jsem samozřejmě radost. O ukončení kariéry jsem uvažoval dřív, po té nabídce nebylo co řešit. Probíral jsem to s kamarádem a bývalým spoluhráčem Vláďou Vůjtkem, který mi pak zavolal, že dohoda s Vítkami platí. Abych se přiznal, už se strašně těším, až se pustím do trénování!" líčí upřímně.

Zatím vlastní trenérskou licenci B, ale počítá s tím, že si kvalifikaci zvýší. "To byla první věc, na kterou se mě v klubu ptali. Jsem připraven přihlásit se ke studiu, nejdřív ale musím zjistit, co k tomu všechno potřebuju. Jestli mám mít třeba dvouletou praxi a tak," říká. Záhy poté, co klub potvrdil Šimíčkův nástup do pozice asistenta k hlavnímu kouči Peteru Oremusovi, odjel někdejší vynikající střední útočník na Slovensko.

Peter Oremus sekunduje Vladimíru Vůjtkovi staršímu u tamní reprezentace, noví kolegové si na schůzce vyměnili první představy. "Peter mi říkal, jak by měla vypadat letní příprava, co nás všechno čeká. Hovořil jsem i s panem Vůjtkem, na kterého ze své aktivní kariéry vzpomínám nejraději. Je to úžasný trenér i člověk. Vždycky jsem si říkal, že pokud budu také jednou trénovat, bylo by skvělé, kdybych mohl stát na střídačce vedle něj. To už se mi asi nesplní," vykládá.

Před lety patřil Šimíček mezi svěřence trenérského barda, teď se bývalý reprezentant vydal za ním. Takříkající na druhý břeh. "Pořád jsi brblal a na něco si stěžoval, teď si sám vyzkoušíš, jaké to je, povídal mi pan Vůjtek. Má pravdu. Jsem na to zvědav. Ve Vítkovicích je pořád spousta kluků, s nimiž jsem hrál. Teď mezi ně přijdou už v nové roli," hlásí. Hokejisté Vítkovic zatím odpočívají, do startu letní přípravy zbývá ještě dost času. Šimíček však nezahálí. "Změna to byla velmi rychlá, dny jsou celkem hektické. Ale v pohodě. Neustále myslím na to, co mě čeká. V noci kolikrát nespím, místo toho si v hlavě promítám, co musím udělat a připravit. Úplně mě to pohltilo," přiznává.

Když sám hrával, zažil hodně uznávaných koučů. "Pana Vůjtka už jsem zmínil, rád vzpomínám také na Ivana Hlinku. Vedl mě na mistrovství světa i v Pittsburghu. Vynikající trenér a člověk! Z ničeho nedělal vědu, měl přirozený respekt." Sám s trenéřinou začíná, i když tak úplná pravda to není. "Už jsem koučoval v Polsku, byl jsem tam letos hrajícícm trenérem. Ale hokejová úroveň je tam trošku jiná než u nás. Když to přeženu, klidně by to zvládla moje manželka. Teď mě čeká něco úplně nového," uvědomuje si.

Udělal velký zlom v hokejovém životě, doba aktivní kariéry je definitivně pryč. "Během hraní jsem zažil víc krásných momentů, kterých si vážím. Byly to roky ve Vítkovicích, finále extraligy. Pak dvě sezony ve finské Hämeenlinně. Tam jsme hráli s Tomášem Vlasákem a šlo nám to fakt výborně. Vrcholem byl zlatý šampionát 1999 v Norsku, skvělou zkušeností pak NHL." Šimíček zamířil v létě 2000 do Pittsburghu, později hrál i za Minnesotu. "Šel jsem tam jako děděk," usmívá se. Konstruktivnímu centrovi tehdy bylo skoro třicet, mohl si v klidu užívat evropského hokeje. Ovšem Šimíček chtěl zdolat i tuhle metu!

"Dostal jsem tenkrát nabídku ze Vsetína, kde se vyhrávaly tituly a bylo skvělé mužstvo. Zvažoval jsem to, ale pak si řekl, že nabídka do NHL už stoprocentně nikdy nepřijde. Byla by škoda to nevyužít, probrali jsme to s rodinou. A já podepsal," popisuje. U Tučňáků z Pittsburghu se stal členem proslulé "české mafie", dres slavného týmu tehdy oblékali také Jágr, Straka, Lang, Beránek, Hrdina, Šlégr, Kraft, Rozsíval nebo Kučera. Po výměně strávil ještě další sezonu v organizaci Minnesoty. "Hrál jsem dost zápasů za jejich farmu v Houstonu a bylo to tam super," dodává.

V létě 2002 se přesunul do finského IFK Helsinky, pak hrál za Spartu, další krásné roky prožil doma. Tedy ve Vítkovicích. Závěr kariéry okořenila angažmá ve slovenském Trenčíně a polském celku GKS Tychy. "Ve Finsku už to nějak nebylo ono, určitě ne takové jako předtím v Hämeenlinně. Ale jinak musím říci, že se nám na severu Evropy s rodinou moc líbilo," potvrzuje. Mistr světa 1999, jenž za národní tým sehrál 53 utkání a vstřelil sedm gólů, byl zvyklý často měnit působiště, nyní je ale kočovnému životu konec. "Doma je doma, i tohle v mém případě hrálo roli. Chci začít s trénováním, a když se naskytla možnost jít jako asistent k vítkovickému áčku, neváhal jsem," říká.

I když bude mantinely přeskakovat maximálně při utkáních starých pánů, volného času si neužije. Trenérská práce není zrovna klidné povolání. Pro Šimíčka však jde o ideální variantu, jak zůstat u hokeje. Ostatně - ke sportu vedl i obě děti. "Syn také hrával hokej, ale jak jsme se často stěhovali, nebylo to pro něj ono. Dneska je mu jednadvacet a věnuje se florbalu. Hraje za tým Remedicum Ostrava pod vedením Martina Smetáka, moc ho to baví. A dcera? Té je patnáct, chodí do tanečního studia. S manželkou obě děti podporujeme, jsme rádi, že jen nesedí doma a neťukají něco do počítače," uzavírá.