Hlavně, že jsem nic nezkazil, hlásí gólman Filip Šindelář. Ondřej Roman před jeho výkonem smeká

Hokejisté Vítkovic patří k nejlepším celkům na cizích kluzištích, což dokázali potvrdit také na ledě pražské Slavie. V taktické bitvě s minimem šancí šli sice do vedení Pražané, ovšem tým slovenského trenéra Oremuse nejprve dokázal srovnat krok a obrat dokonal úspěšnými samostatnými nájezdy, v nichž brankář Filip Šindelář vychytal všechny čtyři domácí střelce a byl vyhlášen nejlepším hráčem ostravského celku. „Kluci dobře bránili a šlo toho na mě málo,“ hlásí.

Vítkovice měly lepší nástup do utkání a v úvodní dvacetiminutovce byly podstatně živějším týmem, naopak v prostřední dvacetiminutovce se karta poněkud obrátila. „Do gólu jsme hráli velmi dobře, ale pak jsme inkasovali a Slavia měla navrch. Ocitli jsme se pod tlakem, ale naštěstí jsme druhý gól nedostali, což bylo pro další průběhu utkání velmi důležité,“ uvědomuje si Filip Šindelář, který dostal ve vítkovickém dresu šanci po několika týdnech.

„Jsem rád, že jsem mohl pomoci týmu a hlavně, že jsem nic nezkazil. Je pro mě hodně důležité být stále v zápasovém rytmu. Kluci velmi dobře bránili a šlo toho na mě dost málo,“ přiznává Šindelář, který od listopadu vypomáhá prvoligovému Havlíčkovu Brodu, kde si na nedostatek práce stěžovat nemůže. „Myslím si, že si tam dost zachytám. Ale musím na druhou stranu říci, že kluci hrají dobře dozadu a spíše na mě chodí jen střely z dálky,“ říká.

Spokojen se ziskem dvou bodů mohl být také mladý dravec Ondřej Roman. „Bereme je všemi deseti, i když první třetinu jsme sehráli velmi dobře a kdybychom v ní dali nějaké góly, tak jsme mohli pomýšlet i o třech bodech. Ale musím sportovně uznat, že druhá třetina byla z naší strany horší a Slavia nám mohla nastřílet více branek,“ uvědomuje si Roman. „Takže remíza po šedesáti minutách hry byla spravedlivým výsledkem,“ sumíruje.

Vítkovičtí tak opět potvrdili skvělou bilanci na cizích kluzištích. V tomto ohledu jsou vůbec druhým nejlepším týmem extraligy. Jenže doma naopak zaznamenali mraky zbytečných ztrát a proto neokupují úplně nejvyšší patra tabulky a figurují na šestém místě. „Venku se snažíme tak nelítat a hrajeme spíše z obrany. Nám svědčí, když soupeři hrají hokej. Když se postaví v pěti hráčích ve středním pásmu, je to těžké překonávat,“ prozrazuje mladý reprezentační forvard.

V zápase patřil tradičně k nejvýraznějším postavám a tentokrát svůj výkon okořenil i několika menšími potyčkami. Jednou už dokonce rozhodčím došla trpělivost a poslali jej na trestnou lavici. „Slavia hrála hodně dobře do těla, tak jsem chtěl jít trošku proti nim, ať se jen nenecháváme takhle otloukávat. Nakonec to možná i pomohlo,“ hlásí s mírným úsměvem na tváři. Možná mohl být ještě spokojenější, kdyby dotáhl pohledný nájezd do gólového konce.

„Nejprve jsem chtěl střílet, ale Dominik Furch mi to dobře vykryl, tak jsem šel do forhendu a už tam měl skoro celou branku volnou. Puk se mi ale nějak postavil, přestřelil jsem a hodil to víceméně do rohu. Ale když pak proměnil nájezd Roman Szturc, tak je to v podstatě jedno. A že jsem jel pomalu? Snažil jsem se jet normálně,“ hlásí Roman, který ocenil i výkon brankáře Filipa Šindeláře, který byl dokonce po utkání vyhlášen nejlepším hráčem Vítkovic.

„Odchytal velmi dobrý zápas! Je vidět, že je rozchytaný z první ligy. Jakmile zneškodnil šanci Vladimíra Růžičky, který střílel do prázdné branky, tak to byl asi rozhodující moment utkání. Kdyby nám odskočili na dva góly, tak je to velmi těžké. Smekám před ním,“ chválí Roman, který se těší na blížící se reprezentační přestávku. „Určitě mi přijde vhod, protože posledně jsem byl na reprezentační akci a měl asi jen den volna, takže si to užiji,“ uzavírá.