Hlaváč oslavil návrat do kladenského dresu trefou v poslední vteřině prodloužení. Štastný gól, řekl

Kladno se sice v zápase se Zlínem muselo obejít bez zraněného Treilleho, na jeho místě ale nastoupila náhrada více než adekvátní, zkušený útočník Jan Hlaváč. Ten zažil návrat do kladenského dresu jako z pohádky, když osm desetin vteřiny před koncem prodloužení propasíroval puk za Horčičku a rozhodl tak o dvou bodech pro Rytíře. Populární „Bubák“ ukázal, že hokej se hraje celých šedesát minut (někdy dokonce celých 65 minut), u zadního mantinelu dokázal zachytit Marušákovo laxní odehrání puku a ten následně protlačit mezi gólmanovou bruslí a tyčí do brány.

Jak jste si první zápas po té době užíval?
"Byl jsem v situaci, kdy jsem od 5. března nehrál zápas. Na to jsem byl připravený, ale asi zítra budu mrtvý a uvidíme, co to se mnou udělá dál. Čeká nás pak dlouhá cesta do Vítkovic. Dnes se mi ale hrálo docela slušně, ke konci sice síly už trochu chyběly, ale padne to na mě asi až zítra.“

Dal jste ale gól v samotném závěru prodloužení, takže nějaké síly asi ještě zbyly?
"Tam bylo buly devět vteřin před koncem a oni po něm udělali strašnou chybu. Prakticky mi obránce odevzdal puk, gólman se snažil ještě přesunout, ale já už to tam dotlačil. Šťastný gól, ale bereme ho."

Nekoukal jste se v noci náhodou na Boston?
"Jasně, viděl jsem to! To byl Krejčího pěkný gól mezi nohy. Ale jako inspiraci se to považovat nedá, to vyplyne vždy ze zápasu."

Když jste šli na poslední vhazování, tušili jste, že se dá ještě zápas rozhodnout?
"Bylo to devět vteřin. Myslel jsem si, že vyhrajeme buly nahoru, bude se střílet na bránu a něco tam dorazíme. A pak to dopadlo takhle."

Už jste podobný gól ve své dlouhé kariéře zažil?
"Takhle pozdě asi opravdu ne."

Věděl jste hned, že zakončíte sám? Najížděl Vám před bránu ještě i spoluhráč.
"Viděl jsem ho najíždět, ale trochu jsem zachrtil. Mně se tam puk trochu motal a já se bál, abych mu tam nehodil nějakou žábu. Navíc jsem viděl, že ten gólman není až u tyčky a nějak jsem ho tam dotlačil."

Po první třetině jste využitými přesilovkami šli do dvoubrankového vedení, ale pak jste pozice jakoby vyklidili a nakonec šel zápas do prodloužení. Co se stalo?
"Je to pravda, první třetina byla naše, druhá remízová a třetí už byla jasně jejich. Nevím, čím to bylo, byl to tu můj první zápas. Zdálo se mi, že jsme přestali hrát a začali jsme bránit jednobrankové vedení, což je vždycky ošemetné. Často se to nevyplácí a tak se to také stalo, to si musíme příště více zdůraznit a hrát aktivně. Mohlo nás to stát všechny body, protože tam pak měli šance na 3:2."

Naskočil jste do druhé řady místo zraněného Treilleho. Asi Vám docela pomohlo, že jste šel do řady, která šlape?
"Samozřejmě, to je hodně důležité, že to Dragounovi i Rudovskému jde výborně. A tím pádem mi pomohlo, když mě trenéři do takové lajny dali. Připravili mi tam pár střel, hrálo se mi s nimi dobře."

Jak probíhala Vaše letní příprava?
"Připravoval jsem se v Tampě. Kuriozně jsem nejlepší fazónu měl na přelomu srpna a září, kdy nás nechali trénovat s Tampou, než začal kemp. Pak už jsme se museli připravovat sami, byli jsme skupinka spolu s Václavem Prospalem, Filipem Kubou a rusem Nikitou Alexejevem. Ale ve čtyřech toho moc nenatrénujete, takže jsem se pak přihlásil do takové odborářské ligy a hrával pondělí a čtvrtek zápasy, abych se aspoň trochu cítil na puku."

Bylo Kladno jediná volba, nebo jste uvažoval i o dalších nabídkách?
"Kdepak, tady už se cítím, jako doma. Naprosto mi to tu vyhovuje. Kladno mi vyšlo i vstříc v tom, že mám ve smlouvě opět klauzuli s tím, že případně můžu během sezóny jít hrát ven."

Už se ale mluvilo delší dobu, že přijdete?
"Bohužel nastala taková situace osobního rázu, že to dřív nešlo, ačkoli bych rád. Ale vyšlo to teď a já jsem strašně na hokej natěšený, už mě od srpna svrběly ruce. Teď bych hrál furt."

Kdy vlastně padlo rozhodnutí, že nastoupíte?
"Rozhodl jsem se včera ve čtvrtek. Trenéři rozhodnutí nechali na mě."

Neměl jste trochu z té herní pauzy obavy?
"Měl jsem asi čtyři tréninky. Nebylo to moc, ale mně to zase moc dlouho netrvá. Mně ten týden stačí. V NHL měli také pět dní trénink a hned šli do prvních přípravných zápasů. Pokud má člověk hodně natrénováno přes léto, tak se to dá."

Máte krvavý šrám na horním rtu, to je památka na Balaštíkovu vysokou hůl?
"Nebylo to nic zákeřného, jen více zvedl hokejku, to se stává. Zuby mám, to je důležité. Těch pár štichů, to je celkem normální."

Podobných zákroků jste si asi v té odborářské lize užil dost, že?
"Tam je to šavlovačka veliká, tam jsem dostal x-krát. Tam jsem ale nosil plný kšilt, hráči tam nad hokejkami nemají tolik kontrolu, tam bych si bez toho netroufnul."

Tady jste jí ale dostal hned po pár minutách, neřekl jste si „Vítej v české extralize“?
"To se stává, skoro každý zápas se něco takového přihodí. Důležité bylo, že jsme dokázali to vyloučení potrestat gólem."

Čeká Vás zápas ve Vítkovicích, kterým se doma ale vůbec nedaří?
"Já to slyším prvně, že se jim nedaří. Uvidíme, cesta je tam dlouhá a nepříjemná, ale na to se nesmíme vymlouvat. Musíme si pohlídat začátek, kdy na nás asi vlétnou. Tedy přečkat těch prvních deset minut a pak začít hrát svou hru a uhrát nějaký bod. Nás nemusím moc zajímat, že se jim doma nedaří, protože ono jednou se jim dařit zase začne."