Hlaváč má v Ženevě spoustu volna, závidí Čechům v New Yorku

Jeho týmu se ve švýcarské lize momentálně příliš nedaří, došlo už i na několik přestřelek s trenérem, přesto to vypadá, že Jan Hlaváč vede v Ženevě docela spokojený život. „Akorát mi vadí, že hrajeme málo zápasů. Pořád jen trénujeme, mám spoustu volného času,“ říká dvojnásobný mistr světa. Teď se těší na sraz národního týmu, vánoční lyžovačku a s nadějí vzhlíží k nominaci na olympiádu.

Jste s angažmá ve Švýcarsku spokojený?
„Začali jsme dobře, teď máme krizi. Prohráli jsme asi šest zápasů za sebou. Ale jinak jsem docela spokojený. Akorát mi vadí, že hrajeme málo zápasů. Převážně se hraje jenom dvakrát týdně, navíc o víkendu dva zápasy ve dvou dnech, takže jinak celý týden trénujeme, což mě moc nebaví. A také je těžké udržet se v tempu. Mám spoustu volného času.“

Ženeva klesla na předposlední místo v tabulce soutěže. Jaká je v týmu atmosféra?
„Určité pozdvižení v klubu bylo. Mužstvo má ambice postoupit do play off, to znamená být v tabulce do osmého místa. Na to ztrácíme asi čtyři body, takže to není tak hrozné. Věříme, že to brzy doženeme.“

V čem je problém?
„Je to typická krize. Zranili se nám tři obránce ze základní sestavy, my jsme v útoku přestali dávat góly, zatímco poměrně lacino inkasujeme. Je to jedno s druhým, nějak se to všechno sešlo. Ale poslední zápas jsme vyhráli, snad už je krize za námi.“

Vaše bilance je pět gólů a třináct přihrávek v pětadvaceti zápasech. Co soudíte o svých výkonech?
„Začal jsem výborně, pak jsem zabředl do krize s klukama. Nedávám moc gólů, ale celkově jsem docela spokojený. Mohlo by to být lepší i horší.“

Mužstvo trénuje Chris McSorley, bratr slavného obránce NHL. Vycházíte spolu dobře?
„Ve Švýcarsku je na cizince vyvíjen velký tlak. Stačí jedno nepříliš povedené utkání a už je zle. Takže pár přestřelek už jsme spolu měli. On je dost impulzivní kouč. Ale snad jsme si to už vyříkali a bude to dobré. Hlavně musíme vyhrávat.“

Jak na vás zapůsobila švýcarská soutěž?
„Kvalita hráčů tu není taková. Ve většině týmů hraje maximální počet pěti cizinců, což jsou slušní hokejisté, ale pak už tu jsou jenom Švýcaři. Hraje se tu úplně jiný hokej než v české extralize. Míň taktiky, víc bruslení. Ale padá hodně gólů, lidem se to líbí. A mě to tu taky baví.“

Co život ve Švýcarsku a jak se tam líbí rodině?
„Nemůžeme si na nic stěžovat. Žije se tu pohodově, Ženeva je navíc krásné město.“

Kamarádíte nejvíc s českým spoluhráčem Michalem Groškem?
„Ano, on má tři děti, jsme spolu často. Ale dobře vycházím i s ostatními kluky z mužstva. Máme v týmu hráče z Itálie, Francie, Švédska, jsme taková všehochuť, ale tvoříme dobrou partu.“

Říkal jste, že máte spoustu volného času. Jak ho trávíte?
„Hodně s dcerkou. Odpoledne pro ni chodím do školy, rozvážím ji po různých kroužcích. Chodí na bruslení, gymnastiku, tancování. Párkrát jsem se byl podívat na fotbale. Zajel jsem také na francouzskou ligu do Lyonu, je to kousek. Pořád je co dělat.“

Co Vánoce, prožijete je ve Švýcarsku nebo se dostanete domů?
„Vánoce prožijeme doma, už se moc těším. Třiadvacátého prosince sice ještě hrajeme zápas, ale na Štědrý den už mám zamluvenou letenku. Měl bych dostat čtyři dny volna. Vyrazíme na chalupu na hory, nejspíš si zalyžovat.“

Ještě předtím vás čekají reprezentační povinnosti. Těšíte se do Ruska?
„Z minulého turnaje ve Finsku jsem se musel omluvit, protože jsem si natáhl kolenní vazy, takže se těším hodně. Zase to bude určitá změna, ve Švýcarsku bych během pauzy pořád jen trénoval, zatímco s nároďákem mě čekají kvalitní zápasy.“

Myslíte, že ještě bojujete o nominaci na olympiádu?
„Je mi jasné, že tým budou tvořit hlavně kluci z NHL. Z Evropy pojedou tak dva, maximálně tři hráči. Nějaká šance snad je. Ale snažím se na to nemyslet, budu se snažit zahrát co nejlépe.“

Před světovým šampionátem ve Vídni jste byl v podobné situaci a nakonec se do závěrečné nominace vešel. Dokážete porovnat tehdejší a současnou šanci?
„To je těžké. U mužstva je jiný trenér, nevím, jakou má přesně představu.“

Připravujete se dopředu na možnost, že to tentokrát nevyjde, abyste pak nebyl zklamaný?
„Nepřipravuji se na nic. Když to vyjde, bude to super, když ne, tak zase pojedu na lyže a budu se koukat v televizi. Věšet se kvůli tomu určitě nebudu.“

Trochu odbočme. Co říkáte na letošní trápení Sparty, vašeho srdečního klubu?
„Je to překvapení. Ale ještě není nic ztraceno. Pořád mají šanci vybojovat play off, tam udělat výsledek a sezona je zachráněná. My jsme se loni celou dobu drželi na špici a pak jsme vypadli v prvním kole, letos to může být naopak.“

Jiný váš bývalý klub, New York Rangers, v němž jste prožil nejlepší roky v NHL, naopak válí. Překvapilo vás to?
„Po telefonu jsem asi třikrát mluvil s Růčou (Martin Ručinský) a musím přiznat, že jim tu pohodu trochu závidím. Kluci si to tam řídí sami, mají ohromnou volnost, nepřekvapuje mě, že se jim tak daří. Navíc mají skvělého gólmana, do karet jim také hrají nová pravidla. Play off by jim nemělo uniknout.“

Věříte, že se příští rok do NHL vrátíte?
„Teď je asi předčasné o tom mluvit. Ale myslím, že po sezoně zmizí z ligy řada hráčů, takových těch bijců a mohlo by se nějaké místo uvolnit. Ale zase bych tam šel jen za určitých podmínek. V NHL se teď hodně vylučuje, je to jedna přesilovka za druhou, být někde ve třetí čtvrté lajně by asi nemělo smysl. To radši zůstanu v Evropě.“