Godzilly už se soupeři bát nemusejí, Olaf Kölzig ukončil aktivní kariéru

Není žádným překvapením, že o rozlučce Olafa Kölziga se světem vrcholového hokeje se více dočteme v novinách z Washingtonu než v torontských médiích. Německý gólman sice uzavřel kariéru jako člen Maple Leafs, ale za ně od březnové výměny z Tampy Bay kvůli zranění neodehrál jediný zápas. A ani osm startů za Blesky, do jejichž kabiny vstoupil na začátku předchozí sezóny, nebude hrát ve statistikách rodáka z jihoafrického Johannesburghu příliš významnou úlohu.

 Prakticky celý život hokejisty, který příští rok v dubnu završí čtyřicítku, je spjat s klubem z metropole Spojených států. Capitals draftovali Kölziga v osmdesátém devátém z 19. místa a hned v říjnu mu dali dvakrát šanci ukázat, co od něho mohou čekat. Porážky s Hartfordem a Torontem byly na dlouho jedinými zápisy do análů, další dva roky střídá Kölzig farmy v AHL a ECHL.

Ještě dvě sezóny je poté povoláván do Washingtonu jen pro případ nouze, ale od zkráceného ročníku 1994-95 už dělá dvojku talentovanému Jimu Careymu a v únoru 1998 odlétá na olympiádu do Nagana jako jasná jednička Caps. Ve stejné sezóně dosahuje i největšího kolektivního úspěchu, když Washington podléhá až ve finále Stanley Cupu Detroitu.

“Na finále jsme byli připraveni, ale řekl bych, že jsme ani nečekali, že bychom mohli Red Wings porazit. Zklamáním jen bylo, že jsme prohráli ve čtyřech zápasech, protože to byly vyrovnané zápasy. Možná nám chyběla trocha sebevědomí. Kdybychom ho měli víc, stejně bychom asi nevyhráli, ale výsledek by byl těsnější,” vzpomíná na vrcholné zážitky zpřed jedenácti let.

Individuálně vyjde Kölzigovi ještě lépe přespříští ročník korunovaný ziskem Vezinovy trofeje a zařazením do prvního All-Star týmu soutěže. Cesta německého reprezentanta se ubírala dále a když s ním loni tým jeho srdce neprodloužil smlouvu, opouštěl Washington jako držitel mnoha klubových rekordů, které jen tak nikdo nepřekoná. 711 zápasů, přes čtyřicet tisíc odchytaných minut, 301 vítězství, 35 shutoutů - tak vypadá souhrn těch nejpodstatnějších.

“Ollie byl dlouhá léta tváří Capitals, na ledě, mimo led i ve Washingtonu. Byl to skvělý člen týmu a naše organizace i fanoušci na něho budou mít vždy vřelé vzpomínky. Přejeme jemu i jeho skvělé rodině do dalšího života to nejlepší,” přišlo před několika hodinami poděkování od majitele klubu Teda Leonsise.

Svázanost s jedním celkem přivedla Olafa Kölziga už loni k úvahám, zda nepověsit lapačku na hřebík, druhým důvodem byly zdravotní komplikace. “Myslel jsem na to už půldruhého roku. Když jsem opustil Washington, podstoupil jsem operaci kyčle a zvažoval v tu dobu odchod do důchodu. Říkal jsem si, že už přišel čas, na druhou stranu jsem nechtěl končit tak trpce. Vyléčil jsem se a pokusil se dostat do co nejlepší formy, abych ještě něco dokázal s Tampou Bay. Přišlo další vážné zranění, tělo už mi asi říkalo, abych toho nechal.”

I když za Blesky nakonec odchytal jen osm utkání, to úplně poslední bylo podle jeho představ. “Zachytal jsem si v Bell Centre a vyhrál jsem,” vrací se Kölzig k výhře Lightning nad Montrealem v poměru 3:1 z prosince 2008. Za jednatřicet úspěšných zákroků byl tehdy vyhlášen druhou hvězdou večera.

“Ničeho nelituji. Rád bych vyhrál Stanley Cup, ale je spousta hokejistů, kteří hráli dlouho a nezískali ho. Když mě draftovali, těšil jsem se, že si zahraju v NHL aspoň jeden zápas, abych o tom mohl vyprávět svým dětem, a stalo se. Strávil jsem v profesionálním hokeji 19 let, z toho čtrnáct v NHL, a byla to fantastická jízda.”

Olaf Kölzig se narodil v dubnu 1970 v Johannesburghu na jihu černého kontinentu německým rodičům a i když od dětských let vyrůstal v Kanadě, nikdy nepřijal její občanství. Mohl proto reprezentovat naše evropské sousedy na několika mezinárodních akcích včetně olympiád v Naganu a v Turíně, dvou Světových pohárů a pražského šampionátu v roce 2004.